KUNEJTRA - Mezi zříceninami domů pobíhají děti. Některé z nich si přitom hrají s míčem. Na jejich tváři je často možné zahlédnout bezstarostný úsměv. Zato dospělí jsou přece jen méně roztěkaní. S vážnějším výrazem a s větším klidem připravují uprostřed rozvalin rodinný piknik.
Právě takový je typický obrázek, který za příznivého počasí v pátek - v místní den klidu - občas nabízí Kunejtra, město, které se pro Syřany stalo symbolem národní potupy. Kunejtra totiž leží v golanském horském regionu, jehož většinu však kontroluje Izrael. Hlavním garantem pro klid zbraní mezi nepřáteli Sýrií a Izraelem jsou už několik desítek let jednotky OSN.
Kunejtru, která se nachází uvnitř demilitarizovaného pásma, židovský stát obsadil v rámci šestidenní arabsko-izraelské války v roce 1967. Na základě dohody po jomkipurské válce (další z řady konfliktů Izrael versus arabské státy) ji jeho jednotky opustily až v roce 1974. V té době bylo ale město, jak Syřané vehementně zdůrazňují, dokonale zničeno.
Z kdysi důležité křižovatky lokálních obchodních cest a domova několika desítek tisíc lidí zbyly jen ruiny. Lidé, kteří tehdy před izraelskou armádou utíkali, se sem přesto dodnes vrací. Páteční piknik v přírodě je pro ně možností, jak svým dětem ukázat, kde dříve žili. Úmyslně neopravené město Pro Syřany představuje Kunejtra důležitou propagandistickou zbraň v boji o mezinárodní sympatie. I proto ji až dodnes neopravili, což jim také Izrael vyčítá. „Chtěli jsme ukázat, jak se (Izraelci) chovají,“ obhajoval nedávno před skupinou zahraničních novinářů syrský přístup jeden ze zástupců města.
Mezi troskami v Kunejtře je hned několik dominant. Na prvním místě je zdevastovaná budova bývalé nemocnice. Kromě stop po výstřelech je na ní vidět i velký nápis: „Sionisty byla zničena a přeměněna v terč ostřelování a místo pro výcvik.“ I uvnitř tato několikapatrová stavba nese značné stopy destrukce, z prašných stěn tak vyčnívají hlavně arabská graffiti. Krev v žilách však místním vře zejména ve chvíli, kdy ze střechy budovy návštěvníků ukazují na nedaleké pozice izraelské armády.
Podobné rozhořčené pocity je ovládají ve chvíli, kdy u nedalekého hraničního přechodu směrem do Izraele vypráví o minách, které jsou položené jen několik set metrů daleko. Hraniční přechod ze syrské strany vypadá velmi prostě. Kromě obří závory a mnoha syrských vlajek je tu i malá strážní bouda. Jako na jiných místech jsou přitom Syřané velmi alergičtí na to, když si návštěvníci hlídajícího vojáka fotí. (Ostatně i jinak si Syřané Golany hlídají a návštěvník obvykle potřebuje povolení.)
Vzhledem k tomu, že Sýrie a Izrael se nadále nacházejí technicky vzato ve válečném stavu, následuje za syrským stanovištěm nejprve přechod OSN a až pak izraelský. Toto místo, které je jediným hraničním přechodem v Golanských výšinách, však obyčejně překračují jen jednotky OSN. Místní pouze velmi zřídka. Výjimkou jsou zejména poutníci či studenti, kteří mohou z okupovaného území zamířit do Damašku.
Podle expertů představovaly Golanské výšiny zejména v minulosti důležitý strategický bod. A i když dnes vzhledem k pokročilejším raketovým technologiím jejich význam poklesl, přesto Izraelci mimo jiné právě kvůli tomuto důvodu s jejich navrácením značně otálejí. S Golany stále spojují svou bezpečnost. Území je navíc velmi úrodné. Golany jsou naše, stejně jako je Praha vaše Syřané si ale jakýkoliv pokrok v mírovém procesu neumějí představit bez úplného navrácení Golan, které nadále považují za své. „Nemyslím si, že to může být vůbec předmětem diskuse,“ říká místopředseda vlády Abdulláh Dardarí. Podle něj je to stejný fakt, jako že je „Praha součástí České republiky“. V minulosti byla učiněna již řada pokusů usmířit Damašek a Tel Aviv. Jedno z posledních kol nepřímých rozhovorů, které zprostředkovávalo Turecko, skončilo neúspěchem v roce 2008. Naposledy byly obě země podle pozorovatelů blízko zahájení jednání v prosinci loňského roku.
Sýrii nyní vadí zejména složení izraelské vlády. Trnem v oku je jí hlavně ultranacionalistický ministr zahraničí Avigdor Lieberman. „Válka je nejhorším řešením. Musíme dále usilovat o mír. Znamená to však, že máme víru v nynější izraelskou vládu? Nikoli,“ citovala agentura Reuters před časem prezidenta Bašára Asada. Lieberman totiž letos v rozporu se stanoviskem izraelské vlády prohlásil, že Sýrie může na Golany zapomenout.
O autorovi| PETR JANOUŠEK, (od zvláštního zpravodaje LN)
