A lidé často ani netuší, jak vzácné předměty vyhazují.
„Cenné pro nás je i běžné vybavení domácností, drobná technika, ale i třeba designově zajímavé nádobí či jiné prvky, staré fotografie,“ míní Jana Svobodová z Muzea města Brna. Doslova spásou pro ně je, když lidé nabídnou část pozůstalosti. „Nelze vzít všechno, ale prakticky vždy existují předměty, za které jsme vděční,“ dodává.
Je-li to potřeba například pro výstavy, muzejníci si vypomohou sami. „Spoustu hraček a drobností jsme si přinesli z domu. A co chybělo, s tím jsme se obrátili na známé a přátele,“ potvrzuje Veronika Hrbáčková, autorka výstavy Vánoční stromky v proměnách času, která včera začala v Technickém muzeu. Návštěvníci tam tak mohou obdivovat třeba dřevěný domeček pro panenky, který vyřezal v roce 1978 otec pro svoji dceru. „Byla to moje spolužačka, takže jsem jen poprosila o zapůjčení. O odkoupení ale nechtěl slyšet, přece jen je to pro ně vzácná památka,“ upřesnila.
Ne vše si ale lidé nostalgicky schovávají, proto muzea potřebují i vlastní sbírky. Už dvacet či třicet let staré předměty přitom budí nadšení na výstavách – neobyčejný zájem například vyvolala nedávná expozice 100 ikon českého designu. „Lidé nostalgicky vzpomínají na věci relativně nedávné a děti se dívají na to, s čím žili jejich rodiče,“ shodují se odborníci.
Podobné výstavy pak působí i jako výzva. Mnozí návštěvníci po nich přinesou muzejníkům věci, které mají doma, jen je nenapadlo, že by mohly být historicky zajímavé. „To byl i případ naší výstavy o svatbě, která část návštěvníků inspirovala a oni nám nabízeli svoje památky,“ potvrdil ředitel Moravského zemského muzea Petr Šuleř. Ne vše lze ale svádět na peníze. „Z období komunismu, kdy muzea povinně musela plnit program nazvaný Dokumentace současnosti, k tomu zřejmě přetrvává u části odborníků nechuť a neochota,“ míní Šuleř.
Ve Skandinávii je podle Šuleře běžné, že muzeum odkoupí kompletní zařízení bytu, v němž se vedle sebe scházejí kousky po babičce a špičkové přístroje. O tom si ale naše muzea mohou jen nechat zdát. „Částky vyčleněné na nákupy sbírek se počítají v tisících korun. Musíme pečlivě vybírat,“ přiznává ředitel Muzea Brněnska Antonín Reček. „Máme právo požádat zřizovatele či ministerstvo kultury o příspěvek, ale jde o naprosto výjimečné případy,“ dodává. Proto byli například vděční, když nedávno Památník písemnictví v Rajhradě získal darem od sourozenců Riedlových z Brna kolekci knih, mezi nimiž jsou prvotisky s podpisy Jiřího Mahena, Petra Bezruče a dalších.
Reček doplnil, že ne všechna muzea potřebují všechny předměty. „Například secí stroj nezužitkujeme, nasměrujeme však na kolegy ze zemědělského muzea,“ upřesnil.
Soukromé dary byly vždy jedním ze zdrojů fungování muzeí, stály dokonce u zrodu mnoha institucí. V minulosti je však doplňovaly i účelové nákupy, na něž se zejména menším muzeím nedostává peněz. Zatímco knihovny mají například právo na takzvané povinné výtisky knihy, u muzeí žádné právo na vzorový výrobek nefunguje. Spoléhání na mecenáše tak zůstává pro mnohá muzea jedinou šancí.
