Zprávu o nedávném dramatu na letišti v kanadském Vancouveru jste už možná zaznamenali. Jedenačtyřicetiletý polský emigrant Robert Dziekanski zde psychicky nezvládl dlouhé čekání na svůj let, načež začal demolovat vybavení čekárny. Přivolaná policie použila k jeho zadržení zbraň zvanou Taser; ta měla sloužit jen k paralyzování, nikoli zranění výtržníka. Polák však po několika minutách zemřel v policejních poutech. Incident zaznamenal velkou mediální odezvu, protože jej náhodný svědek natočil na videokameru a získaný záznam zveřejnil na internetu. Znovu se tím otevřela diskuse o bezpečnosti používání zmíněného paralyzujícího zařízení - od roku 2003, kdy kanadská policie začala Taser používat, bylo totiž zaznamenáno už osmnáct úmrtí, která s ním byla nějakým způsobem spojena.
Jak Taser funguje?
Zařízení vypadá jako trochu větší pistole (s futuristickým designem) a stejně se přenáší a používá. S mířením pomáhá laserový zaměřovač, který však v mnohých zemích (nevyjímaje tu naši) zakazuje legislativa. Dobrá muška je však zcela nezbytná, protože máte jen jeden výstřel. Při něm se odmrští čelní plastový kryt a pomocí stlačeného oxidu uhličitého jsou vystřeleny dvě sondy spojené se zařízením izolovaným drátem. Délka dostřelu dosahuje až 4,5 metru u civilní verze, pro státní ozbrojené složky je připravena vylepšená varianta mající dosah až 6,5 metru. Vystřelené sondy mají schopnost proniknout až pět centimetrů silnou vrstvou oblečení. Po kontaktu s kůží následuje elektrický výboj o síle 50 000 voltů. Tajemství účinnosti Taseru však nespočívá ve velikosti napětí, ale ve vysílaném signálu. Série elektrických impulzů se označuje jako Taser vlny. Ty svým profilem připomínají elektrickou aktivitu, jejíž pomocí mozek ovládá kosterní svalstvo. Cizorodé signály tuto činnost natolik ruší, že člověk není schopen vědomého pohybu a okamžitě upadá na zem.
Pochybnosti zůstávají
I když výrobce i distributoři svorně tvrdí, že problémy spojené s použitím Taseru se mohou vyskytnout jen v desetinách promile případů a že je většinou způsobuje něco jiného než samotný zásah (například stres, jakému je člověk vystaven během zatýkání), pochybnosti o naprosté bezpečnosti zbraně se začínají rozmáhat, už proto, že zmíněné okolní vlivy nelze žádným způsobem vyloučit. Kromě vyšetřování všech diskutabilních případů tak sílí i snahy používání Taseru regulovat. Pokud jde o ozbrojené složky, každý policista musí před jeho použitím projít speciálním výcvikem, přičemž ten zahrnuje test Taseru na vlastním těle. Přístroj je v méně výkonné verzi přístupný i veřejnosti, ale neměl by být jednoduše zneužitelný k trestné činnosti. Bránit by tomu mělo jeho konstrukční řešení. Jde o již zmíněný plastový kryt, který se rozlétne při výstřelu. Po okolí se tak rozletí několik desítek (přesný počet se liší kus od kusu) malých plastových koleček s identifikačním kódem. Ten může prostřednictvím distributora dovést policii ke střelci během několika hodin. Přístroj lze zakoupit také v Česku, ale jeho český distributor eviduje, komu tasery prodal, a tento seznam je v případě potřeby ochoten poskytnout policii jako vodítko při jejím pátrání.
O autorovi| ONDŘEJ POHL, Autor je šéfredaktorem časopisu Svět mobilů
