Pouštět se do polemiky s příznivci feng šui je ošemetná záležitost. Mají totiž v rukávu neotřesitelný argument: „V Číně na to věří už pár tisíc let.“ Na což se nedá dost dobře odpovědět. Jedině snad tak, že u nás v Evropě se věří, že černá kočka nosí smůlu, ale na prodeji kočičích repelentů přesto ještě nikdo nezbohatl. Postel proti proudu Pojďme si teď představit mladý, úspěšný páreček esotericky laděných jedinců, který se rozhodl k velkému kroku a pořídil si první společný byt. Zrovna diskutují, kam umístit předmět ze všech nejdůležitější - manželskou postel.
„Víš, miláčku,“ říká on, „já chápu, že by se ti líbila v tom rohu naproti oknu. Uvědom si ale, že můj směr voda je orientovaný na východ a já bych spal s hlavou v řece neklidu.“ „Já vím, poklade,“ přikyvuje chápavě jeho choť, „ale celý dům je posazený tak, že Černá želva leží vpravo od Bílého tygra a místo na Červeného fénixe koukáme z okna sousedům do koupelny.“ Když po mnoha kompromisech skončí postel v obýváku, nezbude než povolat odborníka. Ten po vypracování důkladného rozboru všech energií v bytě rozhodne, že postel může zůstat v ložnici a proudění odblokuje zvonečkem v levém horním rohu.
Náš pár může konečně v klidu ulehnout a o několik stovek bohatší expert spokojeně kráčí do tržnice nakupovat další zvonečky.
Podle jedné z teorií se feng šui zrodilo jako nauka o stavbě pohřebišť. Staří Číňané totiž věřili, že celé naše bytí je ovlivňováno dvěma principy - zemským a nebeským. Po smrti by mělo být tělo uloženo tak, aby se jeho nebeská část (my jí říkáme duše) mohla spojit s všehomírem, kdežto pozemské tělo by mělo mít volný přístup k prachu, odkud vzešlo a v nějž se obrátí. V této dřevní podobě mělo feng šui s dnešní zábavou ověšenou zvonečky společného jen to, že se zabývalo studiem proudění energie zvané čchi. Ta se prý vyskytuje všude kolem nás, a dokud proudí volně, je vše v pořádku. Pokud jí však do cesty postavíme pohovku, dům nebo město, tok se zasekne a jsou z toho problémy.
Původně velmi duchovní a asketické umění osvojované během mnohaletých meditací a pozorování přírody se hlavně v éře New Age proměnilo k nepoznání. Dnes se podle něj aranžuje nábytek, vybírá barva zdí v kanceláři, aby se dařily obchody, a dočkáte se i rady, jak správně splachovat záchod. Největší experti se dokonce neváhají pustit ani do stavby měst - podle zásad feng šui byl údajně postaven Hong Kong a v dokonalém proudění prý tkví tajemství jeho prosperity. Nesmí se to ale říkat před Angličany, kteří totéž přisuzují své obchodnické obratnosti...
Ať žije duchovno!
My, západní fandové východní esoteriky, jsme dost divný spolek. Na jednu stranu horujeme pro vše nadpozemské a duchovní, na druhou stranu se nedokážeme odpoutat od svého zvyku mít všechno hned, šité na míru a doručené až pod nos. A přesně podle toho se i chováme.
Kdybyste přišli za opravdovým mistrem feng šui pro radu, kam máte postavit gauč, asi byste mu nestáli ani za to, aby pohnul svým bílým obočím. Jeho moderní klony jsou zato ochota sama. Přijdou k vám domů, zahrnou vás spoustou exotických termínů, nakreslí nesrozumitelný plánek, do rohů zavěsí zvonečky, a je vymalováno. Tedy, ne že by vám vymalovali, ale určí vám přesný odstín barvy. Celé to tajemné umění se smrsklo v parodii na bytovou architekturu. Ještě větší parodie ale je, jak se takoví mistři rodí.
Staří zasvěcenci feng šui prý trávili prvních několik let studia pozorováním hvězd. Dnes se může stát expertem každý, kdo se naučil číst a dokáže na vhodných místech říkat slova energie, proudění a harmonie. Jestli chcete své vzdělání povznést na vyšší úroveň a stát se „žákem mistra X“, tak to taky není problém. Celosvětově uznávaný guru Yap Cheng Hai vás ve svém kurzu všemu naučí během osmnácti dnů -a ani nemusíte umět čínsky!
Voda a vítr Když se nad tím zamyslíme, tak se vlastně nemůžeme divit, že si z feng šui vyzobáváme jen to, co se nám líbí. Jako všechna asijská umění, má i ono tu vlastnost, že je propojené s poněkud nestravitelnými místními zvyky. Snad jen jeden příklad za všechny: Tradiční feng šui je velmi těsně provázáno s astrologií a horoskopy, což v Číně není problém. Uspořádání domu se vždy řídilo podle manžela, kterému byla žena vybrána podle horoskopu, a jejich šťastné a nešťastné směry se tudíž shodovaly. Pokud na to nejste ochotni přistoupit, tak pro vás celá ta legrace se směry a prouděním postrádá smysl, pokud tedy nechcete hledat kompromisní řešení a skončit jako náš páreček s postelí v obýváku.
Abychom ale byli trochu fér, je třeba uznat, že domy a byty upravené podle (údajných) pravidel feng šui nevypadají vůbec špatně. Odmyslímeli si esoterické řečičky „mistrů“ feng šui, zní jejich rady nakonec docela rozumně: dům má směřovat okny k jihu, interiér by měl být světlý, barevně vyvážený a ozdobený živými rostlinami. Na to byste ovšem nejspíš přišli taky...
Pokud se rádi svěřujete do rukou odborníků, zvažte, jestli by vám lépe neporadil bytový architekt, který svému vzdělání věnoval víc než osmnáct dní. Patrně nejlepším řešením asi bude zařídit si byt tak, abyste se v něm cítili dobře, a za ušetřené peníze si zajet k moři. Tam si feng i šui užijete víc než kde jinde. Feng šui totiž znamená voda a vítr.
Kdybyste přišli za opravdovým mistrem feng šui pro radu, kam postavit gauč, asi byste mu nestáli ani za to, aby pohnul svým bílým obočím
