V roce 1982 odešel Vratislav Brabenec, saxofonista skupiny The Plastic People Of The Universe, do exilu a hudbě se pak příliš nevěnoval.
Výjimkou bylo volné improvizační sdružení s Honzou Komárkem a Joe Karafiátem, které v lednu 1989 zahrálo na benefičním koncertu pro Ivana Jirouse v newyorském klubu Kitchen a zhruba v téže době zaznamenalo několik domácích improvizací. Z nich teď byl sestaven kompaktní disk Kanadské vytí. Všechny nahrávky vycházejí oficiálně poprvé, i když je věrné publikum pravděpodobně zná z kazety Mraky se vaří, jež v undergroundových kruzích počátkem devadesátých let cirkulovala.
Název CD je rozhodně výstižný. Nahrávku tvoří téměř bez výjimky divoké instrumentální improvizace; mezi ojedinělými recitovanými pasážemi najdeme Píseň Šalomounovu (dostala se tam prý tak, že Komárek během nahrávání náhodně otevřel Bibli právě na této stránce). Saxofonista a klarinetista Brabenec při sólování tradičně tíhne spíš k free jazzu než k rocku, Karafiátova kytara zato zůstává i v nejbizarnějších polohách ve všem všudy rocková, často však hraje i na syntezátor. Komárek střídáním nástrojů podporuje neurovnanost a stylovou nezařaditelnost nahrávky.
Všichni zúčastnění se znovu sešli v roce 1995 na albu Konec léta, natočeném už v Praze. Brabenec a Karafiát hrají od roku 1997 v obnovených Plastic People a příležitostně pokračují také jako duo, což dokumentuje loňský kompaktní disk Začni u stromu. Ze všech těchto nahrávek působí Kanadské vytí nejsyrověji. Není to hudba pro každého; je třeba ji vnímat v kontextu ostatní tvorby všech protagonistů a úplně nejlepší je doplnit poslech bezprostředním zážitkem z živého hraní. Křest CD se koná tuto neděli v Čajovně Souterrain (Bělehradská 14) na pražských Vinohradech.
