BOHUMIL EICHLER
* 1. 6. 1954 Teplice, žije v Děčíně Studium Institut výtvarné fotografie Opava 1992 Členství v uměleckých spolcích Pře-hlídka, Sto z ledu ven, Panhorama, člen APF ČR od roku 2000, člen správní rady od roku 2006, člen správní rady Ochranné organizace autorské - OOA-S od roku 2006, publicista, organizátor workshopů v Českém Švýcarsku, testovací fotograf firmy Olympus Profesionální činnost v oblasti užité fotografie a reklamní fotografie Volná fotografická tvorba - zobrazování zajímavých lokalit Českosaského Švýcarska Nejdůležitější samostatné výstavy -Labské pískovce, Nationalparkhaus, Bad Schandau, 2002 - Retrospektiva k 50 letům, Synagoga Děčín, 2004 - Web Photo Galerie -Heller.cz, 2006 Ocenění Qualified European Photographer 2002 Literatura Česká republika - V RÁJI, 2001 - Českosaské Švýcarsko, SAXO 'Phon, Dresden, 2003 - Procházky po Čechách, SAXO 'Phon, Dresden, 2005 - Decuria, HQ Kontakt, 2005 -Večery s fotografem, IDIF, 2007 - Nejkrásnější výhledy na České Švýcarsko, OPS České Švýcarsko, 2007 - 100 let synagogy Děčín, Židovská obec Děčín, 2007 Internetové stránky: www.fotoeichler.cz, www.workshopceskesvycarsko.cz
* LN Jak jste se dostal k fotografii?
Dědeček mi asi v jedenácti letech věnoval flexaretu - což byl veliký, pěkný, lesklý přístroj, měl velké čočky. Jako kluka mě to fascinovalo. Dědeček byl velice moderní člověk, rád na něj vzpomínám. Bydlel v Krušných horách a měl strašně rád přírodu. Jezdil jsem k němu na prázdniny, chodil s ním do přírody. A přitáhlo mě to - jak k přírodě, tak k focení. Navíc jsem po tátovi technicky založený. A fotografie je technická věc!
* LN Jsou ale přeci i fotografové, které technika vůbec nezajímá...
Třeba Erich Tylínek. Byl to typ člověka, který absolutně nebyl technicky založený. Bylo mu jedno, co má za foťák. Fotil intuitivně. Například clona - to mu nic neříkalo. Přestože fotil padesát let. A dělal úžasné snímky. Podobným způsobem fotí většina žen. S rozvojem digitální techniky se ale všichni musíme učit pracovat s počítačem, vědět minimálně, že se do fotoaparátu musí vložit karta, baterie. Navíc je dnes vývoj techniky strašně závratný. Musíme studovat nový software, nové možnosti fotoaparátů. Digitální technika nám ale rozšiřuje možnosti.
* LN V čem třeba?
Nikdy jsem třeba nebyl schopen vyfotit padající sníh. Pokud jej fotíte na film, ztratí se vám ty droboučké tečičky. Nezdůrazníteli je protisvětlem či kontrastním pozadím. S digitální zrcadlovkou se mi to ale podařilo i při neutrálním pozadí. Digitální fotoaparát totiž - na rozdíl od filmu - zdůrazňuje struktury. Abyste ale využil tyto nové možnosti, musíte neustále studovat, testovat možnosti svého fotoaparátu. Digitální fotografie je náročná na získávání informací.
* LN Proč?
Informací je sice spousta - ale většinou je to balast. Profesionální fotografové se vyjadřují obrazem, fotografií, mají úžasné zkušenosti, úžasnou praxi, ale většinou je neumějí popsat. Teoretici zase úžasně píšou, ale nemají nejnovější poznatky z dennodenní práce.
* LN A právě v tom má pomoci náš kurz...
Ano. Čtenáři v něm získají aktuální informace - protože jednotlivé lekce píší lidé, kteří ve svém oboru dnes a denně používají digitální fotoaparát k obživě.
* LN A co všechno potřebuje dnešní fotograf znát?
