Okukovat je v pražské zoo přes nerozbitné sklo je jedna věc. Stát v džungli před dvousetkilovým řvoucím samcem věc druhá. Gorilí tlupa v hledáčku Michala Novotného
Horské gorily jsem si přál vidět od doby, kdy jsem jako kluk v antikvariátu objevil potrhané číslo časopisu National Geographic. Ale i když jsem teď v Kongu po třetí, zase to vypadá, že to nevyjde. Němec pracující na správě parku Kahuzi Biega v Bukavu návštěvu goril důrazně nedoporučuje, spíš zakazuje. Kvůli potulujícím se zbytkům povstaleckých skupin je tam nebezpečno. Nepřehání. Za poslední desetiletí zahynulo v zemi více než sto strážců goril. Dian Fosseyová, známá z filmu Gorily v mlze, začínala v polovině 60. let právě tady, než se přesunula do Rwandy, kde byla později zavražděna pytláky. Zaměstnanci správy parku naštěstí nevidí bezpečnostní situaci tak černě jako běloch.
Vypůjčené rozhrkané terénní auto celou cestu přemlouvám, aby se porouchalo až na zpáteční cestě. U brány parku čekají strážci. Už za svítaní poslali průzkumníky, aby našli třicetičlennou rodinu stříbrnohřbetého vůdčího samce Chimanuky. Pro ukrácení volné chvíle mě velitel strážců posílá do muzea. V místnosti o velikosti panelákové koupelny jsou na hromadě naházené sloní lebky a zlomená židle.
Konečně vyrážíme, auto statečně vysupí do dvou tisíc metrů nad mořem. Pár kroků od cesty nás pohlcuje neprostupná džungle, kde je třeba stezku prosekávat mačetou. Po dvouhodinovém vysilujícím pochodu zaslechneme hlasy. Průzkumná skupina pozoruje gorilí samici s mládětem na zádech, jak okusuje z větve listí. Změří si mě pohledem a s potomkem mizí v houští. Vysoko ve větvích posedává mladý samec. Pod údery mačet se džungle rozestupuje. Na palouku stojí vysoký strom ověšený ovocem. Pod ním důstojně sedí Chimanuka a cpe se. Část rodiny šplhá ve větvích a shazuje mu zralé ovoce. Nevěnuje nám pozornost. S více než dvěma sty kily živé váhy a po všech těch vyhraných soubojích s ostatními samci v tlupě si je jistý svou převahou. Pozorujeme rodinku dobrou půlhodinu, když se Chimanuka sotva dva metry před námi staví na zadní, buší se do hrudníku a řve. Hrůzyplné divadlo vnímám přes hledáček fotoaparátu. Ani se nestačím leknout. Naštěstí gorily prý člověka nenapadnou, když zůstane nehnutě stát. Strážci ale míní, že začíná být nervózní a je na čase jít. Hrdý Chimanuka odchází, rodinka rychle slézá ze stromů a peláší za svým vládcem.
Na pytláky se střelnými zbraněmi jsou ale neohrožení stříbrnohřbetí samci krátcí. Gorily překážejí dřevorubcům kácejícím pralesní velikány na výrobu dřevěněho uhlí a dodnes se najdou lidé, kterým připadá popelník z gorilí dlaně jako bezvadný suvenýr. Večer po návratu přišla zpráva, že v sousedním parku Virunga našli správci pět zavražděných goril. Pět z posledních zhruba sedmi set, které ve volné přírodě zbývají.
