„Měl jsem štěstí, že jsem přežil svoji první smrt. Můj život nabral úplně jiný směr,“ řekl na včerejší tiskové konferenci. Při vzpomínání jen těžko potlačoval slzy.
* Pokládáte osvětu v problematice náhlého selhání srdce za svoje životní poslání?
Od srdce cítím, že je správné se tomu věnovat. Podle mě je důležité, aby se ve školách, jako se za mých mladých let učila obrana proti chemickému útoku, probírala první pomoc a resuscitace, včetně použití defibrilátoru.
* Vaši záchranu viděli diváci v přímém přenosu. Kdy jste našel odvahu se na ni podívat vy?
Asi den po tom, co se mi to stalo, když mě přemístili z pohotovosti na standardní pokoj. Pořád to běželo na všech televizích. Tenkrát jsme si s Tonym Coluccim, což je klubový lékař, který mě zachránil, řekli, že si jednou uděláme hezký večer a podíváme se na celý začátek onoho zápasu. (úsměv)
* Jak moc vás ta událost změnila?
Úplně. Dřív jsem po špatném zápase nezvedal telefony, pomalu se nebavil ani s rodinou, To je pryč, uvědomil jsem si spoustu věcí.
Pokračování na straně 17
Dokončení ze strany 20
* Mluvil jste o první smrti. Připomínáte si nyní 21. listopad jako druhé narozeniny?
Slavím je tak. V žertu jsem se i v Americe ptal, zda nebudu mít občanství. Vždyť jsem tam klinicky zemřel a znovu se narodil...
* Na podzim loňského roku se v ruské KHL zastavilo srdce mladíkovi Alexeji Čerepanovovi. Jak jste tuhle zprávu přijal?
Zastihla mě, zrovna když jsem byl v Kanadě. A to je hokejová země, měla tam velkou publicitu. Jen jsem litoval, že Alexej neměl možnost na záchranu, jakou jsem měl já.
* V Detroitu jste zůstal. Čemu se v klubu věnujete?
Jsem ředitelem vývoje hráčů. Věnuji se hráčům, které objevili naši skauti a které jsme vydraftovali. Starám se o jejich hokejový i nehokejový vývoj.
* V čem přesně práce ta spočívá?
Jezdím za hráči, chodím s nimi na led. Snažím se jim poradit, jak se dobře na zápas připravit jak po fyzické, tak po psychické stránce.
* Co si všechno vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu můžete na ledě dovolit?
Dá se to jen těžko odhadnout. Snažím se raději nic neriskovat a zůstat jen u rekreačního hokeje.
* Jste v Česku na týdenní návštěvě. Stačil jste zajít na play off?
Byl jsem na jednom utkání v Plzni. Byl to zrovna ten akční zápas s Pardubicemi, takže mi létaly flašky kolem hlavy.
Fischerův kolaps Obránce Detroitu Jiří Fischer 21. 11. 2005 během zápasu s Nashvillem odehrál střídání, usedl na lavici a zhroutil se. Týmový lékař Tony Colucci okamžitě přistoupil k oživovacím pokusům, jež se podařily. „Jeho srdce se zastavilo. Pomocí masáže srdce a defibrilátoru Jiřího resuscitovali,“ řekl tehdy trenér Detroitu Mike Babcock. „Je to v zásadě jako znovu nahodit váš počítač,“ vysvětlil Colucci. „Měl jsem štěstí, že se to stalo zrovna v Detroitu. Měli tam přenosný defibrilátor,“ oddechl si později sám Fischer. Berounský rodák poté musel s vrcholovým hokejem skončit, v organizaci Detroitu však působí nadále.