Ten řetězec je dlouhý. Od výběru samotného fotoaparátu přes paměťové prvky až k softwaru. Není to vůbec jednoduché. Proto se nedivím zájmu lidí o workshopy, školení, kurzy různého druhu. Vím to i od kolegů. Nikdo nemá problém s jejich naplněním. Je to také dáno tím, že ekonomika roste, lidé mají více peněz. Digitální technika je přitom čím dál lepší, dokonalejší a levnější - každý rok zhruba o padesát procent. Informací je na trhu spousta. Knih a časopisů jsou na trhu kvanta. Při dnešním spěchu ale není jednoduché najít v nich to, co ten který člověk potřebuje. A málokdo to dělá.
* LN Jaký je váš hlavní obor ve fotografii?
Krajina. Také proto, že žiju v Děčíně, na pomezí Českého a Saského Švýcarska, odjakživa bloudím těmi kaňony a skalami. Je to jedna z nejhezčích oblastí v Evropě. Pouze krajina mě ale neuživí. Takže fotografuju reportáže, mám totiž rád lidi. Přestože jim nerad „lezu s foťákem do ksichtu“. Nechávám je žít, aby byli přirození. Hlavně reklamu a průmyslovou fotografii, pro turistický ruch, publikuji, atd.
* LN Ke krajině také přistupujete přirozeně?
Snažím se ukázat krajinu tak, jak ji vidím. Ať prší, svítí slunce, nebo je ranní mlha. Tak, jak by tu krajinu viděl divák, kdyby na totéž místo přišel ve stejnou dobu. V počítači pak odstraňuju jen nedostatky současné fotografické techniky. Větší úpravy dělám třeba v reklamní fotografii nebo když pracuju na zakázku pro firmy.
* LN Jaké jsou ty nedostatky?
Mám velice dobrou obrazovou paměť. Celé roky si pamatuju záběry, světelné podmínky... Na počítači se pak snažím fotku upravit tak, aby na ní bylo přesně to, co jsem v daný okamžik viděl. Sebedokonalejší digitál totiž nezabere krajinu tak, jak ji vidí lidské oko. Takový foťák ještě nevyrobili. Já fotografuji digitálem již 5 let. Z počátku s nedůvěrou, dnes jsem si zvykl a k filmům se už nemohu vrátit, už je neumím, digitál je lepší, vyhovuje mi. A velmi mi vyhovuje kombinace Olympus + Hasselblad s digitální stěnou, ale to je téma na delší rozhovor.
* LN Pořádáte v Českém Švýcarsku workshopy o krajinářské fotografii. Kdo se na ně hlásí?
Na workshopy se hlásí většinou „hobbisti“ - někoho zajímá golf, někoho koně, někoho fotografování. Často jsou to třeba manažeři, ředitelé a majitelé firem, samozřejmě i studenti. Účastnící workshopů mi píšou, že jsou spokojení. Fotografové byli vždycky družní. Na workshopy přijedou cizí lidé, kteří se vůbec neznají, okamžitě se skamarádí - ať už jsou bohatí či chudí - předvedou si své foťáky, výsledky své práce, užijí si v krásné přírodě, pěstují svého oblíbeného koníčka.
* LN Jaké dělají amatérští fotografové chyby?
Málo přemýšlejí a neumějí se dívat. Snažím se je to naučit. Jdeme krajinou a oni jako by měli klapky na očích uhánějí dopředu. Říkám jim: kam ženete? To nevidíte támhletu scénu?
* LN Je to důsledek digitální techniky?
Ne. Bylo by to stejné, i kdyby měli ve fotoaparátech filmy. Člověk musí vnímat. Musí se oprostit od všeho ostatního a rozhlížet se kolem sebe. S technikou to také souvisí, ale jinak. Někteří z nich přijedou, baťohy plné objektivů, ale často fotografují jen jedním. Snažím se jim říci: fotografujte všemi objektivy, které máte. Nebojte se širokoúhlých objektivů, teleobjektivů. Když nasadím širokoúhlý objektiv, musím vnímat celou širokou krajinu. Když teleobjektiv, chci dělat výřezy z krajiny, dívat se - jakoby - klíčovou dírkou, zaměřovat se na detaily a spojovat je dohromady. Nejde jenom o jeden detail, musí se dávat pozor na kompozici, musí se vnímat celek, ale ve zúženém prostoru. Musím ale trochu i přemýšlet, technika mě omezuje. Je složité sladit to dohromady. Je potřeba zároveň přemýšlet o tom, co chci fotografovat, a zároveň mozek vypnout a přijímat své okolí. Fotograf se prostě musí naladit. A ještě jedna důležitá věc. Fotograf musí nejen přijímat, přemýšlet, ale také předvídat.
