Český fotbal volá po revoluci a očistě. Hezká slova. Jaká je realita? Včerejší události napovídají, že se ve skutečnosti ubírá opačným směrem.
Napadení člena výkonného výboru ČMFS Václava Chvály neznámými útočníky image nejpopulárnějšího sportu určitě nevylepšilo.
Veřejnost už mohla sledovat tahanice při volbě svazového předsedy či rozpaky při volbě reprezentačního trenéra. Člověk se až nestačil divit. S nepohodlným funkcionářem si teď někdo rozhodl vyřídit účty pěkně ručně. Stačilo, aby si dovolil navrhnout změnu v řízení rozhodčích z nižších soutěží.
Fotbalový svaz by rád vzbudil dojem, že se mění v moderní organizaci pečující o blaho každého z více než šesti set tisíc registrovaných hráčů. Podobné incidenty jako ten, který potkal Chválu, vyvolávají opačný efekt.
Najednou to vypadá, že kromě přenosů z fotbalu sledují někteří bafuňáři v televizi pozorně také Kmotra. Shodou okolností celou trilogii vysílala v minulých týdnech Česká televize. Mafiánská sága nabízí pestrou škálu metod, jak někoho přinutit změnit názor. Na reakce okolí není třeba brát ohled. Ještě dnes se o incidentu bude mluvit. Potom stačí, aby národní tým večer porazil Slovensko, a pachuť zastíní radost fanoušků. Alespoň do dalšího průšvihu.
Čtěte „Cítím se dost...“ na str. 21
