Emotivní loučení fotbalisty Pavla Nedvěda v Juventusu Turín se změnilo v dojemnou show, při níž fanoušci jen stěží zadržovali slzy.
TURÍN (od zpravodaje LN v Itálii) Na Olympijském stadioně v Turíně zbývá do konce utkání s Laziem Řím šest minut, když to přijde.
Domácí střídají a na světelné tabuli poprvé blikne číslo jedenáct. A to znamená jediné: do cíle bohaté kariéry Pavla Nedvěda zbývá už jen posledních pár metrů.
Spoluhráči českou hvězdu obklopí ve středovém kruhu, za Nedvědem dokonce přiběhne i gólman Buffon a za ohlušujícího potlesku sedmadvaceti tisíc diváků vyprovázejí Grande Paola ze hřiště.
Pavel Nedvěd, jeden z nejlepších fotbalistů české historie, v sobotu potvrdil, že v Juventusu definitivně končí. A po zápase do televizní kamery stanice Sky Sport prohlásil: „Je to definitivní konec. Na hřišti mě už nikdo neuvidí.“
Může si to ještě rozmyslet, ale není to pravděpodobné. Kariéra skvělého záložníka, který to ze Skalné u Chebu dotáhl až do Juventusu, je zřejmě uzavřena. Symbolicky v utkání proti týmu, který ho před třinácti lety představil Itálii.
Byla to dojemná chvíle. Nedvěd jako kapitán přivedl svůj tým na hřiště a celý stadion byl na nohou. Fanoušci dlouhé minuty vestoje tleskali a skandovali jeho jméno.
Podal si ruku s hráči Lazia, poklekl, jako obvykle se pokřižoval, a pak dojatě děkoval fanouškům. „Pavel Nedvěd je dobrý člověk. Za rok zase v Juve,“ stálo na jednom z transparentů v hledišti.
Při pohledu do něj to ostatně vypadalo, jako by se právě konala Nedvědova benefice. „Je to smutné. Hrál skvěle a klidně by tady mohl hrát dál,“ říkal mezitím fanoušek Juventusu Alexander Ott.
Jeho desetiletý syn Christian, navlečený ve zlatém dresu s Nedvědovým jménem na zádech, byl v rozpacích. „Nedvěd je pro nás něco jako Maldini pro AC. On je Juventus,“ vykládal Ott starší.
Italové Nedvěda milovali vždy. Před osmi lety kvůli němu dokonce napadli šéfa Lazia Sergia Cragnottiho, který se opovážil jejich milovanou hvězdu prodat do Juventusu.
Vyjádřit úctu Nedvědovi ostatně v Turíně nebylo těžké. Ve stáncích kolem stadionu byla k dostání dokonce černá trička s Nedvědovou fotkou a nápisem „Ciao Pavel“ na zádech. Za patnáct eur.
Na sobě ho měla i Katrin Angstová, která speciálně kvůli Nedvědovi přijela až z Curychu. „Chtěla jsem vidět jeho poslední zápas. Je mi to líto, ale třeba bude hrát za jiný klub dál,“ doufala.
Všichni s jedenáctkou na dresu Juventus už od 3. minuty vedl a jistě si kráčel pro vítězství, ale o to nešlo. Hlavní scéna byla vyhrazena jen pro Nedvěda. Stačilo, aby se dotkl míče, a stadion burácel.
A když v 59. minutě přihrál na druhý gól Iaquintovi, místo oslav střelce se tribunami ještě silněji neslo skandování „Pavel, Pavel Nedvěd!“ Jakoby fanoušci chtěli českou hvězdu uprosit, aby se černobílého dresu ještě nevzdávala.
Odchod Nedvěda je bez nadsázky to samé, jako byste ze svého auta vymontovali motor - přesně tím byl Nedvěd pro Juventus, byť se mu včera vytoužený stý ligový gól vstřelit nepodařilo.
