* LN Evropskou ekonomiku postihla nová vlna nejistoty pramenící z finančních potíží Irska. Mnozí politici a také ekonomové otevřeně hovoří o tom, že se potíže mohou přelévat i do jiných zemí. Hovoří se o Portugalsku, Španělsku, ale už i o Belgii a dokonce i Francii. Je tato panika namístě?
Je pravda, že finanční trhy jsou v současnosti velmi volatilní. Důvodem ale není pouze napětí uvnitř eurozóny, které je vytvářeno rostoucími dluhy periferních ekonomik, ale také situací ve Spojených státech a v Číně. V Americe působí napětí vysoká nezaměstnanost a dosavadní neschopnost vlády ji stlačit. Čínská ekonomika se zase začíná přehřívat. Všechny tyto faktory hrají významnou roli. Jsem přesvědčen, že vývoj ve Spojených státech a také Číně ovlivní finanční trhy víc než to, co se děje v periferních ekonomikách eurozóny. Nikdo navíc nehází Česko do stejného koše s Řeckem, Irskem, Portugalskem či Španělskem. Je ale zřejmé, že česká ekonomika je silně závislá na kondici německé ekonomiky. A kdyby ta byla přetížena výdaji na záchranu periferních ekonomik, mohlo by se to negativně projevit i v Česku.
* LN Německá ekonomika je ale na budoucím vývoji eurozóny velmi významně závislá. Vždyť německé banky a finanční instituce drží cenné papíry či obchodní podíly v zemích ohrožených dluhovou krizí…
Německou ekonomiku více ovlivní vývoj ve Spojených státech a v Číně než v periferních státech eurozóny. Hlavním zdrojem německého znepokojení by mělo být hlavně to, aby nemuseli vynakládat příliš mnoho peněz na stabilizaci periferních ekonomik. Jde zde hlavně o čas. Jsem přesvědčen, že včasná pomoc zastaví šíření krize z periferních ekonomik. Když se to podaří, neobávám se, že by německá ekonomika utrpěla výraznější ztráty.
* LN Čeho se tedy v souvislosti s krizí nejvíce obáváte?
Ohrožena je zejména důvěryhodnost národních vlád. Řekové deklarovali zcela jiný stav veřejných financí, než čemu odpovídala realita. Obavy, že podobné případy se mohou vyskytnout i v jiných evropských zemích, jsou logické. Je tedy nezbytné, aby si zejména v této době počínaly vlády skutečně zodpovědně. Na paměti musí mít nejen ekonomický růst, ale zároveň i dodržovat fiskální disciplínu.
* LN Jenže voliči jsou netrpěliví. Slyší kolem sebe, že ekonomika se začíná vzpamatovávat, a tudíž chtějí i konkrétní důkazy. Tedy různé státní příspěvky a podpory…
Situace ve světové ekonomice je odlišná. Spojené státy se pořád snaží svoji ekonomiku stimulovat. Naopak Evropa usiluje o nastolení co možná nejdůslednější fiskální disciplíny. Čína se zase snaží ochladit přehřívající se ekonomiku. V každé části světa se tedy snaží řešit rozdílné problémy rozdílnými způsoby. Nedávná schůzka G20 naznačila, že bude velmi obtížné nalézt shodu, aby země jednaly v globálním zájmu. A to je nejvíce alarmující.
* LN Co je globální zájem? Jen na příkladu Evropy je zřejmé, že třeba Německo má úplně jiné zájmy než ekonomiky, které vy nazýváte periferními…
Globálním zájmem je mít velmi liberalizovaný trh bez obchodních bariér. Tento zájem je společný prakticky pro všechny ekonomiky.
* LN To ale nikdo nezpochybňuje. Současná krize ale není krizí mezinárodního obchodu, nýbrž krizí finanční. A je logické, že jednotlivé ekonomiky se snaží hledat ochranu proti šíření finanční nákazy…
Ano. Toto je záležitostí již zmíněné fiskální disciplíny. V globálním zájmu je zavedení fiskální disciplíny a zrušení bariér pro mezinárodní obchod. V současné době může vypadat takový záměr jako utopie, o jeho dosažení ale musíme usilovat.