* LN To je důležité zejména v reportážní fotografii....
Ale i v krajině! Je to takové klišé, které se traduje o krajinářích. Slavný Josef Sudek bez ruky, poloslepý, se stativem a s obrovskou dřevěnou kamerou se někam postaví a čeká půl dne. Když atmosféra nepřijde, tak odejde. Jenže to se mohlo dříve, byla taková doba. Dnes to ale není možné. Neznamená to ale, že musím lítat jak splašený. Ale musím přemýšlet.
* LN Váš tip, jak na to?
Ideální je dobře znát to, co chci fotografovat. Já třeba znám Labské pískovce, neznám Krkonoše. Ale i když přijedu někam do cizího prostředí, není špatný si třeba ta místa nejprve projít, pokud nemám dokonalou paměť, tak si dělat poznámky a přemýšlet: sem je lepší přijít ráno, tady svítí slunce, tady slunce vůbec nepotřebuju... K tomu je navíc potřeba mít odhad, být trochu zkušený, odhadnout, že tenhle námět stojí za to. A když jej máte, tak nešetřit materiálem. Tím neříkám, že je potřeba střílet fotoaparátem jak kulometem, „plácat záběry“. Je třeba vnímat, hledat a mít potěšení z hledání.
* LN A jak má postupovat náš čtenář, který chce fotografovat lépe? Může sledovat náš kurz, eventuálně se přihlásit do workshopu. A dál?
V kurzu člověk získá přehled. Na malém prostoru v něm najde spoustu informací od odborníků. Dál už tomu člověk musí věnovat určitý čas. Musí hledat, zkoušet nové věci. Pak se může přihlásit na workshop. Doporučuji se přihlásit na workshop, který spolupracuje s firmou, od níž má foťák. Když má Olympus, tak na kurz Olympusu. Dozví se tam novinky o technice, která se každého půl roku mění. Může si ji půjčit, vyzkoušet a pak se teprve rozhodnout , zda si ten který objektiv či fotoaparát koupí.
* LNA měl by se takový fotograf specializovat? Soustředit na určitý obor, téma?
Někteří lidé jsou předem vyhranění. Někdo je třeba motorkář, jako druhého koníčka má motorku. Pak samozřejmě bude nejvíc fotit motorky, holky a možná reportáže z hospody, z mejdanu. Takového člověka zřejmě na architekturu či zátiší nepředělám. Spousta lidí ale takhle vyhraněný zájem nemá. Žijí normálně. Někdy vyfotí pejska, jindy letadlo na letišti, jindy pobřeží v Portugalsku. Proč ne! Není to na škodu. Když člověk jednou fotí portrét, podruhé krajinu, tak může přejímat zkušenosti z různých oborů a využívat je pro ten svůj. Upřít se třeba jenom na makrofotografii je podle mě špatné, člověk se uzavře a přichází o podněty z jiných oborů fotografie.
* LN Jak se může takový amatér zlepšovat? Má chodit na výstavy? Kupovat si knihy, časopisy? Studovat práci kolegů?
Ano, doporučuju to. Časopisy. Na internetu je spousta fotografií. Doporučuju ale i analyzovat si pro sebe fotografie a srovnávat je s těmi vlastními. Vzpomenout si a říci si třeba: Když jsem fotil kočku nebo strom, tak jsem udělal chybu, ta kočka je krásná, protože je osvětlená zboku, já jsem použil blesk a moje fotka je plochá... Studovat méně fotek, ale pro sebe si je rozebírat a poučit se, jak fotí ten který kolega. A ještě jedna věc! Nedělejte fotky jenom do šuplíku nebo do datový jednotky, do paměti. Udělejte si občas velkou fotku, opravdu velkou, 30 x 40 - dneska to už není tak drahé. Atřeba ji někomu věnujte, nebo uspořádejte minivýstavu, nebo si jimi vyzdobte pokoj. Člověk se přitom hodně naučí, na velké fotce lépe uvidí chyby jak technické, tak kompoziční. To se nenaučíte, když budete své fotky studovat jen na monitoru. Posune vás to kupředu.
