Bude pršet, nebude pršet?
V případě, že budou pokračovat exhalace skleníkových plynů, dojde k dalšímu oteplování atmosféry, což podle vědců přinese celkově více vláhy. Ale má to háček. Místa, kde je již teď hodně vody, budou trápit vydatné deště, zatímco v suchých oblastech bude pršet ještě méně než dosud. Pokud se bude oteplovat, množství srážek poroste zejména v období dešťů a mimo ně dojde k výraznému poklesu. Rostoucí teplota tedy může přinést nejen častější povodně, ale i výraznější sucho. Přitom například v Africe je úroda na 90 % polí zcela závislá na přízni počasí. Kolem roku 2050 by sucha vinou změny podnebí zasahovala o 1 až 2 miliardy více lidí než dnes.
Dopady měnícího se rozložení srážek na Zemi lze sledovat již dnes. Podle čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) se od 70. let minulého století až dvojnásobně zvýšila rozloha velmi suchých území a na většině míst na Zemi se také zvýšila četnost přívalových dešťů. Ledové zásobárny vody Ve stále teplejším podnebí by pokračovalo tání horských ledovců a časem by došlo k přeplnění horských jezer. Jejich případné protržení pak ohrozí údolí nenadálými povodněmi. V případě, že bude nadále docházet k oteplování, zmenšující se ledovce nebudou v určitém okamžiku schopny dostatečně živit dnes mohutné veletoky. Indus a Ganga by se v takovém případě staly sezonními řekami, což by mělo fatální dopady na lidi i zemědělství a potažmo také na ekonomiku. Podobný scénář se už odehrává například v Peru, které za posledních 35 let ztratilo - vlivem zatím jen malého růstu teploty - více než pětinu svých ledovců. Změny podnebí tak přímo ohrožují přístup téměř dvou třetin tamních obyvatel k pitné vodě.
Klimatické modely celkem pochopitelně vypočítávají, že v teplejším prostředí se bude voda rychleji vypařovat. V důsledku toho hrozí zvýšení koncentrace soli nejen ve vodních zdrojích, ale i v půdě. Zemědělci v Bangladéši s tím mají problémy již nyní. „Nedostatek vody a příliš slaná půda ohrožují pěstování rýže na našich polích,“ svěřili se místnímu deníku The Daily Star. V důsledku oteplování i podzemní voda ustoupí ještě hlouběji pod povrch.
Vědecký panel OSN na základě souhrnu vědeckých prací do roku 2007 předpokládá, že v případě pokračujících exhalací, a tedy i oteplování, stoupne do konce století hladina oceánu o 20 až 60 centimetrů, jiné výzkumy tvrdí až o jeden a půl metru. Pro srovnání: vzestup o 30 centimetrů v praxi představuje zaplavení čínského území o velikosti přesahující Českou republiku. Pro pobřežní oblasti všude po světě navíc takový scénář znamená neustálou hrozbu záplav a zasolování zdrojů pitné vody.
Se zaplavováním obydlené pevniny už má zkušenost například Kolumbie, kde rozvodněné řeky na jihu země loni vyhnaly z domovů přes 30 tisíc obyvatel a zničily šest desítek vesnic.
Řešení a příležitosti Česká republika patří k rekordmanům v produkci oxidu uhličitého -nejdůležitějšího lidmi produkovaného skleníkového plynu. Zatímco v Evropě se průměrně za jeden rok vypustí do vzduchu 10 tun emisí na osobu, v Česku je to ještě o 2 tuny víc. Přitom země, které jsou více ohroženy změnami podnebí, znečišťují prostředí o dost méně: na každého Číňana tak připadá 4,5 tuny, na Inda 1,5 tuny a na obyvatele Keni pouhých 300 kilogramů vypouštěných emisí. Česká republika tedy má, podobně jako další průmyslové země, dluh vůči rozvojovému světu. A dluhy je potřeba splácet.
Podpora rozvojových zemí by měla zahrnovat jak prostředky k adaptaci na dopady globálních změn podnebí, tak investice do moderních ekologických řešení. Ale především je nezbytné začít důsledně snižovat emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích. Pro Českou republiku to znamená udělat první důležitý krok: český parlament by měl přijmout zákon podle britského vzoru, který stanoví, jak budou emise rok od roku klesat. Posílí tak ekonomiku, sníží účty rodinám, zajistí nezávislost na dovozu energie a hlavně srazí náš příspěvek ke globálnímu znečištění.
Graf
PŘÍSTUP OBYVATELSTVA K NEZÁVADNÉ PITNÉ VODĚ
900 milionů lidí na světě nemá přístup k nezávadné pitné vodě,
více než třetina těchto lidí žije v Subsaharské Africe
Země
s nejhorším přístupem
k záchodovým zařízením
procentuální podíl obyvatel státu,
kteří nemají přístup k záchodům
Afrika
Čad 91 %
Niger 91 %
Burkina Faso 89 %
Madagaskar 89 %
Benin 88 %
Etiopie 88 %
Togo 88 %
Ghana 87 %
Sierra Leone 87 %
Eritrea 86 %
Mozambik 83 %
Guinea 81 %
Latinská Amerika
Haiti 83 %
Bolívie 75 %
Peru 32 %
Asie
Kambodža 71 %
Indie 69 %
Nepál 69 %
Nejhorší přístup
k záchodům mají
obyvatelé Subsaharské
Afriky, kde svoji potřebu
volně v terénu vykonává
kolem 80 % obyvatel.
Pokud se tak děje v blízkosti
vodních zdrojů, vede
to ke kontaminaci vody.
91 - 100 %
76 - 90 %
50 -75 %
méně než 50 %
žádné nebo
nedostatečné
údaje
Zdroj: UNICEF 2010,
WHO
O autorovi| JIŘÍ KOŽELOUH, Autor pracuje pro ekologickou organizaci Hnutí DUHA
