V malých a středních českých podnicích dochází k jedinečné generační obměně. Podnikatelé, kteří krátce po roce 1989 založili a začali úspěšně budovat svou firmu, se najednou stále častěji rozmýšlejí, jestli chtějí ve svém podnikání pokračovat.
A toto své dilema řeší stále častěji rozhodnutím firmu prodat. Částečně, nebo dokonce úplně.
Patnáct dvacet let dřiny Co je v pozadí takovýchto rozhodnutí? Jak vyplývá ze zkušeností naší společnosti, která se dlouhodobě zabývá financováním rozvoje malých a středních firem v České republice a na Slovensku, důvodů pro částečný nebo kompletní exit - vystoupení z úspěšného, zaběhnutého podniku - může být hned několik.
U zrodu mnoha menších firem vzniklých na počátku 90. let byli tehdejší třicátníci či čtyřicátníci, kteří se chopili příležitostí, jež jim přinesla zejména malá či kuponová privatizace, nebo založili podnik na zelené louce.
Tito lidé, kteří se dnes nezřídka blíží důchodovému věku, si nyní uvědomují, že těch patnáct dvacet let, co od píky povznášeli svou firmu na vyšší a vyšší úroveň, nebylo úplně zadarmo. Že to bylo třeba na úkor jejich zdraví nebo rodinných vztahů, které kvůli jejich značnému časovému vytížení nutně musely trochu trpět, a nyní by to chtěli rodině vynahradit. Tedy pokud se mezitím rodina nerozpadla a podnikatel naopak nešilhá po rozvoji úplně jiného vztahu.
Dalším častým důvodem bývá, že majitel firmy se již cítí dostatečně materiálně saturován a nevidí potřebu se ve svém podnikání angažovat tak silně jako dřív, když by místo toho mohl dělat věci, které ho baví - cestovat, chodit na ryby... A pokud nemá v rodině následovníka, potomka, který by po něm otěže podnikání převzal, je rozhodnutí o prodeji firmy nasnadě. Rozdílné názory nebo kapitál Mnohé firmy vzniklé po roce 1989 ovšem nebyly typickými rodinnými podniky s jedním vlastníkem, ale spíše šlo o společnosti řízené několika spolumajiteli. Jejich názory na další chod firmy a životní zájmy obecně se přitom po letech společného podnikání často začínají rozcházet natolik, že jeden či více majitelů se rozhodne svůj podíl prodat.
A pak je ještě další kategorie podnikatelů. Takoví, kteří dovedli firmu až na vrchol jejích momentálních možností, ale chtěli by ji posunout ještě dál, aby získala nadnárodní rozměr. To se ovšem neobejde bez dalšího kapitálu a ten si mohou snadno opatřit právě prodejem části svého podílu ve firmě, obvykle prostřednictvím fondu soukromého kapitálu (private equity). Finančně tím zúročí své podnikání, ale nezbaví se svého vlivu na růst firmy, do níž navíc přiteče nezbytný rozvojový kapitál ve formě části peněz z prodeje.
První velká vlna Výše popsaná generační obměna není v zemích, které mají za sebou kontinuálnější vývoj podnikání, ničím neobvyklým, značný rozdíl je ovšem v měřítku. V České republice jde - v důsledku toho, že do předprodejní fáze nyní po zhruba dvaceti letech od roku 1989 dospěla první velká vlna podnikatelů - o jedinečný fenomén, který bude v tomto rozsahu trvat jen několik málo let.
Na rozvoj domácí ekonomiky to bude mít nepochybně pozitivní vliv. Na jednu stranu podnikatele, kteří se rozhodnou prodat svou firmu úplně, vystřídá nová, dravější krev. A ti, kteří prodají svůj podíl ve firmě jen částečně, si mohou díky finanční injekci získané za prodej splnit sny a nastartovat další růst své firmy například i na náročnějších zahraničních trzích.
Tito lidé, kteří se dnes nezřídka blíží důchodovému věku, si uvědomují, že těch patnáct dvacet let, co od píky povznášeli svou firmu na vyšší a vyšší úroveň, nebylo úplně zadarmo
O autorovi| JAN TAUBER ředitel Genesis Capital
