A přestože se stihl zúčastnit jen několika výstav, jeho jméno by nemělo zapadnout, je to jedna z nejvýraznějších postav takzvané nové figurace, směru, který se rozšířil v 60. letech minulého století. Cesta na výstavu se vyplatí hned dvakrát – jednou kvůli umělci, podruhé pro působivé a citlivě zrekonstruované prostory Topičova salonu.
„Nenalézá se v kotelně,“ napsal o salonu 27. března t. r. v LN Jiří Peňás, „nýbrž na pražské Národní třídě č. p. 9, v secesním domě spojeném se slavnou nakladatelsko-vydavatelskou minulostí. František Topič koncipoval své podnikání jako celistvé umělecké dílo: krásným knihám mělo odpovídat krásné prostředí, ve kterém byly připravovány... Vystoupáte do prvního patra a zazvoníte u dveří. Otevřou vám, zaplatíte únosné vstupné a ocitnete se v jednom z nejzajímavějších výstavních sálů v Praze: ve dvoraně mezi pavlačemi s prosklenou stanovou konstrukcí, jejímiž okny padá do místnosti ideálně rozptýlené světlo. Už kvůli tomu světlu a milieu, které rozjasňuje, stojí za to se tam vypravit.“
Topičův salon, Národní 9, Praha 1, 17. 8—17. 9., otevřeno po, čt a pá 10—17, út a st 10—18 hod., vstupné 40 Kč
