Zámořská kritika v souvislosti s Všemocným často zmiňuje dvanáct let starý Klub rváčů Davida Finchera, který časem získal pověst filmu generačního, zásadního. To srovnání se nabízí - režisér Neil Burger z Fincherova filmu jistě stylisticky čerpal, Všemocný je - především v první půli - vyprávěný formou značně „vyspeedovanou“, plnou rychlých odboček, vizuálních vtípků, okázalých jízd newyorskými ulicemi, v nichž kamera mohutně podporovaná počítačovou postprodukcí prolétává vším možným.
Ta podobnost jde ale hlouběji - oba filmy s jistou dávkou ironického odstupu vykreslují jakousi dobově podmíněnou mužskou fantazii. Fincher v adaptaci románu Chucka Palahniuka buduje svět „krásné“ destrukce, otlučených pěstí a pachuti krve v ústech, který hrdinovi dá šanci překročit rámec fádní existence. V Burgerově filmu (podle literární předlohy Alana Glynna) primární, odvěkou sílu těla nahrazuje kapacita mysli - mít tak ten nejsvalnatější mozek na světě. Ten posun je symptomatický, inteligence je často vnímaná jako fetiš, což vyžaduje jistý druh zaslepenosti. Máme-li si všichni připadat chytře, je dobré, aby představa toho, co inteligence vlastně je, byla co nejvágnější. Burgerův film nejdřív působí, jako by si toho paradoxu byl vědomý a ta v posledku hloupá fascinace inteligencí byla předmětem jeho satiry. Nakonec ale to myšlení přestane byť jenom markýrovat, otázka „jak vypadám?“ v jeho světě spolehlivě přebíjí ptaní se po čemkoliv hlubším. Je to film chytrý asi jako ohňostroj.
Eddie Morra (Bradley Cooper) je totální „loser“, spisovatel, jenž je o svých knihách nanejvýš schopný vést řeči v hospodě, bydlí v neuklizené díře, pije víc, než je zdrávo. Zastydlý chlapík, který ve třiceti nemá o moc víc než infantilní koncept života, který se zhroutil pod náporem reality. Přítelkyně Lindy (Abbie Cornishová) ho opouští a není se jí moc co divit. Osud ale Eddiemu dá nečekanou šanci - dostane se k droze, jež prý člověku umožní využívat celou kapacitu mozku, nikoli jen obvyklých dvacet procent. A začnou se dít věci - Eddie dá svůj život bleskově do pořádku. A to je jenom začátek - před hrdinou se otevře svět finančních operací, v němž rychle získá pověst divotvůrce. Zároveň ale zjistí, že je v pozici závislého a že je předmětem zájmu sil velice temných...
Mozková kůra ležící ladem Představitel hlavní role Bradley Cooper na sebe upozornil v drsné opilecké komedii Pařba ve Vegas, Všemocný by mohl být jeho vstupenkou do první herecké ligy. Jako Eddie vyzařuje jakousi věrohodnou zkrachovalost zestárnuvšího hezouna i prázdné charisma úspěšného „kluka z plakátu“ v pozdějších fázích filmu. Robert de Niro ve vedlejší roli finančního magnáta Van Loona není sice nijak oslnivý, alespoň se ale neztrapní, což je vzhledem k sérii nepochopitelných hercových kariérních kroků v posledních letech docela úspěch. Stylová vypiplanost Burgerova snímku v některých scénách také překračuje hranici mezi pracností a chytrostí. Jakmile ale divák projeví vůli brát Všemocného jako cosi víc než bezmyšlenkovité rozptýlení, dostane se do problémů.
Představa, že většina lidského mozku leží ladem a jen čeká, až ji jednoho krásného dne budeme schopni „zapnout“, je docela rozšířená pověra, použitelná jen jako základ nějaké pseudonáboženské vize budoucích nadlidí. Ponětí autorů o ekonomii asi nebude širší než jejich znalosti z neurovědy, ale to by nemuselo vadit. Podivnější je už jejich chápání inteligence - Eddie se díky zázračné droze nestane jen rychleji myslícím, schopným vybavovat si věci, spojovat si je, nacházet vzorce, tam kde je jiní nevidí. Také přestane pít a kouřit, uklidí si byt... Jako kdyby stav, kdy se člověk chová jako, řekněme, trouba, byl důsledkem právě intelektuálního deficitu a lidé, kteří se chovají nerozumně, tak činili, protože nevědí, jaké chování je rozumné, nebyli schopni si to uvědomit. Drobný kontakt s realitou, jež je plná např. alkoholiků schopných rozumem bez problémů pobrat, že jim pití škodí, tuhle představu usvědčuje z nesmyslnosti. Inteligence není všelék. „Vylepšený“ Eddie se navíc v mnoha situacích zrovna inteligentně neprojevuje, ledacos důležitého například zapomene, na jiné věci zas přijde překvapivě pozdě. Jistě - vyžaduje to příběh, a navíc je v tom možné vidět satiru pýchy světa tak si lebedícího v představě vlastní chytrosti, až z toho seká jednu hloupost za druhou. To by se ale film v závěru nesměl s tou iluzí ztotožnit. Ducha předlohy, jejíž příběh je především metaforou závislosti, vynegovat a příběh po momentu, kdy dospěje k dramatu předznamenanému úvodní scénou, zlomit k nepromyšlenému, z prstu vycucanému happy endu. Možná v něm byl satirický osten, který jsem nepostřehl. Spíš jsem ale nakloněn věřit tomu, že postavě, která je zosobněním iluzí a dobově specifické hlouposti dneška, chtěli autoři dopřát laciné vítězství.
Všemocný
USA 2011 Režie: Neil Burger Hrají: Bradley Cooper, Robert De Niro, Anna Frielová a další Premiéra 24. 3.
Hudební pondělí Divadelní úterý Literární středa Filmový čtvrtek Výtvarný pátek
