PRAHA „Znám člověka, který točí film o nacistických koncentračních táborech. Navrhnu vás do role kápa.“ Tímto výrokem italský premiér Silvio Berlusconi v roce 2003 „uzemnil“ německého europoslance Martina Schulze, který si dovolil připomenout Berlusconiho oplétačky s justicí.
Zatímco italský premiér musel „žehlit“ své vztahy s Berlínem, Schulzovi to dopomohlo ke zviditelnění a později byl zvolen do čela frakce socialistických europoslanců.
Nebyl to však jediný případ, kdy byl na půdě Evropského parlamentu (EP) oživován nacismus.
Před rokem zde britský konzervativní europoslanec Daniel Hannan přirovnal šéfa EP – a opět Němce – Hanse Gerta Pötteringa k Hitlerovi. Stalo se tak, když Hannan kritizoval změnu jednacího řádu. Docílil však pouze toho, že ho vyloučili z lidovecké frakce v Evropském parlamentu.
Kapitolou samou pro sebe je bagatelizování nacistických zločinů, či přímo velebení některých aspektů Hitlerovy politiky. Do první kategorie spadá zpochybňování existence plynových komor. Tím „proslul“ například francouzský extremista Jean Marie Le Pen. Do druhé skupiny zase spadá výrok, že „vůdce dal lidem novou naději, třeba i tím, že začal stavět dálnice“. Jeho autorem byl v roce 2006 rakouský poslanec za Svobodné Wolfgang Zanger. Ostatně rozruch již dříve vyvolal i dlouholetý, dnes již nežijící šéf strany Jörg Haider svým pochvalováním si zaměstnanecké politiky třetí říše.
Byť se to může zdát paradoxní, obhajování nacismu zaznívá i v Izraeli. Jak vyplynulo koncem minulého roku, v půli 90. let se tomu propůjčil jeden z kandidátů bloku Likud pro nadcházející parlamentní volby Moše Feiglin. „Nacismus umožnil Německu vyjít z nouzové situace a dostat se do fantastické formy,“ pravil prý tehdy Feiglin.
