Je takové novinářské úsloví, co můžeš napsat dnes, neodkládej na zítřek. Hlavně proto, že to už zítra nemusí platit.
Něco takového se mi stalo minulou středu, když se na slovenských internetových stránkách objevil průzkum agentury Polis. Průzkum extrémně zajímavý. Jednak proto, že podobně jako předchozí průzkum agentury MVK uváděl, že premiér Robert Fico by sice vyhrál volby, ale se současnými vládními stranami by většinu v parlamentu neměl. A nový kabinet by tak mohla vytvořit opoziční směsice středopravých stran.
Ještě zajímavější bylo, že se po mnoha letech stalo druhou nejsilnější stranou Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), které přeskočilo ve skandálu s černými konty namočenou Slovenskou demokratickou a křesťanskou unii (SDKÚ) expremiéra Mikuláše Dzurindy. Lépe by bylo říci nové volební líderky Ivety Radičové, ale těžko říci, čí SDKÚ dnes vlastně je.
Díky tomuto průzkumu se horkým kandidátem na nového premiéra stal současný šéf KDH, bývalý eurokomisař Ján Figel. Člověk, na kterého tak trochu sedí charakteristika „delfíní ploutev“, ale slušný, rovný a decentní muž s rozhledem, jichž má Slovensko jako šafránu.
Jenže než se den se dnem sešel a já si mohl hezky zaspekulovat, jakým že by byl Ján Figel premiérem, vyšel ve čtvrtek jiný průzkum, v němž to agentura Focus celé stavěla na hlavu. Preference značně upadlých vládních stran se v něm o pár desetinek procent posunuly, Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko se v něm těsně, ale dostalo do parlamentu. Ficovi by tak o chlup vyšlo sestavení vlády z dnešní koalice, SDKÚ by zůstalo nejsilnější opoziční stranou a Figel pouhým předsedou KDH.
Přes všechny ty rozporné signály, které tyto tři slovenské průzkumy v posledních dnech daly, z nich lze jeden vzkaz vyčíst. Slovenské volby jsou v tuto chvíli zcela otevřenou záležitostí a Ficových 38 procent hlasů (které navíc podle většiny sociologů ani nezíská) může být premiérovi k ničemu. Díky tomu, s kým se zapletl, jak konfrontačně a vůči dnešní opozici hulvátsky vládl, se jeho koaliční potenciál blíží nule. Tím, že si vybral do vlády strany Mečiara a Sloty vsadil na když ne mrtvé, tak odumírající rameno slovenské politiky. Spřáhl se s hulváty, privatizéry, lidmi, kteří, když byli u moci, pošlapávali zásady demokracie. Fico si zadal a zašpinil se, byť se snažil si mýt ruce častým vyhazováním ministrů menších koaličních stran.
Fico může v červnu skončit, lze dnes skutečně napsat. Uvidíme, zda to bude platit počátkem léta.
O autorovi| Luboš Palata, redaktor LN
