ODS už nesymbolizují privatizátoři, ale příjemci státních zakázek. Co s tím udělá M. T.?
Jsem hluboce přesvědčen, že volby na jaře příštího roku rozhodne pozice jednotlivých politických stran ve vztahu k problému korupce - nechal se o víkendu na kongresu ODS slyšet její místopředseda Petr Nečas. Jenže to může dopadnout ještě jinak. Je pravděpodobné, že jestli někomu ublíží obecně rozšířený vlažný postoj ke korupci, budou to právě a jen občanští demokraté. Proč? Jejich hlavní soupeři z ČSSD se soustřeďují na voliče, které zajímá třicet korun za návštěvu u doktora, a jak už ukázal vývoj preferencí po různých sociálnědemokratických aférách, vztah mezi voličem a politikem ČSSD vystihuje devíza senátora Vladimíra Drymla: „Nejsem žádný svatoušek, ale když už si někdo něco bere z veřejných peněz, tak tam musí zůstat ta většina pro ty lidi, pro ty občany.“ Tedy sociální dávky.
Lidovecký předseda se o výpady proti korupci snaží, ale vždycky se při tom nějak zamotá. Od zelených se nic než panenská čistota vůbec nečeká. A TOP 09 má na kontě neskutečný výkon - důvěryhodnost Karla Schwarzenberga se podařilo rozprostřít na celou stranu včetně nedávno ještě podezíraného Miroslava Kalouska. Přitom ale frustrace z korupce ve společnosti je a postupně kumuluje - a na někom se zřejmě vybít musí. Občanští demokraté se nabízejí jako hromosvod.
Dýchavičník s klausovskými svaly Na první pohled se zdá, že si to konečně uvědomili a že s rakovinou a černými dušemi začali něco dělat. Z kongresového zpravodajství vznikl dojem, že se podařilo useknout hydře přisáté k ODS silné severočeské chapadlo. I kdyby to byla pravda - a řeči mocných z Ústí tomu nasvědčují - bohužel to ještě ani zdaleka neznamená, že byla prorůstání soukromých zájmů do politiky vyhlášena nějaká plošná válka.
Zdálky viditelnou vadou na kráse Topolánkova tažení zůstává především Marek Dalík, jemuž už po odhalení masivních českých soch v Monte Argentariu skoro nikdo nevěří, že vila, v níž se s Topolánkem a přáteli v létě rekreovali, nepatří jemu. Odtud je už jen jeden krok k otázce, kde muž, který odpočíval ve vile zaplacené z kdovíjakých peněz, bere oprávnění dělat ze sebe vymítače korupce.
Pak je tu záhada, jak to, že předseda, který stranu řídí už sedm let, svůj boj s korupčníky ve straně pořád ještě nedokázal zásadním a trvalým způsobem rozhodnout ve svůj prospěch. Před kongresy Mirek Topolánek sice vcelku přesvědčivě umí vyvolat pocit ohrožení a dojem, že mafie spolu s vnitrostranickou opozicí klepe na dveře, tím bychom se ale neměli nechat mást: předseda má totiž ve straně dlouhodobě zhruba dvoutřetinovou podporu. To je většina, na jaké byl ve svých dějinných okamžicích zvyklý Václav Klaus, který v poměru dvě ku jedné vyhrál v roce 1990 hlasování o předsedu Občanského fóra a o sedm let později na poděbradském kongresu ODS. Tam mu dvě třetiny, jimiž smetl budoucí Unii svobody, definitivně upevnily pověst parního válce. A Topolánek s velmi podobnými výsledky má být politický dýchavičník, o jehož přežití se pořád musíme obávat?
ODS je na tom dnes každopádně hůř než před řekněme patnácti lety - asi tak, jako je na tom hůř celá česká politika i veřejný život (větší závislost policie, státních zastupitelství a zřejmě i mediálních rad). Kolik přesně nekalých peněz se v politice přehazovalo tehdy a teď, jestli to bylo míň nebo víc, by teď zřejmě nikdo nebyl schopen určit. Jenže před opoziční smlouvou se s jistým úsilím daly zasazovat podvody do „většího obrazu“.
Topolánek v dějinách Dřív ještě měla občas vláda na práci i takové úkoly jako dělení státu. Dnes si musí při hledání dramatu pomáhat takovými šidítky, jako bylo evropské předsednictví. U prodeje a převodu majetku do rukou podezřelých privatizátorů se ještě aspoň dalo argumentovat tím, že hrozí kolaps průmyslu a důležitější je rychlost, s níž bude nalezen první vlastník. Privatizační tunely byly trestuhodné, ale pořád to byla nepříjemná součást historického pohybu.
Dnes se v politice podvádí především kvůli správnému nasměrování veřejných dotací. S nábory černých duší v Děčíně, které se staly symbolem kmotrovského systému a které výkonnou radu ODS přiměly zrušit místní organizaci, se začalo ve chvíli, kdy přišla zpráva, kolik do města přijde z evropských fondů. Tato zpráva přivedla do politiky místní podsvětí. Typický kmotr a gubernátor přitom není žádný gründer, tedy člověk, který by si třeba nepoctivě obstaral startovní kapitál, protože má dobrý podnikatelský nápad a chce zanechat dílo, které budou rozvíjet ještě jeho potomci. Kmotr kasíruje státní a unijní peníze.
O Topolánkův záznam v dějinách se nehrálo na Evropských radách, daleko spíš se o něj hraje teď. Pokud jeho tažení proti velrybářům opět skončí do ztracena, rozdíl mezi podvodnými gründery z devadesátých let a dnešními kmotry závislými na veřejných zakázkách se stane znakem charakterizujícím jeho éru.
***
Frustrace z korupce ve společnosti je a postupně kumuluje - a na někom se zřejmě vybít musí. Občanští demokraté se nabízejí jako hromosvod.
O autorovi| DANIEL KAISER komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
