George Soros momentálně kritizuje současnou evropskou snahu šetřit a staví se za zachování sociálního státu. U člověka, který je podle časopisu Forbes s majetkem ve výši 14 miliard dolarů 35. nejbohatším člověkem planety, své bohatství vydělal finančními spekulacemi a své firmy má zaregistrovány v daňových rájích, to přinejmenším překvapuje. Jenže nemělo by. Soros začínal jako chudý emigrant. A mimo to – nikdy se nechtěl stát finančníkem a boháčem.
Měl velké problémy uchytit se ve finančním světě a původně plánoval, že si vydělá jen takovou sumu, aby se mohl věnovat dráze spisovatele a filozofa. Nakonec ale sám uznal, že není schopen teoretické filozofie, a snaží se prostřednictvím svých peněz prakticky formovat svět, aby se podobal ideálním představám jeho filozofických vzorů.
Proti říši zla Soros vidí jako ideál svobodnou společnost. Aby taková společnost vznikla v různých koutech světa, podpořil tisíce různých nadací miliardami dolarů. Začal koncem sedmdesátých let minulého století se stipendii pro černošské studenty v Jihoafrické republice. Chtěl tím podpořit boj proti rasistickému režimu apartheidu. V osmdesátých letech, v době, kdy konzervativní americký prezident Ronald Reagan označil Sovětský svaz za říši zla a snažil se ho udolat zbrojením, začal podporovat disidenty bojující proti komunistickému režimu ve východní Evropě.
„Bylo to v roce 1981. Seznámili jsme se v New Yorku. On tenkrát hledal způsob, jak pomoci,“ vzpomínal na setkání se Sorosem zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch. „Po mnoho dalších let pak měl pro nás kapsu otevřenou. Do revoluce dal 2,5 milionu dolarů.“ Nešlo jen o Československo. V Polsku Soros podporoval nezávislé odborové hnutí Solidarita, v Maďarsku nově vznikající nekomunistické strany. Do Ruska posílal příspěvky tamním disidentům. Jeho pomoc časopis Newsweek označil za „Marshallův plán v jedné osobě“, nicméně sama o sobě by k pádu východního bloku nestačila. Přesto Soros mohl slavit, svět se vyvíjel podle jeho představ.
S podporou zemí východního bloku nepřestal ani po pádu komunismu. Jeho nadace Open Society Fund (v některých zemích působí pod jinými názvy) přispívala jednotlivcům, neziskovým organizacím, nezávislým médiím i místní samosprávě. Název nadace přímo odkazuje na dílo filozofa Karla Poppera, který byl po válce Sorosovým učitelem na London School of Economics a stal se jeho guru. Podle Poppera je třeba ve společnosti zajistit lidská práva a politickou svobodu, vytvořit takzvanou otevřenou společnost. Jejím nepřítelem jsou ti, kdo si myslí, že mají monopol na Pravdu: totalitní režimy jako komunismus a nacismus. Není divu, že to Sorose oslovilo. Soros je židovského původu a jen tak tak se zachránil v rodném Maďarsku před nacisty a později odtud prchl do Anglie před nástupem komunismu. Soros ale, aniž by to přímo řekl, seznam nepřátel otevřené společnosti rozšířil i o některé konzervativce a skalní liberály. I ti si totiž prý myslí, že mají podobně jako komunisté patent na historickou Pravdu.
V roce 1997 Soros uveřejnil v prestižním americkém časopise Atlantic Monthly článek s názvem Kapitalistická hrozba, kde tvrdil, že hlavním nepřítelem otevřené společnosti už není socialismus, ale kapitalismus.
Časopis Forbes tehdy napsal, že Soros je nejvlivnějším nikým nevoleným politikem na východ od Alp. Kupuje si prý východoevropské intelektuály a pomáhá u moci držet starou gardu politiků. Fakticky tak brání dekomunizaci a podporuje levici. „Sbírá politiky a intelektuály tak, jako jiní boháči sbírají hrady nebo staré mistry,“ napsal časopis.
