PRAHA Zřejmě nejslavnější současný britský umělec Damian Hirst už několikrát překvapil svět tím, jak ceny jeho děl někdy až několikanásobně překonaly dosavadní hranice. Nejdřív ty, kterých dosáhli žijící autoři, v těchto dnech však za ním zůstali i nejslavnější z klasiků.
Hirst je inteligentní umělec, který kritizuje stav dnešní společnosti. Navíc se o sebe dokáže postarat i jako manažer. Jeho životní příběh není jednoduchý, stejně jako vývoj jeho hluboké, skutečně přínosné a zároveň provokativní tvorby. Při svých instalacích i performancích užívá mrtvá a živá zvířata. Život a smrt se tak stává jejich samozřejmou součástí. Promítá se v nich vyhraněný způsob myšlení spojené s interpretací vzniku a zániku. Ještě za studií uspořádal Hirst v londýnských docích výstavu nazvanou Freeze. Byl to pro něj důležitý okamžik, přišel tam totiž známý sběratel Charles Saatchi, který se na dlouho stal jeho galeristou.
Hirstova tvorba působí kontroverzně, ale nejde o prvořadý záměr. Spíš se stává zrcadlem autorova pohledu na svět a svébytné filozofie, která reaguje na drsnost a absurditu současné doby. Odsuzuje pokrytectví, s nímž se mluví o záchraně přírody a zároveň se dělá všechno proto, aby z ní nic nezůstalo.
V roce 1991 měl v Londýně první samostatnou výstavu, na níž realizoval instalaci S láskou i bez lásky. V ní vypustil do prostoru galerie tropické motýly, kteří se právě vylíhli z kukel. V uzavřeném prostoru se mohli volně pohybovat a nakonec zemřeli přirozenou smrtí. Během svého krátkého života utvářeli na bílých plátnech barevné skvrny, jak na ně v proměnlivých seskupeních dosedali. Plochu však také poznamenaly výkaly, čímž vznikaly „obrazy“. Později vytvořil Hirst kompozice z motýlů, které nalepil na bílé plátno. Nahrazení barvy pestrými křídly se mohlo jednoduše vnímat jako estetická prezentace entomologické sbírky. Jde tu však hlavně o autorův způsob vnímání barev, o zákonitosti určující kompozici obrazu.
Teoretici jsou hloupí snobové Saatchi se počátkem 90. let rozhodl, že bude Hirsta podporovat. Nabídl mu, že zaplatí jakékoliv jeho realizace. Ve své galerii představil jeho instalaci Fyzická nemožnost smrti v mysli žijícího. Žralok chycený na Floridě byl „naložen“ v obrovské vitríně ve formaldehydu. Dílo s ironií připomíná atmosféru přírodovědeckých muzeí a zážitky, které si z nich většina lidí odnáší. Úspěch této výstavy Hirstovi vynesl nominaci na Turnerovu cenu. Důležitá pro něj pak byla účast na Benátském bienále, na němž vystavil instalaci Matka a dítě s rozříznutou krávou a teletem. V roce 1995 konečně Turnerovu cenu získal, ale v New Yorku vyvolala jeho tvorba skandál. Instalace představující hnití býka a krávy byla zakázána ministerstvem zdravotnictví z obavy, že se návštěvníkům udělá špatně.
V roce 1999 se odmítl stát oficiálním britským zástupcem na Benátském bienále. Znovu tak překvapil svou nespoutaností. V témže roce vyvolal skandál, když žaloval Britské aerolinky pro porušení autorských práv - kvůli reklamě, která se podobala jeho obrazům. V roce 2000 vystavil sochu, která byla mnohonásobnou zvětšeninou jeho syna. Sám sebe pak zažaloval pro porušení autorských práv. Na jeho výstavu pak za tři měsíce přišlo 100 000 návštěvníků a všechna díla se prodala.
Daří se mu vyvolávat rozruch svými rozporuplnými realizacemi spojenými s drsnými příběhy. V dubnu 2003 se otevřely nové prostory Galerie Saatchi přehlídkou, jejíž součástí se stala Hirstova retrospektiva. Tehdy však došlo mezi ním a majitelem galerie k roztržce. Umělec se od retrospektivy distancoval a vytýkal svému galeristovi, že vnímá umění jen přes svou peněženku. V následujícím roce prodal Saatchi Fyzickou nemožnost smrti v mysli žijícího za 12 000 000 dolarů, takže cena Hirstovy tvorby opět překonala rekord. Šlo totiž o do té doby nejvyšší částku zaplacenou za dílo současného umělce s výjimkou Jaspera Johnse. Roztržka s galeristou byla důvodem, proč Hirst podstoupil riziko a nabídl svá díla sám, prostřednictvím Sotheby's. A vydělal na tom.
Umění se týká života, ne umělého světa vernisáží Hirst přemýšlí o smyslu umění, které by mělo v první řadě lidem otevírat oči a přimět je k přemýšlení. Škodlivé je však podle něj hlavně umělecké prostředí - totiž prostředí galerií, aukčních síní, jejichž součástí jsou hloupí a snobští teoretici, kteří se jen tváří, že rozumějí,a přitom se jen na slávě umělců přiživují. Zdůrazňuje, že se umění se ve skutečnosti týká života, ne vykonstruovaného světa vernisáží a večírků. Sám přitom vůbec nezavrhuje užité umění, naopak věnuje se i reklamě. Zřejmě hlavně proto, že používá stejné prostředky jako umění, ale zůstává anonymní. Vůbec mu nevadí, když umělec pracuje na objednávku. Ve všech dobách se o ni muselo bojovat a často nevybíravě a děje se tak i dnes. Jde jen o to, aby umělec byl silný a nenechal se zlomit ani působením ideologií a silou peněz. Ale to neznamená, že by neměl prodávat za co nejvyšší ceny.
Nejdražší prodané obrazy
1. Jackson Pollock: No. 5 (1948)
Prodáno: 2006, 140 mil. dolarů
2. Willem de Kooning:
Žena III (1953)
Prodáno: 2006, 137 mil. dolarů
3. Gustav Klimt: Portrét Adele
Bloch-Bauer I (1907)
Prodáno: 2006, 135 mil. dolarů
4. Pablo Picasso:
Chlapec s dýmkou (1905)
Prodáno: 2004, 104 mil. dolarů
5. Pablo Picasso:
Dora Maars kočkou (1941)
Prodáno: 2006, 95,2 mil. dolarů
6. Gustav Klimt: Portrét Adele
Bloch-Bauer II (1912)
Prodáno: 2006, 87,9 mil. dolarů
7. Francis Bacon: Triptych (1976)
Prodáno: 2008, 86,3 mil. dolarů
8. Vincent van Gogh:
PortrétDr. Gacheta (1890)
Prodáno: 1990, 82,5 mil. dolarů
9. Claude Monet:
Jezírko s lekníny (1919)
Prodáno: 2008, 80, 4 mil. dolarů
10. Jasper Johns:
False Start (1959)
Prodáno: 2006, 80 mil. dolarů
