Možná i proto lze nyní mezi pavilony potkávat i „turisty“, o kterých lze s téměř 100% jistotou říci, že jde o příslušníky čínských bezpečnostních sil. Všichni jdou totiž v útvaru, na hlavách krátký, vojenský sestřih a v uších komunikační zařízení. Přesto je pro běžného smrtelníka, o nás Evropanech nemluvě, dosavadní zájem obrovský. Čína však stojí především o čísla.
Účinkem se zatím také míjí hlavní motto EXPA 2010 „Lepší město, lepší život“. Jednotlivé státy světa včetně těch nejmenších ukazují, jak lze být co nejšetrnější k přírodě, jak chránit životní prostředí, a to i využíváním čistých zdrojů energie. Pavilony Velké Británie, Spojených arabských emirátů, Bruneje či Nového Zélandu tento vzkaz doslova křičí, většina zájemců je však prochází, aniž by se jich výrazněji dotkl.
Co tedy naplat, že po výstavišti projíždí vozidla na elektrický pohon, že se Čína chlubí největšími větrnými a solárními elektrárnami na světě, že Šanghaj investovala miliardy do vyčištění obou řek protékajících touto megapolí, Chuang-pchu a Su-čou, a chystá se vyvážet automobily s nulovými emisemi, když chybí to základní. Vzdělání a výchova. Ve školách se děti neučí, že se odpadky odhazují jen do košů, že je třeba přírodu chránit, a ne ji znečišťovat. Že se úřady měst a vesnic nezajímají o to, že okolí domů je jedna velká skládka.
A bohužel to potvrzují i na samotné Světové výstavě. Když jsem v parku na střeše novozélandského pavilonu míjel výpravu ze Šen-čenu, které průvodkyně právě vysvětlovala životní styl obyvatel této země, odhodil přede mnou jeden z mužů kelímek od limonády mezi okolní keře. A poté se celá skupina vydala k další expozici. Evidentně se jí však nechtělo udělat několik desítek metrů navíc, a tak si cestu zkrátila přes nedávno vysázené záhony a keře.
