Grafické práce vytvořené Pablem Picassem v letech 1904-1905 vystavuje do 1. března příštího roku pražská Národní galerie ve Veletržním paláci. Jedná se o první část plánovaného projektu představit Pabla Picassa (1881-1973) jako autora grafik a kreseb, které jsou navíc, zásluhou sběratele a mecenáše Vincence Kramáře, majetkem galerie.
Jako první vystavila NG soubor nazvaný Les Saltimbanques (Kejklíři), vytvořený Picassem především v tzv. modrém a růžovém období, kdy umělec prožíval jednu velmi podstatnou životní a uměleckou etapu. Ta se vyznačuje především tím, že mladý Picasso přesídlil ze Španělska do Paříže (1904) a že ho inspirovala veselejší témata než jen opuštěnost lidí na pokraji sil. Začal kreslit klauny, harlekýny a kolombíny z cirkusu Médrano, který rád navštěvoval stejně jako noční podniky. V Paříži si v této době také najímá později tolik slavný ateliér Bateau-Lavoir, v němž ovšem ve skutečnosti netekla ani voda, a seznamuje se s osobnostmi, které později velmi významně ovlivnily jeho další kariéru. Mezi ně patří i proslulý pařížský galerista a obchodník s uměním, Ambroise Vollard, který tiskařské desky k albu Les Saltinbanques od Picassa v roce 1910 zakoupil, dal zpevnit a o tři roky později vytisknout u Louise Forta. Deset let poté je koupil Vincenc Kramář.
Tři ženy, jež Picassa ovlivnily Mezi vystavenými díly Pabla Picassa jsou mimo jiné i podobizny dvou žen, obě nazvané Hlava ženy. Lept z roku 1905 představuje Madelaine, druhá, bronzová plastika z roku 1909, Fernande Olivierovou. Tyto ženy se v období, kterým se instalace zabývá, významně podílely na Picassově tvorbě. První malířovou láskou v Paříži byla Madelaine, dcera majitele slavného pařížského kabaretu na Montmartru. Pomohla Picassovi zejména finančně v době, kdy byl tak chudý, že si nemohl do ateliéru koupit ani umyvadlo a kdy spal na jedné posteli se spisovatelem Maxem Jacobem. Brzy ji však opustil kvůli Fernandě Olivierové.
S ní začíná pověstné „růžové období“, spojené se zamilovaností, která Picassa poháněla k tvorbě. Podle vlastních slov byl schopen kvůli Fernandě malovat několik týdnů ve dne v noci. Uměleckou etapu však již završoval v náručí Marcelle Humbertové, kterou nestačil zvěčnit ani opustit, protože zemřela. Instalace, opatřená v úvodní části dobovými fotografiemi, dávajícími představu o Picassově životě v Paříži, začíná dílem Střídmý pokrm, které se stalo i hlavním motivem výstavy. Jedná se o lept z roku 1904, který je reálným důkazem o tom, že Picasso byl vynikající kreslíř s talentem zachytit několika tahy nejen rysy znázorněných postav, ale vystihnout i jejich náladu a momentálně prožívanou atmosféru. Díla s názvy Chudá rodina, Dva akrobaté, Artisté a další se svým způsobem vracejí k dřívějšímu pesimismu Pabla Picassa.
Jinak tolik pyšný umělec s pověstí nepřekonatelného flamendra, nespolehlivého partnera a špatného otce měl kupodivu soucit s chudými lidmi odkázanými vydělávat si velkou dřinou a nebezpečnou prací na velmi skrovné živobytí. Ve výrazech jím zachycených postav se zračí únava a fyzické i psychické vyčerpání.
Na druhou stranu neměl pochopení pro své blízké, vlastní vnučce Marině neumožnil studia na medicíně a jedinému manželskému synovi Paulovi dával kapesné až po několika prosbách.
Podobizna Paula Picassa, kterého měl malíř s ruskou baletkou Olgou Kokhlovovou, je ostatně rovněž na výstavě ve Veletržním paláci. Barevný tisk na hedvábí, vytvořený Picassem v roce 1926, nese název Dítě - Harlekýn. Paulovi, kterého jeho výstřední otec v době chvilkové péče a zájmu převlékal do kostýmu harlekýna, bylo něco přes tři roky. Celý život si však nesl trauma z této doby, kdy stál otci v převlečení modelem, což jeho tehdejší dětská dušička považovala za velmi ponižující. „Když jsme odcházeli od dědečka Picassa z pravidelné krátké audience, otec vždy téměř brečel. Říkal, že ho celý život ponižuje a on mu musí kvůli malé podpoře dělat šaška jako kdysi, když ho maloval jako harlekýna...,“ řekla později Picassova vnučka Marina. Návštěvník výstavy však shledá toto dílo velmi půvabným stejně jako některé další motivy. K těm patří bezesporu třeba lept Objetí (Milenci) z roku 1905. Erotika zaměstnávala umělcovu mysl do vysokého věku. Výjevy podbarvené erotikou maloval podle vlastního vyjádření již od dětství. Později vyústily v silně erotické kresby hraničící až s pornografií, které však dlouho zůstaly ukryty zrakům veřejnosti. Erotický nádech se objevuje v Picassových kresbách již v tzv. barcelonském období, na něž navazují díla, jako je již zmíněné Objetí, znázorňující ženské a mužské tělo propletené v milostné poloze, opět dokonale vykreslené i s citelným nádechem vášně, která je cítit z každého umělcova tahu.
Podle kurátorky výstavy nazvané Pablo Picasso: Grafické práce z let 1904-1905 z pařížské galerie Ambroise Vollarda vlastní Národní galerie v Praze dvaačtyřicet Picassových grafických listů. Většina z nich bude ve zmíněných dvou výstavách představena veřejnosti.
***
Pablo Picasso
Malíř a sochař Pablo Ruiz Picasso (1881-1973) patří mezi nejvýznamnější osobnosti umění 20. století. Je považován za jednoho ze zakladatelů kubismu. Jeho dílo se řadí do několika období: modré, růžové, období ovlivněné Afrikou nebo analytický a syntetický kubismus.