Klaus je to nejhorší To mělo odezvu i v České republice. Proti dalšímu setrvání Sorosovy Středoevropké univerzity v Praze, která šíří ideály otevřené společnosti, se postavil tehdejší premiér Václav Klaus a další politici (odmítli jí bezplatně pronajmout prostory, jak si to Soros domluvil s předchozí vládou). Soros přesunul univerzitu do Budapešti a o Klausovi řekl, že „ztělesňuje to nejhorší ze západních demokracií“. Své charitativní projekty začal posléze Soros přesouvat dále na východ. Jeho novým nepřítelem se staly autoritativní režimy, které vznikly po pádu komunismu. Podporoval demokratizační hnutí na Ukrajině, v Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, v Bělorusku a v Gruzii. Když vypukly v letech 2000-2005 na východě takzvané barevné revoluce – oranžová revoluce, která zabránila na Ukrajině zvolení autoritativního prezidenta Viktora Janukovyče, takzvaná tulipánová revoluce v Kyrgyzstánu a revoluce růží v Gruzii – byl Soros označen za jejich hlavního strůjce. Přestože Soros věnoval opozičníkům v těchto zemích miliony dolarů, byl jeho vliv značně přeceňován. Ostatně, revoluce sice i díky Sorosově podpoře opozičníkům svrhly místní despoty, ale nenastoupila vláda Sorosových chráněnců. Šlo spíše o nahrazení jednoho autoritativního vládce dalším nebo vypuknutí politických zmatků. Otevřená společnost se nekonala.
Bush jako životní otázka V rámci svého boje proti údajně přeideologizovaným konzervativcům Soros vystoupil v USA proti republikánskému prezidentovi Georgi Bushovi. Jeho vystrnadění z funkce prezidenta označil za „hlavní zájem svého života“ a „otázku života a smrti“. Na podporu různých organizací bojujících proti znovuzvolení George Bushe (Soros ovšem nikdy nedal větší dar přímo opoziční Demokratické straně) ve volbách v roce 2004 utratil desítky milionů dolarů. Neúspěšně, George Bush se objevil v Bílém domě i v dalším volebním období.
Sorosovi na republikánech ostatně vadilo také ořezávání sociálního státu a to, že prosazovali deregulaci finančních trhů. U člověka, který je miliardářem, získal své jmění spekulací na neregulovaných trzích a své firmy má zaregistrované v daňových rájích, to udivuje. Vždyť Soros se proslavil například svojí spekulací na pokles hodnoty britské libry, která i díky jeho obchodům musela nakonec devalvovat, a byl obviňován i z toho, že potopil další měny. Malajsijský premiér ho obvinil, že stojí za ožebračením jeho země, v Thajsku ho lidé na ulicích kvůli pádu tamního bathu označovali za Drákulu. Nedávno byl dokonce nařčen, že se podílel na poklesu hodnoty eura. I když fakticky nemohl jeho kurz ovlivnit.
Soros tvrdí, že regulace jsou třeba a zdůvodňuje to tím, že jinak bují právě taková nesmyslná obvinění a z nich pak těží nacionalističtí vůdcové, další nepřátelé svobodné společnosti. A že kvůli zachování svobody je nutný sociálnější, i když nikoliv socialistický stát. Sám prý má velké sociální cítění. Ostatně jako chudý student byl závislý na pomoci státu.
Myšlenka, peníze a svět Navíc, Soros sám toužil vždycky být filozofem a intelektuálem, ne finančníkem. Jenže nakonec musel uznat, že na teoretickou filozofii nemá buňky, a tak se snaží reformovat svět svými penězi. „Hlavní rozdíl mezi mnou a ostatními lidmi, kteří shromáždili takové množství peněz, je v tom, že já se primárně zajímám o myšlenky a sám pro sebe nepotřebuji mnoho peněz,“ tvrdí.
Jeho novým cílem je teď pomoc Africe a boj proti globálnímu oteplování. Uvidíme, jaký bude výsledek.
***
Nedávno byl dokonce nařčen, že se podílel na poklesu hodnoty eura. I když fakticky nemohl jeho kurz ovlivnit.
O autorovi| MAREK HUDEMA, redaktor LN
