Neděle 12. května 2024, svátek má Pankrác
130 let

Lidovky.cz

Gourmet kontra gourmand

Česko

Cestujete za jídlem, nebo jídlo za vámi?

Když jsem před měsícem pořádal první pražský festival jídla Prague Food Festival 2007, kde se pod širým nebem ochutnávaly speciality od třiceti prestižních restaurantů, zeptal se mě zpravodaj ČTK, kolik že je mezi těmi osmi tisíci návštěvníky hostů ze zahraničí. Náhoda tomu chtěla, že vedle nás stály tři dámy (plnější tvary, tak kolem čtyřicítky) hovořící slovensky. Odkud že jsou? „Z hotelu Šport, z Donoval.“ Takže v Praze na dovolené? „Nie, my sme ráno ve tri sedly na bus, cestovaly sedem hodin.

No, prijely sme sa pozriet na ten váš festival...

Dáme si eště ta d u š e n á hovedia líčka, pivko a jedem zase domov! Viete, my sme kuchárky.“

Mezi těmi Japonci a Angličany, kteří do festivalového areálu Musea Kampa dobloumali od Karlova mostu, mezi těmi Rusy, co si koupili vstupenky už měsíc dopředu přes internet, byla tohle pro mne největší pocta. Čtrnáct hodin v autobuse, aby ochutnaly, co se vaří v Česku!

Západní kulinářské časopisy začaly cestovatele tohoto typu popisovat jako gastronauty. Astronauty láká vesmír, gastronauty hovedia líčka. My všichni, kteří plánujeme své dovolené, služební cesty a návštěvy čehokoli především tak, abychom přitom mohli ochutnat místní kuchyni, navštívit novou restauraci či získat jedinečný recept, jsme tím získali velmi romantické pojmenování. Jak říkal guru světové gastronomie BrillantSavarin (narozen 1755): „Objevení nového jídla je pro lidstvo mnohem důležitější než objevení nové planety.“ My gastronauti víme, že svět kolem je třeba vnímat všemi smysly a že jídlo a pití vám o kultuře, temperamentu a charakteru obyvatel řekne mnohdy víc než návštěvy hradů a galerií, víc než zprávy ze CNN i dokumenty BBC. Takže, když mi nedávno zavolal známý, abychom si udělali rezervaci v nejlepší restauraci na světě, španělské El Bulli, kde se na místo u stolu čeká nějakých pět let, neváhal jsem. Takže snad někdy v roce 2012 nás čeká cesta do kulinářské meky.

Americký gastronomický průvodce Zagat Survey letos vyhlásil soutěž o momentálně nejpopulárnější slovo v gastronomii. Horký favorit? Locavores. Svým způsobem je to návrat k minulosti. Nejíst nic dováženého zdaleka, ale jen to, co se pěstuje ve vašem okolí. Jestliže zvířata se rozdělují na masožravce a býložravce, pak lidi lze dělit na všežravce, tedy ty, co snědí všechno odevšad, a na locavores, místožravce, kteří se snaží konzumovat jen to, co pochází ze vzdálenosti maximálně 100 mil. Což je vlastně celá naše malá republika. Myšlenka této, pro někoho snad extrémní stravovací teorie, je jasná. Náš organismus je historicky zvyklý na určitý typ potravin, naopak experimenty s exotickými masy a tajuplnými plodinami mohou leda přivodit nečekané zdravotní komplikace. Locavores nepotřebují potraviny transportovat, tedy zmrazovat, konzervovat a jinak mrzačit. Jedí, co je čerstvé, a vědí, odkud to na jejich stůl doputovalo. A navíc nezatěžují planetu energeticky náročnou dopravou potravin. Co je zdravé pro člověka, je zdravé i pro Zemi.

Jsou na první pohled puritánštější locavores nutně v rozporu s labužnickými gastronauty? Navrhuji spojení obou druhů v dokonalý typ! Doma jíst z českých surovin, ale pilně cestovat za jídlem, nikoliv nechat si ho (respektive jeho chemizovanou verzi) vozit pod nos. Protože ať mi ani ti nejpravověrnější locavores netvrdí, že by se nechtěli p o d í v a t třeba do C h a m -p a g n e , Cognacu, B o r d e -a u x , Camembertu... měst a krajů ve Francii, jejichž názvy se staly proslulými značkami, klasikou ve své kategorii, která diktuje kvalitu i cenu.

I přes módní pojmy totiž zřejmě nadále bude platit klasické rozdělení milovníků jídla podle francouzského gourmet a gourmand. Ten první je zkušený jazýček, který se pídí po kvalitě, již umí ocenit. Ten druhý také miluje jídlo, ale spíš ve stylu Homera Simpsona, tedy kvantitativně. Český výraz gurmán, zdá se mi, osciluje mezi těmito dvěma polohami a vlastně dobře vystihuje mnoho mých českých kulinářských přátel. Jsou to labužníci, milují vybrané pokrmy a rozumějí jim, ale běda, kdyby toho na talíři nebylo dost!

O autorovi| Pavel Maurer, vydavatel průvodce „Maurerův výběr Grand restaurant“

Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?

Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...