FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ Léta ležely na půdách a ve sklepích, předurčené ke zničení a zapomenuté. Teď se z nich stávají hvězdy. Dávné výrobky frýdlantských železáren se z celé Evropy vracejí do místa svého vzniku. A radní doslova prosí obyvatele, aby výrobky našli a věnovali je radnici.
Město v Beskydech pátrá po svědcích své slavné, leč poněkud zapomenuté minulosti. Na frýdlantské radnici už skončila například sto let stará litinová kamna, litinové uhláky zdobené různými ornamenty, repliky zbraní i litinové ozdobné stolky. Frýdlant z nich vytváří expozici v městské galerii. Podle místostarosty Bohumila Dolanského si minulost města neuvědomují mnohdy ani místní. Právě proto se snaží svědectví historie najít a jeho zbytky zachovat a vystavit. Už před několika lety vyzvali radní obyvatele, aby přinášeli vše, co pochází z místních zaniklých sléváren a železáren.
„Dnes už by byl velký problém vůbec takové věci vyrobit. Slévači, kteří ovládali starou uměleckou techniku smaltu, už většinou nežijí,“ lituje Dolanský. V současnosti už ve Frýdlantu žádné věci podobné těm z počátku dvacátého století nevyrábějí.
Mezníkem dějin Frýdlantu se stal rok 1618, kdy v něm vznikla první železárna patřící olomouckým biskupům. V této části Beskyd nacházeli tehdejší hutníci vše, co potřebovali – rudu, vodu v řece Ostravici i dostatek dřeva v okolních lesích. „Už v roce 1669 vznikají dohody mezi nedalekými obcemi Frýdlant, Čeladná a Ostravice o tom, jak kácet stromy i upravovat břehy řeky Ostravice tak, aby bylo všeho dost pro všechny,“ říká starosta Frýdlantu Jiří Mořkovský.
Frýdlantské hutě měly dvě vysoké pece a několik hamrů, koncem osmnáctého století se staly jedním z nejvýznamnějších podniků na Moravě a ve Slezsku. Pak však začal pád. Ten odstartoval v roce 1828 olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, který rozhodl o vybudování vítkovických železáren v dnešní Ostravě. Původně měly být jen jakousi pobočkou těch frýdlantských a dodávat do nich surové železo, nakonec vše dopadlo obráceně. Zatímco vítkovické železárny díky blízkosti nalezišť uhlí i rozvíjející se Ostravě jen vzkvétaly, frýdlantské hutě stejně jako hutě v okolních částech Beskyd chřadly a posléze skončily. Dnes už o jejich historii lidé téměř nevědí.
Přímo ve Frýdlantu se uchovalo ještě pár náhonů, které kdysi poháněly vodní hamry, nebo někdejší železářskou výrobu připomíná pojmenování některých míst jako Uhliska či Šachtiska.
Poté co ve městě skončila výroba železa, začali se místní lidé zabývat litinou. Kromě kamen proslulých po celém Rakousku-Uhersku či celých kuchyňských linek, mlýnků na mák i maso, vyráběli místní slévači z litiny i nejrůznější kopie uměleckých předmětů často secesních tvarů. „Byly to předměty běžně dostupné většinou pro měšťany. Ti si mohli už takové věci dovolit,“ vysvětluje Bohumil Dolanský. Z litiny tak vznikaly různé dekorativní talíře, štíty nebo mísy, které se věšely na zdi. Výjimkou nebyl ani ozdobný litinový nábytek. Opravdový boom litinových předmětů nastal někdy na přelomu 19. a 20. století, po první světové válce už zase místní slévače čekala jen cesta dolů.
„Věříme, že jednotlivé sbírky mapující historii tradičních řemesel a později uměleckých dovedností budeme doplňovat,“ doufá Dolanský, že předměty svědčící o kdysi kvetoucím průmyslu se ještě někde v okolí najdou a časem se objeví ve vznikající galerii, kterou město přebudovává a rozšiřuje.
***
Ve Frýdlantu vznikala kamna proslulá po celém Rakousku-Uhersku či kompletní kovové kuchyňské linky
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
