Prezident Nicolas Sarkozy prosazuje odlišný směr než jeho předchůdce. Důkazem je i návrat do Iráku
ANALÝZA
PAŘÍŽ/PRAHA Francouzská diplomacie se opět angažuje v Iráku. Překvapivá třídenní návštěva ministra zahraničí Bernarda Kouchnera znamená návrat po dlouhých letech -naposledy do Bagdádu zavítal šéf francouzské diplomacie v roce 1988 (post tehdy zastával Roland Dumas). Od té doby nic. A to ani po pádu diktátora Saddáma Husajna. Paříž totiž patřila mezi hlavní odpůrce americké invaze v roce 2003 a „špinit ruce“ si nechtěla ani v současné občanské válce.
Kouchnerova cesta, jež se připravovala v naprostém utajení, následovala pouhých osm dní po společném obědě prezidenta Nicolase Sarkozyho s Georgem W. Bushem. Kouchner ale uvedl, že šlo o jeho iniciativu a že se Američané na této misi nijak nepodíleli.
„Naše politika je od té americké jasně odlišná. Americkou intervenci jsme nepodporovali a myslím, že jsme měli pravdu,“ řekl včera Kouchner rádiu RTL. Bránil se tak kritice opozičních socialistů a zelených, kteří jeho cestu označili za úlitbu Spojeným státům. Poslanec za zelené No l Mamere dokonce prohlásil, že se Francie „chová jako pudl“.
Sám Kouchner byl ale přitom jedním z mála Francouzů, kteří invazi do Iráku podporovali. Jeho cesta byla i symbolicky načasována - přesně před čtyřmi lety zahynuly po atentátu v Bagdádu dvě desítky diplomatů OSN, mezi nimiž byl i Kouchnerův osobní přítel a šéf tehdejší mise Sergio Vieira de Mello.
Francouzský návrat do Iráku znamená jasný rozchod s diplomacií dua Chirac-Villepin, které do iráckých záležitostí nijak nezasahovalo. Fakt, že se pařížská zahraniční politika mění, přiznal i sám ministr: „Dřívější postoj byl ten, že je to složitá a ztracená věc, do níž bychom se neměli zapojovat. Tento názor už dnes Francie nemá.“
Kromě usmíření s USA může Kouchnerova irácká mise přinést Francii i roli při rekonstrukci válkou zničené země. Nejmenovaný diplomatický zdroj agentuře Reuters řekl, že cesta zapadá do francouzské iniciativy ve čtyřech výbušných oblastech: Iráku, Libanonu, Kosovu a Dárfúru.
Libanon navštívil Kouchner nedávno a i zde se projevily rozdíly oproti dřívější politice Jacquesa Chiraka. Duo Kouchner-Sarkozy se snaží do tamějšího procesu smiřování zapojit i prosyrské síly a šíitské hnutí Hizballáh, od nichž se Chirac odvrátil po atentátu na bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího.
Sarkozyho hyperaktivita tak neplatí jen v boji za oživení francouzské ekonomiky, ale i v zahraniční politice. „Stejně jako ve svých začátcích Jacques Chirac, i Sarkozy dává na odiv svoji energii a dynamičnost. Brzy uvidíme, jak si s nějakým prezidentem zajde zaběhat,“ hodnotil v listu Libération prezidentův styl ředitel Institutu pro mezinárodní a strategické vztahy Pascal Boniface. Za hlavní novinku Sarkozyho zahraniční politiky označuje jeho středomořskou politiku, jejímž příkladem byla i nedávná cesta do Libye.
Při vyjednávání o propuštění bulharských sestřiček přišel Sarkozy s další novinkou - zapojil do něj i první dámu. Další obraty a překvapení lze očekávat, vždyť Sarkozymu vyhrál volby i výrok o „rozchodu“ s Chirakovou politikou.
