Vzpomínáte na Koko? Zázračná, šarmantní primátka s dobráckým kukučem na CNN, BBC a všude jinde. Nejenže zvládla komunikovat dvěma tisíci znaky své hluchoněmé učitelky Pattersonové, udělala přitom všem homo sapiens až rodičovskou radost. Jako první „mluvící“ gorila poskytla zoologům, lingvistům, psychologům (a kýhočerta) jedinečnou možnost nahlédnout do předpokládáného prapůvodu lidské komunikace. Zapomeňte na Tarzana, Koko je opravdový zázrak.
Chlupatá holka, která s americkou psycholožkou vyrůstala v Kalifornii bez mříží a bez obojku - zatímco někteří Evropané vyspávali lidské opice - má už prý dnes přes třicet regulérních roků kalendářních. A z rešerší o této supernadané primátce vyplývá, že si nedávno dokonce u lidského videa vybírala i partnera. Kdo by tomu věřil.
„Tohle je Robert ze zoo v Düsseldorfu, bez závazků,“ představoval jí nejspíš dalšího mručícího dvěstěkilového frajera z pavilonu nejvyšších savců nějaký renomovaný biolog. Panu Fejkovi z Troje netřeba kvůli tomu telefonovat. Podstatné je, že Koko té promítačkové seznamce pokynula. „Chci tohohle,“ řekla znakovou řečí a rozhodla o svém budoucím partnerovi. Protože se však bavíme v příloze tohoto listu, nezáviďme snoubencům. Existuje i opičí porno, říkají vyhledávače, ale natočila ho Planeta lidí, jako jste vy nebo já. Všechno je teď jinak v tom, že nám gorily v testech vlastně lhaly.
Asi znáte tu anekdotu o vědci, který přinese šimpanzům smeták k pootevřenému oknu, a zatímco si odběhne sepisovat přírodovědnou disertaci o omezenosti primátů, ti omezení kluci vyrazí oknem na výlet. Ha, ha. Ten nový vtip je ale spíš o výzkumnících. kteří před současnou studií ze skotské University of Saint Andrews věřili, že svými shovívavými laboratorními posuňky a gesty učí gorilí prvňáčky nově komunikovat. Teď se totiž ukazuje, že některá poklepání po sousedových zarostlých zádech nebo bubnování na předměty nejsou vůbec individuální. Primáti už je dávno znali. Při výuce prý napodobovali kývání svých lidských učitelů, ale všechna ta oslovení a bušení do prsou vypadala stejně i mezi skupinami zvířat, která se nikdy nesetkala. Vědci přitom předpokládali, že gorilí „body language“ včetně třeba houpání rukou mají jednotlivé opice individuálně naučené.
„Každý vlastně předpokládal, že různé skupiny goril se učí různá gesta,“ říká profesor Richard Byrne z University of St. Andrews, který na právě publikovaném výzkumu spolupracoval s Planckovým institutem evoluční antropologie v Lipsku, „ale teď jsme zjistili něco docela jiného. Čím více odlišných skupin jsme pozorovali, tím častěji jsme viděli, že se u goril opakují stejná gesta.“
Podobně jako psi na známku libosti vrtí bez učení ocasem, i gorily mají repertoár posunků, které platí, ať už vyrůstáte v americké zoo nebo volné africké džungli. „Napočítali jsme celkem 102 odlišných signálů a není bez zajímavosti, že gestikulující gorila komunikuje i s ohledem na konkrétní okolí,“ říká Byrne. Pakliže zvířata ve skupině mohla mluvčího vidět, stačilo mu používat gesta bez zvukovém doprovodu. A celkem pochopitelně nejvíc posunků používaly podle výzkumu gorily mezi třetím a desátým rokem věku, zejména při hraní.
„Díky tomu, že kolegyně Tannerová měla záznamy pozorování stará i několik let, mohli jsme si uvědomit, že některá komunikační gesta, která vědci zvířata učili napodobovat jako když něco předvádíte doma dětem, opice už dávno znaly,“ tvrdí Byrne. Geniální Koko, která má dnes v Americe dokonce svého právníka, dokázala tedy napodobit lidské pápá, jenom tehdy, pokud měla podobné gesto vrozené. „Domníváme se, že pestrost gorilí komunikace nyní ukazuje, že při vyučovacích pokusech opice pouze předváděla gesta z repertoáru, kterým už disponovala,“ tvrdí Byrne.
Všeobecně se o komunikačních pohybech jako prajazyku spekuluje kvůli tomu, že centra verbální řeči a gestikulace v lidském mozku těsně sousedí. Pokud si dnes u denního tisku ťukáte na čelo, je to znaková mluva odpozorovaná, stejně jako když mnu třemi prsty některé z horních končetin a myslím tím „peníze“. I lidé mají zřejmě nějaká komunikační gesta vrozená - a nemluvíme o reflexech. Slepý paralympionik třeba při vítězství rozpřáhne rukama, aniž by takové gesto mohl někde odpozorovat. V tomto aktuálním výzkumu ale triumfují hlavně primáti. Co vlastně říkají?
Když gorila na předmět bubnuje dlaněmi nebo pěstmi, je to prý výzva k honičce. A piruety, při kterých se opice na čtyřech otáčí kolem vlastní osy, znamenají pro zbytek skupiny: „Přestaňte se vším, co právě děláte. A některé posunky si gorily podle Byrna nechávají dokonce pouze pro lidi.
***
VŠECHNO JE JINAK
Při výuce gorily napodobovaly kývání svých lidských učitelů, ale všechna ta oslovení a bušení do prsou prý vypadala stejně i mezi skupinami zvířat, která se nikdy nesetkala. V americké zoo i africké džungli.
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