* LN Evropské vlády dnes trápí zejména to, jak co nejrychleji uhasit „požár“, který vzplál v Řecku a nyní se přes Irsko může rozšířit do dalších zemí. Co je podle vás nezbytné udělat k tomu, aby se tento požár konečně uhasil?
Jak již jsem zmínil, jde o čas. Podle mne neexistuje jiná alternativa než tyto země podpořit. Když dojde k včasnému zásahu, jako se to stalo v Řecku, je podle mne velká šance, že se krizi podaří zažehnat. Řekům se již daří stavět se na vlastní nohy a přijímají nezbytná opatření. Situace by se mohla vymknout z rukou tehdy, kdyby se s pomocí ohroženým zemím váhalo příliš dlouho. K tomu by mohlo dojít, kdyby ohrožené země byly dlouho příliš hrdé na to, aby vnější pomoc přijaly, anebo kdyby se Německo a Francie začaly bát podporovat ohrožené země.
* LN Neustálé „nalévání“ peněz do krachujících ekonomik ale samo o sobě problémy nevyřeší…
To je pravda. Při řešení ekonomických problémů států ale nelze uplatňovat metody užívané v běžném byznysu, tedy nechat problémové ekonomiky zkrachovat. Se státy je to podobné jako s bankami, jsou prostě příliš velké na to, aby bylo možné je nechat zkrachovat. Navíc, když nejde o malé izolované země, ale o země eurozóny. Ta je z pohledu světové ekonomiky příliš důležitá na to, než aby bylo možné ji nechat rozpadnout.
* LN Nehrozí ale, že si země zvyknou na to, že v případě obtíží budou moci čerpat pomoc zvenčí a tím se bude snižovat jejich fiskální zodpovědnost?
Určitě. Je ale na Mezinárodním měnovém fondu, aby určoval takové ozdravné programy, které by opakování krizové situace eliminovaly. A když tyto programy nebudou dodržované, pak by měly příslušné země skutečně eurozónu opustit.
* LN Očekáváte, že dojde pod vlivem současné krize ke zmenšení eurozóny?
Ne, toho se neobávám. Podle mne spíš hrozí, že některý ze členů se po vyčerpání pomoci zvenčí vrátí ke starým praktikám. To by pak mohlo vést k tomu, že by proti takové zemi mohla být uplatněna nějaká sankce.
* LN Rozšiřují se i spekulace, zda má šanci přežít jednotná evropská měna euro. Je za tohoto stavu vůbec smysluplné, aby Češi uvažovali o budoucím vstupu do eurozóny?
Česko by do eurozóny vstoupit mělo. Ale nemusí příliš spěchat. I eurozóna má zájem expandovat, avšak je si vědoma toho, že v této době na to není ten správný čas. I pro Česko je nyní výhodné nevázat se na euro a mít měnovou flexibilitu.
* LN Rozšíření o země, jejichž ekonomiky jsou mnohými stále považovány za rozvojové, může být vnímáno jako potenciálně nebezpečné. Naopak rozšíření eurozóny o velké ekonomiky, jako je polská, by posílilo zdroje pro financování budoucích krizí. Který pohled v eurozóně převáží?
O tom, že se eurozóna chce dále rozšiřovat, není pochyb. Je ale zřejmé, že „netlačí na pilu“, protože v jednotlivých státech panují obavy, aby se krize nešířila a neopakovala. Samozřejmě můžeme argumentovat tím, že stav řecké a české ekonomiky je neporovnatelný, ale je již obtížnější přesvědčit o tom lidi v ulicích Berlína či Paříže.
* LN Proč je to tak obtížné?