I na něm přece jen bylo vidět, jak na něj doléhají emoce. To hlavní přitom mělo teprve přijít. Jen pár minut po závěrečném hvizdu si všichni hráči Juventusu - i zraněný Zdeněk Grygera - navlékli symbolicky Nedvědův dres a emotivně se loučili se svým kamarádem.
Z reproduktorů zněla tesklivá hudba z filmu Gladiátor, na velkoplošných obrazovkách běžel sestřih Nedvědových akcí v černobílém dresu a on mezitím se spoluhráči v zádech obíhal kolem celého stadionu a tleskal divákům.
Jako hráč zřejmě naposledy.
***
Nedvěd jako kapitán přivedl tým na hřiště a stadion byl na nohou. Fanoušci dlouhé minuty ve stoje tleskali a skandovali jeho jméno.
Největší Nedvědovy momenty
Zlatý míč Celá Evropa viděla, jak v Paříži dva dny před Vánocemi převzal největší fotbalový dárek. V galerii vítězů ankety magazínu France Football se v roce 2003 zařadil teprve jako druhý Čech po bok legend Alfreda di Stéfana, George Besta či Michela Platiniho. Bronzové Euro 2004 Vrcholný turnaj brücknerovské éry pro reprezentaci a Nedvěda obzvlášť. Právem se dostal do All Star šampionátu. Kdo ví, jestli by český tým nedošel ještě dál než do semifinále s Řeckem, kdyby se v jeho úvodu jeho kapitán nezranil. Přestup do Juventusu Po pěti letech v Laziu přišel další milník stvrzující Nedvědovu výjimečnost. Za přestup vyplatil v létě 2001 Juventus 1,6 miliardy a Nedvěd stále zůstává nejdražším českým fotbalistou. Do Juventusu přišel jako náhrada za fenomenálního Zidana a v nelehké úloze předčil očekávání. Navíc zůstal „Staré dámě“ věrný i ve chvíli, kdy byl klub přeřazen do druhé ligy. To si fanoušci pamatují. Ztracené finále Ligy mistrů Ostrý kontrast byl k vidění, když Juventus završil přes Real Madrid cestu do finále Ligy mistrů v roce 2003. Hráči slavili velký úspěch, jen autor postupového gólu ležel na zemi a plakal. Nedvěd dostal za zbytečný faul ve středu hřiště třetí žlutou kartu a o finále přišel. „Bylo mi na umření,“ shrnul svoje pocity. Vydařený comeback v baráži Po období, kdy si obě strany posílaly těžko čitelné vzkazy, zaznělo od Nedvěda na podzim 2005 před baráží o postup na mistrovství světa jasné slovo: Chci se vrátit! S návratem svého tahouna zvládl český tým nástrahy baráže proti Norsku s přehledem, Nedvěd si uchoval nadprůměrnou formu také na následující světový šampionát v Německu. Stříbrné Euro 1996 Cestou do finále se Evropa učila jména hráčů, kteří zazářili v dresech největšího překvapení mistrovství. Poborský, Šmicer, Berger, Bejbl – a Nedvěd. Ve skupině vstřelil jeden z gólů při výhře nad Itálií. Možná i proto si ho všimli zástupci římského Lazia, kteří ho po stříbrném turnaji vykoupili ze Sparty. Poslední střelec PVP Dotknout se poháru pro vítěze Ligy mistrů zůstalo Nedvědovým nesplněným snem. Částečně si ho vynahradil při derniéře Poháru vítězů pohárů v roce 1999. Ve finále proti Mallorce vstřelil vítězný gól Lazia. Loučení s českým dresem S jednodenním předstihem před přátelským utkáním se Srbskem v srpnu 2006 oznámil: „Za reprezentaci si zahraju naposledy.“ Po 44 minutách střídal - to byl na stadionu v Uherském Hradišti moment, kdy fanouškům naposledy zamával. „Po nějaké i velké porážce člověk ví, že bude nějaké zítra a on to bude moci zlepšit. Ale takhle je konec, žádné zítra už prostě nebude,“ pronesl výstižně.
