Když USA v roce 1935 prožívaly nápor nejtěžší hospodářské krize, rozhodla se skupina podnikatelů vdechnout občanům i ekonomice novou energii uspořádáním průmyslové výstavy. Světová výstava v New Yorku se v roce 1939 stala největší expozicí na světě a byla jednoznačně orientována k vizím utopické, technicky vyspělé budoucnosti. Rok 1958 byl v Československu podobně přelomovou dobou. Končila éra nejstudenější části studené války, socialistický realismus ustupoval mezinárodnímu stylu, umělé hmoty slavily vítězné tažení spotřebním průmyslem a slavný let Sputniku v roce 1957 oznamoval nástup nové, kosmické perspektivy. Také našeho občana mohl těšit překvapivý úspěch Československa na bruselském veletrhu, byť se mu o osobní účasti mohlo jen zdát.
Včerejší naděje jsou dnešní nostalgií. Výstava Bruselský sen pořádaná Galerií hlavního města Prahy v budově Městské knihovny má naději stát se jednou z divácky nejvděčnějších výstav roku. Podstatná část jejího úspěchu však bude souviset s tím, že je to výstava z velké části „pamětnická“. Stejně jako expozice designu 70. let, kterou uspořádalo loni Uměleckoprůmyslové muzeum, či třeba putovní výstavka tzv. „domácího umění“, i tato přehlídka životního stylu počátku 60. let umožňuje vzpomínat s dojetím na předměty našeho mládí.
Na výstavě nechybí ani promítání dobových dokumentů, jež částečně připomínají „polyekránovou“ projekci umístěnou v tehdejším československém pavilonu. K výstavě je připraven rozsáhlý doprovodný program, včetně komentované prohlídky bývalé restaurace EXPO 58, nyní po rekonstrukci využívané reklamní agenturou.
Co nám říkají vystavené předměty o době svého vzniku? Například to, že technika byla sexy a aspirovala na to stát se běžnou součástí životního stylu. Snaha sloučit umění s technickými motivy byla někdy až dojemná. Napadlo by snad dnes nějakého výrobce nabízet stolní plastiku milenců s motocyklem z bílého porcelánu? Zaobírá se snad dnes nějaký malíř ve své volné tvorbě kosmonautikou, tak jako ve své době Dobroslav Foll či František Hudeček? Fascinují dnes ještě někoho obrysy novostaveb a jejich železobetonové konstrukce? Vyrábějí se ještě dětské prolézačky s tvarem kosmických lodí?
Reakcí na strohý socialistický realismus naštěstí nebyla přehnaná zdobnost, ale zaoblení a abstrakce. „Bruselský styl“ by možná nezískal svůj název nebýt toho, že na československém pavilonu na EXPO 58 spolupracovali ti nejlepší umělci a designéři své doby. I díky nim se náš pavilon stal nejúspěšnější expozicí celé přehlídky.
Český design na tuto hvězdnou chvíli volně navázal. Výrobky, které opouštěly počátkem 60. let továrny, především pak domácí spotřebiče, byly téměř vždy provedeny v módních zaoblených tvarech a jemném barevném tónování. Cívkový magnetofon či psací stroj z oné doby dodnes působí moderně a elegantně. Ruku na srdce, často dokonce vypadají lépe než produkty, které se nabízejí dnes.
Revoluce proběhla v oblasti grafického designu. Obálky knih, časopisů či třeba obaly LP desek se zaplnily abstraktními útvary – barevnými obdélníky, trojúhelníky a čárkami, jen sem tam doplněnými třeba černobílou fotografií. Bylo to v určitém ohledu nejodvážnější období českého grafického designu. Od čtenáře totiž abstrakce vyžaduje větší míru spoluúčasti a fantazie než veristické, realistické dílo. Obálky si sice byly často podobné, z abstrakce se stávala až manýra, nicméně aspoň pro část umělců i publika to bylo obrovské výtvarné osvobození.
Ovšemže šlo o osvobození uvnitř klece. Daniela Karasová, kurátorka sbírky nábytku, kovů a designu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, k oslavám EXPO 58 podotýká: „Expozice byla tak trochu diplomatický driblink pro režim spolehlivých i nespolehlivých výtvarníků pod stálým dohledem Státní bezpečnosti. Zejména během instalace a trvání výstavy měl politicky prověřený personál přísné hranice pohybu a ,nestyku‘ s okolním kapitalistickým obyvatelstvem.“ Bruselský design nespadl z nebe. Zejména jeho grafická podoba nese rysy prvorepublikového modernismu a ruského porevolučního konstruktivismu. Svým způsobem je tedy pokračováním moderny. Na rozdíl od ní je ale prostoupen humanismem, což je vlastnost, na niž starší moderna moc neslyšela. Nebyl jen strohý a účelný, byl také plný poezie a naděje.
Výstava Bruselský sen pravděpodobně přiláká zájem sběratelů i běžných občanů k designu raných 60. let. Zatím je totiž stále poměrně snadno dostupný v bazarech, dokonce i na skládkách. „Dosud byl zájem spíše o 20. a 30. léta, případně o budovatelské plakáty. Ale čekáme, že se touto výstavou přesune pozornost i k bruselskému stylu,“ říká majitel pražské aukční síně Vltavín Robert Hedervari. „Mnoho lidí ani nenapadne tyto předměty prodávat nebo je vnímat jako cennost. Pro starší generaci jsou stále součástí denní potřeby.“
„Poslední rok cítíme zvýšený zájem o bruselský design,“ potvrzuje spolumajitelka internetové prodejny eAntik.cz Daniela Čechová. „Zřejmě to byla předzvěst blížící se výstavy. Po expozici Ladislava Sutnara jsme také zaznamenali velký zájem o jeho dílo. Moka servis Elka od Jaroslava Ježka se u nás nikdy dlouho neohřeje. Bruselský nábytek si kupují často designéři, ale i mladé rodiny, které si zařizují byt. Získají tak stylové zařízení za velmi rozumnou cenu.“
O autorovi| Ivan Adamovič, redaktor Pátku