Lidé pořád uvažují lokálně, nejsou schopni brát v potaz globálnost ekonomiky. Řeknou si, včera bylo nutné přispět Řecku, zítra Portugalsku a za rok Česku. Přitom pravděpodobnost takového vývoje je téměř nulová.
* LN Co považujete za hlavní ekonomickou hrozbu pro Česko?
Jak již jsem zmínil, hlavními faktory bude zdraví německé ekonomiky a také celkový vývoj světové ekonomiky. Nynější napětí v eurozóně vás nemusí až tak znepokojovat. Je totiž zřejmé, že k jeho zmírnění přistupují členské země i Mezinárodní měnový fond velmi zodpovědně.
* LN Otázkou ale zůstává, jak dlouho bude současný přístup k řešení dluhové krize možný. Nejenže se zatím nepodařilo krizi zastavit, ale současný model, kdy chudší země v podstatě povinně pomáhají bohatším, vyvolává v některých zemích eurozóny napětí…
Členství v jakémkoliv seskupení má svoje lepší i horší stránky. Slovensko nyní musí řešit, jak se vypořádat s příspěvky na podporu států v eurozóně, zatímco Česko může vyčkávat.
* LN Jaký další vývoj lze v eurozóně očekávat?
Záchranný proces v Irsku je dnes mnohem koncentrovanější a rychlejší, než tomu bylo v případě Řecka. Není důvod se obávat nějakého dramatického vývoje. Problémy mohou nastat ještě v některých dalších periferních ekonomikách eurozóny, ale do centra eurozóny se nerozšíří. Navíc, na všem zlém je i něco dobré. Je zřejmé, že ze současného oslabování eura těží evropští exportéři.
* LN Velmi často zaznívají v současnosti různá hodnocení a doporučení investičních bankéřů. Je tedy namístě se ptát, kde jste byli v době, kdy krize teprve nazrávala? Proč jste na ni již tehdy neupozorňovali?
Bylo to nepochybně selhání. Samozřejmě míra „viny“ je odvislá i od toho, kde jednotliví investiční bankéři působili. Ti, kteří byli v Číně, mohli situaci předvídat hůře než ti, co seděli ve Spojených státech. Hlavní míru provinění je ale nutné vidět ne v bankách, ale u regulátorů trhu. To oni umožňovali všechny aktivity, které nás pak dovedly tam, kde jsme nyní. Finanční sektor nemůže nikdy zůstat bez regulace. Lidé jsou ze své podstaty hamižní a to se odráží i v byznysu.
* LN Čeho by se měla vyvarovat česká vláda, co by měla prosazovat, aby došlo k co nejrychlejší obnově domácí ekonomiky?
Neměla by zapomínat na podporu malých a středních podniků. Nesmí dopustit, aby byly příliš daňově zatíženy. Česká vláda k tomu má dobré předpoklady. Lidé měli ve volbách možnost zvolit si vládu a dali hlas disciplinované vládě. Právě fiskální disciplína je klíčem k budoucí prosperitě země.
***
Nynější napětí v eurozóně vás nemusí znepokojovat. Je zřejmé, že k jeho zmírnění přistupují členské země i měnový fond velmi zodpovědně.
Jsem přesvědčen, že vývoj ve Spojených státech a také Číně ovlivní finanční trhy víc než to, co se děje v periferních ekonomikách eurozóny. Nikdo navíc nehází Česko do stejného koše s Řeckem, Irskem, Portugalskem či Španělskem.
INVESTIČNÍ BANKÉŘ
Alan Apter Do společnosti Wood&Company nastoupil v letošním roce. Jeho hlavní odpovědností je nastavení strategie pro další růst společnosti. V oblasti investičního bankovnictví se tento Američan pohybuje od roku 1986. Působil v investiční bance Merril Lynch ve Spojených státech. Počátkem devadesátých let přesídlil do Ruska, kde působil v řídících pozicích ve společnostech Troika Dialog a Renaissance Capital v Moskvě. V letech 2000–2007 působil jako šéf investičního bankovnictví v investiční bance Morgan Stanley v Londýně.
