Tisíce jezer, rozlehlé zelené pastviny a bohatá loviště. Tak vypadala ještě před osmi tisíci let Sahara. Jak žili její dávní obyvatelé a jak je ovlivnilo postupné vysychání oblasti a její změna v obří pustinu? V uplynulých dnech hledal odpověď tým českých vědců, který v rámci velmi náročné expedice procestoval egyptskou Západní poušť. Zamířil do pohoří Gilf el-Kebír poblíž hranic Egypta se Súdánem, Libyí a Čadem. Část výpravy již dnes ráno přiletěla do Prahy.
„Zkoumali jsme starověké obchodní cesty, navštívili jsme také lokality, které jsou sice už známé, ale jejichž vědecký potenciál není úplně vyčerpaný. Třeba Jeskyni plavců, kterou proslavil film Anglický pacient, nebo Jeskyni šelem,“ popisuje docent Miroslav Bárta z Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze.
Společně s kolegy Laboratoře geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Archeologického ústavu AV ČR vyrazil na třítýdenní putování do pouště. „Když se expedice dávala dohromady, chtěl jsem, aby byly zastoupeni vědci z různých oborů,“ popisuje Miroslav Bárta. Díky tomu se badatelům otevřel ucelenější pohled na dávné obyvatele Egypta.
Devítičlenná expedice projížděla Západní pouští za doprovodu beduínů. Každé ze sedmi terénních aut vezlo na střeše zpočátku půl tuny paliva, komunikaci se světem zajišťoval satelitní telefon, elektřinu dodávaly solární panely.
Beduíni pomohli najít oslí stezku Expedice zamířila do pouště z oázy Dachla. Jednou z prvních zastávek bylo místo označované jako Cheopsova studna. „Skalní převis zdobí kresby pocházející ze dvou, nebo dokonce ze tří různých období. Nejstarší vyobrazení vznikla v sedmém až pátém tisíciletí před naším letopočtem,“ popisuje archeolog Martin Tomášek.
Dávný malíř zachytil pštrosy, žirafy a další zvířata, která v oblasti tehdy žila. V jejich blízkosti jsou však i nápisy a vyobrazení pocházejí ze Staré říše, z doby zhruba 2500 let před naším letopočtem. Proč Egypťané do pouště přicházeli? „Cheopsova studna mohla být stanicí na karavaní stezce nebo se v její blízkosti těžila nějaká nerostná surovina,“ domnívá se Martin Tomášek.
Následně se expedice vydala hledat dosud nezmapované lokality se skalním uměním. A to na doporučení německého badatele Carla Bergmanna, který procestoval na velbloudu řadu opomíjených archeologických lokalit. Původně měl dokonce putovat s českou výpravou, dlouhodobá nemoc mu to však nedovolila. Rytiny zobrazující opět velká zvířata, dokonce i slony, pocházely ze sedmého až pátého tisíciletí před naším letopočtem.
Vědci zachytili také dávné obchodní stezky. „Protože jsme jeli s beduíny, kteří poušť dobře znají, povedlo se nám na řadě míst zdokumentovat staré oslí cesty,“ poznamenává docent Bárta. Velbloud nahradil osla v dálkové dopravě přes poušť až v prvním tisíciletí před naším letopočtem. A ti na rozdíl od oslů nechodí za sebou, ale ve stádu, takže nevytvářejí výraznou pěšinu.
Na pouštní cestě Tarík Ballás viděli čeští vědci dvě stanice pro občerstvování karavan. Šlo o výrazné body v krajině, v jejichž blízkosti leželo velké množství keramických střepů z nádob na vodu a další zásoby. U „občerstvovny“ Abú Ballás se našla keramika pocházející ze Staré říše. „Beduínskou stezku často lemují alamáty, větší či menší vztyčené kameny,“ připomíná archeolog Jiří Musil.
Bezhlavý lev promluvil K hlavním cílům expedice patřila návštěva Jeskyně plavců ve Wádí Súra objevené ve 20. letech minulého století. „Nemile nás překvapilo, že jsou malby už ze dvou třetin poničené,“ poznamenává Martin Tomášek. Místo navštěvují ve velkém turisté a někteří, aby získali perfektní fotku, stěny s malbami namáčejí. V poněkud lepším stavu našli čeští vědci Jeskyni šelem objevenou zhruba před dvaceti lety. V ní jsou ve třech pásech zachované malby a někde také rytiny. Stěnu pokrývají stovky vyobrazení lidský postav, otisků rukou a nohou. „I když obě jeskyně v poslední době navštívily jiné vědecké expedice, na jejich výzdobu se zatím nikdo nepodíval z egyptologického hlediska. Já si v tuto chvíli myslím, že jeskyně mají mnoho společného s nejstaršími kořeny staroegyptské civilizace,“ poznamenává docent Bárta. Svůj závěr dokládá několika příklady: v Jeskyni šelem je vyobrazené usmrcování zajatců v egyptském stylu, což se později stalo součástí ikonografie královského rituálu. Najdeme tam také bezhlavé lvy, tedy zneškodněné šelmy, ale v jejich blízkosti zároveň lidi jimi skolené. Zachycování nebezpečných bytostí bez hlav, tak aby nemohly škodit, je typicky staroegyptské.
„Ve Wádí Hamra jsme narazili na patrně dosud neznámé skalní rytiny. Jedna z nich zobrazuje dobytče uvázané na oprátce, takže dokládá domestikaci. Na další jsme našli žirafu, která okusuje akácii, což je snad jediné známé vyobrazení rostliny z této doby, tedy zhruba ze sedmého až pátého tisíciletí před naším letopočtem,“ upozorňuje Miroslav Bárta.
Při pobytu v pohoří Gilf el-Kebíru vědci zaznamenali větší, zhruba čtyřicetiprocentní vlhkost. V nížině se pohybovala mezi dvaceti a třiceti procenty. „Je pravděpodobné, že se pastevci stěhovali v době sucha do vyšších poloh. Když se jim nedařilo, hnali stáda na Gilf el-Kebíru a strávili tam nějaký čas,“ popisuje geolog Václav Cílek. Dalším důkazem pro uvedenou teorii může být fakt, že s kolegy našel v pohoří třeba třecí kámen z granitického kvarcitu. Ten lze v této oblasti získat jen u hranice se Súdánem, což svědčí o přesunech lidí.
Koncem šestého tisíciletí před naším letopočtem začala savana vysychat. V nižších oblastech se často nacházela rozsáhlá jezera. Ta se postupně zanášela pískem a měnila v mokřady, až z nich zbyly jen studně, a dnes nenajdeme ani ty. Česká expedice se také snažila zachytit koryta zmizelých řek.
„Překvapilo mě, jak rozsáhlé byly původně jezerní oblasti,“ poznamenává biolog Petr Pokorný. Při nynějším studiu rostlin a živočichů v poušti zaznamenal velké množství much, potemníků, a dokonce i vážek, jejichž larvy se musí líhnout ve vodě. „Ještě na počátku 20. století popisují cestovatelé velká stáda gazel a paovcí hřivnatých. Nám se podařilo narazit pouze na trus jedné z nich,“ poznamenává Petr Pokorný. V minulosti však podle něj byla oblast významným centrem domestikace zvířat.
České kolečko v egyptské poušti Z oázy Dachla postupovala česká expedice složená z egyptologů, geologů, biologů a dalších odborníků k Jeskyni plavců, známé z oscarového filmu Anglický pacient, dále pak do pohoří Gilf el-Kebíru, oázy Síva, Bahrejn a zpět do Dachly.
O autorovi| Eva Hníková, zvláštní zpravodajka LN v Egyptě
