Třeba i tím, že se učí česky.
PRAHA Párová čtyřka i v těchto dnech brázdí hladinu Vltavy, veslařům navzdory přibývajícímu chladu stékají po tvářích krůpěje potu. „Delši tempo! Vepšedu prodloušit!“ vybízí chlapík jedoucí po straně v motorovém člunu.
Veikko Sinisalo se učí rychle.
„Domluvím se švédsky, německy, anglicky, trochu i italsky. Proč bych se nemohl učit česky?“ usmívá se pětačtyřicetiletý odborník. K základním povelům v češtině přidal i čísla. „Už má zmáknuté třeba frekvence záběru,“ přibližuje Tomáš Karas, 34letý doyen posádky.
Čekal Sinisalo, že může v Praze narazit na jazykový oříšek?
„Trochu ano, ještě předtím jsme posádku probírali se šéftrenérem reprezentace Přemyslem Panuškou,“ pokyvuje hlavou Fin. „S většinou kluků se domluvím, ale vím, že David Jirka, který je jako veslovod velmi důležitý, by se mnou rád mluvil víc, stejně jako já s ním. Zatím,
Anketa veslařů Královna Knapková přišla o berlích
Nejlepší českou veslařkou roku byla v Praze potřetí v kariéře vyhlášena skifařka Miroslava Knapková, majitelka bronzu z MS, stříbra z ME a vítězka Světového poháru. Druhý skončil vítěz předchozích dvou ročníků Ondřej Synek, též bronzový z MS, a třetí skifařka Jitka Antošová, mistryně světa do 23 let. „Při běhu jsem špatně došlápla, mám těžký výron v kotníku,“ vysvětlila Knapková, proč na akci dorazila o berlích.
Večer se nesl i ve znamení loučení Václava Chalupy s kariérou. Slavný skifař dostal mj. kytaru a na pódiu přesvědčil, že umí i hrát a zpívat.
když si chceme povídat o detailech, potřebujeme tlumočníka. On se pokouší mluvit anglicky, já se snažím o češtinu. Ale právě ty detaily -zdraví, výživa, vztahy v rodině či s přáteli, protože složek potřebných k dobrému výkonu je hodně, jsou problém. Nicméně zlepšuje se to, pomáhají ostatní kluci, bude to lepší a lepší,“ je přesvědčený.
Do českého veslování se snaží vnést i jednu ze svých zásad, totiž že snížení tělesné váhy je první věcí, která plavidlo může zrychlit. „Kluci to pochopili. Každý ze čtyřky Jirka, Karas, Vitásek, Buzrla měl na srpnovém mistrovství světa v Poznani o dvě nebo tři kila méně, než měla sestava o rok dříve na olympiádě, to dělá deset kilo na loď. A pomocí zdravé výživy pracujeme dál na tom, aby měli minimum tělesného tuku. Tak můžeme víc než smazat tu desetinku, která nás letos dělila od finále,“ má jasno.
Reprezentace rovná se Dukla a panovaly obavy, zda Sinisalo v loděnici najde pochopení pro týmovou spolupráci. „S koučem veslařů lehkých vah Rudou Kopřivou vytváříme team work. Moje nápady jsou k dispozici i ostatním,“ říká.
„Konzultuje i s trenérem Ondry Synka Dolečkem a Blechou, který vede nepárovou skupinu, ale detaily si nesdělují,“ naznačuje šéftrenér veslařů Dukly Filip Koudela.
Deme na vodu!
Před Poznaní v medaili párovky Sinisalo příliš nevěřil. „Věděl jsem, že jsme tři čtyři vteřiny za medailovým tempem, což je vteřina na pět set metrů na dvoukilometrové trati. To ale není rána. Když ty čtyři vteřiny odstraníme, za rok by to mohlo vyjít. Je to velký krok, ale ne nemožný. A přicházejí mladíci, bude konkurence,“ těší se.
Veslaře oslovuje nikoli jmény, ale přezdívkami. Když zavolá Rohlík, míní mladého Jakuba Housku. Bumbrla je zase Petr Buzrla. A česky Sinisalo zavelí i na začátku tréninku: „Deme na vodu!“
