Autorka působila mimo jiné jako válečná zpravodajka v čečenském konfliktu, během kterého přišla o život více než pětina tamního obyvatelstva.
* LN Co vás na válce v Čečensku nejvíce šokovalo?
Jednoznačně to byly velkoplošné útoky na civilní obyvatelstvo. Zažila jsem v březnu 1996, jak ruská armáda přes nás bombardovala vesnice Sernovodsk a Samaški pětisetkilogramovými pumami. Ruské velení například nařídilo představitelům obce: Vydejte nám bojovníky a sto samopalů, nebo vás budeme bombardovat. Na to ti staršinové - mladí muži bojovníci tam dávno nebyli -nakoupili sto samopalů u ruských vojáků, dali jim to zpět, a co se stalo -Rusové tu vesnici vybombardovali a pak vyrabovali: odváželi si na tancích televizory, koberce, dokonce i ženské spodní prádlo a prodávali to na trzích v jižním Rusku. Viděla jsem to na vlastní oči. Ruská koloniální válka v Čečensku byla absolutní svévole a bezpráví a pro ruské důstojníky a generály taky velký byznys. Když jsme byli v Grozném, tak den a noc ostřelovali město jen tak, bomby padaly na všechny strany. Ruské velení například za druhé, už Putinovy války vyhlásilo přestávku v bombardování, aby byl čas na evakuaci civilního obyvatelstva, a když tisíce rodin s dětmi a starými lidmi vyrazily z města, tak byly ty evakuační konvoje napadnuty raketami. Přitom byly zabity a zmrzačeny stovky lidí. To je všechno zaznamenané.
* LN Existuje i filmová dokumentace?
Jistě. Ve vybombardovaném Sernovodsku jsem se potkala se Zajnap Gašajevovou, která se pak stala mojí čečenskou hrdinkou - věnovala jsem jí svou druhou knihu o Čečensku. Točila tam na amatérskou kameru a já se jí ptala, co bych pro ni mohla udělat. Ona mi řekla: Sežeň mi dobrou kameru! Tak jsem jí přivezla peníze a ona na kameru, kterou za ně pořídila, nafilmovala neuvěřitelný materiál. V říjnu 1999 byla Zajnap v Grozném na trhu, když tam dopadly tři rakety země-země, odpálené z Kaspického moře. Tyto přesné zbraně explodovaly na tržnici v pět odpoledne, kdy tam bylo nejvíc lidí - další raketa zasáhla nemocnici. To byly stovky mrtvých, všude ležela na kousky roztrhaná těla. Zajnap tam běhala s kamerou a filmovala to. Dostala se i do nemocnice, kde mrtví leželi narovnaní v několika řadách nad sebou. K tomu, aby mohly být tyto rakety země-země použity k útoku, musí dát souhlas ruský prezident. V té době to byl Putin. Za tento úmyslný válečný zločin má přímou zodpovědnost on.
* LN Co je s tím materiálem dnes?
V současné době se zpracovává v Bernu pro soudní tribunál, který snad někdy bude.
* LN To asi neplatí švýcarská vláda.
Nejdřív na to peníze skutečně dalo švýcarské ministerstvo zahraničních věcí, ale nechce se tím chlubit. Teď to financuje Soros.
* LN Pomineme-li válečné zločiny, postup Moskvy v Čečensku jednoznačně splňuje všechny znaky genocidy.
Ano. Ale oficiálně to nemůžete nazvat genocidou. Když Zajnap v Ženevě vystoupila na půdě OSN, nesměla slovo genocida použít, jinak by ji okamžitě odstřihli od mikrofonu. Kdyby totiž světová veřejnost přiznala zločinům v Čečně status genocidy, tak by museli s Moskvou jednat úplně jinak. Rusové přitom zabili pětinu národa, dvě stě tisíc lidí - Čečenců není ani jeden milion. Každý třetí čečenský muž byl mučen v tzv. filtračních táborech. To nemá v poválečné Evropě obdoby.
* LN Kde všude jste s tím materiálem byli?
Naposledy před dvěma měsíci jsme byli za předsedou komise pro Čečnu v Radě Evropy Dickem Martym. Donesli jsme mu zpracovaný materiál o tom útoku na grozenský trh a doporučili jsme mu kontakty na čečenské lidskoprávní aktivisty. Byl ale velmi zdrženlivý. My děláme práci za ně. Jedenáct let po tom, co se to stalo, to vlastními silami zpracováváme, doneseme jim to a pak je ještě musíme prosit, aby se tím vůbec zabývali. Pak se v něm ale přece jen něco hnulo. Druhý den jsem dostala mail, ve kterém sděloval, že budou kontaktovat ty Čečence, Dagestánce, Inguše, o kterých jsme je informovali. V červnu bude mít Marty ve Štrasburku zprávu o Severním Kavkazu. Tak jsem zvědavá, ale velkou naději, že by se něco pohnulo, nemám.
* LN Že od celé věci dávají západní politici ruce pryč, se dalo vcelku čekat. Jak se ale ke zločinům v Čečensku stavěli západní intelektuálové a veřejnost?
Jediný známý západoevropský intelektuál, který se o osud Čečny zajímá, osobně tam přijel a pobouřeně o tom píše a neustále mluví, je francouzský filozof André Glucksmann.
* LN Tedy další „zrada vzdělanců“?
Stoprocentně, úplně se toho štítili. Když se to týkalo Ameriky a Iráku, lidé byli na ulici hned, ale když jde o ruskou agresi, tak v nich z doby studené války stále převládá reflex určitých sympatií pro Sovětský svaz. Já si nemám se západními pravičáky co říct, zajímají je jenom jejich vlastní privilegia. Západní levicoví intelektuálové mi byli vždy myšlenkově bližší, ale co se týkalo komunismu, Československa, celého sovětského bloku, o tom se s nimi nedalo mluvit.
* LN Změnilo se to po roce 1989?
Částečně. Když jsem byla za sametové revoluce v Praze, tak jsem poprvé mohla do švýcarských novin napsat slova „rudý teror“. To bylo v prosinci 1989.
* LN Pro jaké noviny to bylo?
Der Tages Anzeiger. Byli to levicoví, sympatičtí lidé, ale když jsem psala o disidentech v Sovětském svazu, tak to uveřejňovali jen konzervativní noviny Neue Zürcher Zeitung. A musím říct, že dodnes se levičáci na Západě nedobrali k sebekritice vlastních postojů, toho, jak se chovali. Dodnes nenašli odvahu říct, že se mýlili. Úplně se to tak mlčky přešlo.
Kdyby světová veřejnost přiznala zločinům v Čečně status genocidy, tak by museli s Moskvou jednat úplně jinak
O autorovi| PETR PLACÁK, historik
