Nová a novější vydání starých a starších filmů se berou zdánlivě odnikud a mění fasádu leckteré prodejny tabáku v tapetu připomínající svou pestrostí koberec podzimního listí.
Žádný filmař asi nesní o tom, že jeho veledílo skončí v papírovém obalu v krabici u kasy v sámošce ve společnosti českých normalizačních seriálů a rutinních dokumentů o invazi v Normandii. Ale není tohle v době internetového pirátství jeden z nejefektivnějších způsobů distribuce filmu po skončení jeho života v kinosálech? Prosím litr mléka, deset vajec a tři Oscary DVD za pět pětek si může dovolit každý, atraktivní obal se vnutí do košíku i při nákupu litru mléka a deseti vajec a fajnšmekři s instinkty lovce si můžou zase užívat zlatokopské prohrabávání se desítkami hlušinových titulů, mezi nimiž se vždy skrývá hrouda ryzího kovu.
Situaci k dokonalosti dovádí dlouholetá edice Zlatého fondu světové kinematografie, již v rámci Levných knih zavedl Jan Maivald – a došel za to ocenění na letošním Febiofestu.
Ctitelé postmoderního boření hranic mezi vysokým a nízkým musejí plesat: trojdiskové výběry vypjatých vztahových dramat buřiče R. W. Fassbindera leží vedle plytkých romantických komedií, filmy nedávno ještě promítané v kinech sdílejí polici s třiadevadesátiletou babičkou Intolerancí, české hity z 90. let pořídíte za stejné drobné jako kolekci Akiry Kurosawy a Křižník Potěmkin sousedí s pornem.
Padají všechny modly a ustanovené hierarchie, dějiny filmu před námi leží v ryzí, čisté a neroztříděné formě. Můžeme si doplnit filmografii oblíbeného autora, můžeme skočit po lákavém názvu, můžeme sáhnout naslepo. Film je dobrodružství. Lovu zdar!
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
