Výjimkou v převaze decentních aktů, jimiž fotografka Gabina Fárová zachycuje okamžiky ladné ženské krásy a čerstvého mládí, tedy kategorie prchavé a pro svou pomíjivost vhodné k zastavení v čase, jsou například portréty tetovaných chlapáků (Klášter ve Valdicích).
Z trochu jiného soudku jsou i snímky, jež z detailů skládají mozaiku nového významu. Části lidského těla promítnuté až do geometrické skládačky budí pocit ne nepodobný pohledu do dětského krasohledu. Jen neskládá barevné korálky do oslnivých květů, ale například z „útržků“ reálných končetin nebo obličejů vytváří abstraktní obrazce, které je třeba zkoumat a hledat v nich sdělení. Gabina Fárová přiznává pro tento cyklus inspiraci v dětské hračce jeho názvem: Kaleidoskop. Realizovala ho opravdu pomocí digitální kamery a kaleidoskopu, který si dala zkonstruovat.
Krása tajuplná i chladná Je zřejmé, že to, co fotografku uchvacuje, je čistota linií, elegance tvarů. Za Vrchol elegance označila kompozici zachycující úsporné tvary židlí, podstatou jejích fotografických záznamů je však ženská krása - někdy tajuplná, fantazii provokující (Pod hladinou, Isabela), jindy ladně aranžovaná (Bez názvu, Diva), leckdy i v konstrukci neosobně chladná, jako v případě stylizovaného obrazu nahé ženy v rozhaleném plášti vlajícím uprostřed zvláštně neživého lesa (Exhibition). Fárová sice dívky portrétuje, nenabízí však pohled do jejich duší. Jejich tělo používá jako zaznamenáníhodný objekt, tvárný materiál, který se s trochou fantazie může proměnit v cosi jinak pozoruhodného. Tvář bývá strnulá nebo odvrácená, rozhodně nezúčastněná.
Expozice v Galerii Louvre uvádí kolekci 35 fotografií, které Gabina Fárová vytvořila během let 1978 až 2002. Jejím základem jsou cykly Gabinetky, Kaleidoskop a Povinná relaxace. Některé mají pro autorku význam permanentního obrazového deníku,
Výstava potrvá do 1. června, po ní budou v galerii uvedeny práce Václava Stratila (červen-srpen).
Části lidského těla promítnuté až do geometrické skládačky budí pocit ne nepodobný pohledu do dětského krasohledu.
