Prostřednictvím velkého vavřínu pro Arcade Fire totiž americká akademie nahrávacího průmyslu ocenila kus světa, který až dosud ignorovala: „nezávislou“ (ty uvozovky nepřehlédněme) scénu, která si vydobyla pevné postavení přes internetové struktury poslední dekády. Právě proto, že se obešla bez základní podpory pilířů starého gramoprůmyslu, vytvořil se citelný odstup mezi „mlaďochy“ a „starou partou“.
Oficiální nahrávací průmysl jako by teď podal nové generaci ruku: tak tedy mír a pojďme spolupracovat. Ale to gesto přichází s fatálním zpožděním: kapely Arcade Fire, Animal Collective, The National a stovky dalších kapel vyzrály a upevnily kolem sebe nové labely, média, distribuční kanály, festivaly. Navíc v jejich světě se tolik nesoutěží, kdo nejvíc prodá a nejvíc zaplevelí veřejný prostor.
Nová scéna se podobá spíš houbě, jejíž vlákna se pnou pod zemí a spojují tisíce plodnic na mnoha místech. Ne hierarchie s velkým šéfem nahoře, ale síť těch, kteří jsou na jedné úrovni a spolupracují: to je tvůrčí generace zrozená z dekády malých labelů, rychlého stahování a poslechu na MySpace.
Revoluce mívají své limity. Komentáře opakovaně zmiňují, že v The Suburbs bylo oceněno ryze nezávislé album. To zase prr: ve velké části světa včetně ČR vydala desku značka Mercury, jež spadá pod giganty Universal Music. Ale na každý pád cenu dostala chytrá chytlavá deska, která napovídá, že ve správných rukou rock kupodivu není mrtvý. Tu současnost stvrzují i filmaři Terry Gilliam a Spike Jonze, kteří s Arcade Fire točí.
O autorovi| PAVEL KLUSÁK, hudební publicista
