Říká se, že moudrý člověk najde poučení i v cizích chybách, zatímco hlupákovi k tomu nestačí ani chyby, kterých se dopustil sám. Z výzkumu německých vědců vedených Markusem Ullspergerem z kolínského Ústavu Maxe Plancka pro neurologický výzkum vyplývá, že k nepoučitelnosti některých lidí může přispívat gen, podle kterého nám v mozku vzniká bílkovinná molekula tzv. D2 receptoru. Výsledky německé studie zveřejnil americký vědecký týdeník Science.
Ullsperger a jeho spolupracovníci pozvali k testům šestadvacet dobrovolníků. Předběžné genetické testy prokázaly u dvanácti účastníků pokusu mutaci genu pro D2 receptor označovanou jako A1. Tito lidé mají v mozku asi o třetinu méně molekul schopných vázat signální molekulu dopamin. Během pokusu dostávali dobrovolníci na monitoru počítače opakovaně na výběr ze dvou symbolů. Za volbu jednoho je čekala odměna v podobě usměvavého „smajlíka“, za výběr druhého pak trest ve formě zamračeného obličeje. Vědci rozhodování zkomplikovali tím, že odměna či trest přicházely s osmdesátiprocentní pravděpodobností. Mátli dobrovolníky i čtyřmi dalšími symboly, po jejichž volbě následovala odměna či trest v ještě vyrovnanějším poměru. Po celou dobu sledovali vědci aktivitu mozku účastníků pokusu.
Nepříjemný podnět neprojde Všichni se naučili vybírat symbol, za který byli s osmdesátiprocentní pravděpodobností odměněni úsměvem. Pro dobrovolníky, kteří mají v mozku méně D2 receptorů, však bylo obtížné vystříhat se volby symbolu, za niž byli s osmdesátiprocentní pravděpodobností potrestáni zamračeným obličejíkem.
Rozdíly byly patrné i v aktivitě mozku. Dobrovolníci, jejichž mozek je chudší na vazebné molekuly pro dopamin, měli při testech sníženou aktivitu mozkových center v kůře čelního laloku a v části mozku zvané hipokampus. Tato centra jsou zodpovědná za vnímání nepříjemných podnětů a za ukládání informací do dlouhodobé paměti. Ullsperger je přesvědčen, že právě tento fakt přispívá k tomu, že lidé se sníženým množstvím D2 receptorů v mozku se obtížněji poučují z nepříjemných zkušeností. Zároveň však zdůraznil, že naše každodenní rozhodování v běžných životních situacích zdaleka nezávisí jen na množství D2 receptorů v mozku.
Dřívější studie prokázaly, že lidé se sníženým výskytem D2 receptorů v mozku jsou náchylnější k závislosti na návykových látkách. Podle amerického neurologa Michaela Franka z Arizonské univerzity by mohl být sklon k závislosti posílen tím, že si lidé se sníženým množstvím D2 receptorů velmi dobře zapamatují příjemné zkušenosti s drogou. O poznání hůř se ji daří ukládat do paměti nepříjemné zkušenosti, které konzumaci drog provázejí.
Zdaleka ne všichni odborníci ale s Ullspergerem souhlasí. Americký neurolog David Goldman je přesvědčen, že mutace A1 nemá na práci D2 receptorů v mozku žádný vliv. Stejného názoru je i americký genetik Neil Risch, který týdeníku Science řekl: „Mutace A1 byla v posledních osmnácti letech podezírána z podílu na všech psychiatrických poruchách, jaké si jenom lze představit. A pokud vím, žádné z těchto podezření se nepotvrdilo.“
