Nejprve se podobně jako Olga Šípková stal mediálně známým cvičitelem aerobiku a otevřel si v Praze vlastní fitness studio. Dodnes ho ostatně můžete vidět každý den v půl osmé na ČT2 provádět aerobní kreace. Před pár lety ale tento celoročně opálený osvalený a namelírovaný mistr republiky ve sportovním aerobiku (z roku 1993) objevil kouzlo prastarého indického cvičení. I když klasická jóga je pro něj moc pomalá a svým klientům raději předcvičuje její dynamičtější, poevropštělou a aerobikem šmrcnutou variantu zvanou power jóga a i když nad jeho přístupem pravověrným jogínům rozčilením blednou jejich aury, Václav Krejčík je u nás zřejmě nejznámějším propagátorem tohoto východního cvičení. Navíc vede kurzy a uděluje licence těm, kteří chtějí power jógu učit ostatní. A připočteme-li k tomu osm knih a patnáct dívídíček, které na téma cvičení a zdravé stravy vychrlil, můžeme šestatřicetiletého Václava Krejčíka směle zařadit k lidem s největším vlivem na životní styl Čechů.
A podobně jako si třeba Přemek Podlaha udělal slušný byznys ze zahrádkaření, poznal hyperaktivní Krejčík, že v teplácích se dá nejen docílit štíhlého pasu, ale též tučného konta. Že tohle místo není pro chudé, poznáte v jeho Energy Studiu už na recepci, na niž navazuje čajovna a obchod. Skrývají se tu pravé poklady pro milovníky bodymind cvičení jako jógové podložky všech barev, nejrůznější biosušenky, čaje a zrní. A nechybí ani stojan se sportovním oblečením Nike, na kterém moji pozornost upoutají protiskluzové ponožky za několik set korun.
Jaké problémy mívají vaše klientky? Vůli. Pokud jde o postavu, jsou to hýždě, boky, stehna, ty budou na pořadí dne stále. Když navíc člověk od cvičení nechce radikální změnu, ztrácí vůli – jednou vynechá, pak přijde za čtrnáct dní a pak řekne, že to nefunguje. Není ani motivací začít cvičit, protože cvičí kamarádka. Spousta lidí se také neumí koncentrovat, pokukují po ostatních, šuškají si – když mi to udělají třeba na čtvrté lekci, posílám je pryč. Cvičení je evidentně nezajímá.
* A jak tu vůli získat?
Člověk si musí najít řád. I v práci ho musíte mít, abyste byla efektivní. Cvičení se musí stát rituálem. Mnozí z nás rituály ztrácejí a ztrácejí i sami sebe. Jsou nejistí.
* A co pravý opak? Lidé, co se zfanatizují natolik, že cvičí denně. Nemají nějaký psychický problém? Není to tak, že lidé fanaticky cvičí, aby neměli čas myslet?
Je to tak. (vážně)Většinou si tím řeší psychický problém, někdo se chce uvolnit, nebo před něčím v sobě utíká. V našich kurzech hubnutí, kde musím znát životní styl člověka, se často dozvídám, že klientky chodí sedmkrát týdně cvičit, že si sníží jídlo na minimum a pak se diví, že nabírají nebo kolabujou. Člověk by měl cvičit ne kvůli hubnutí, ale protože se pro něj cvičení stalo životním stylem – je to o duši, těle a jídle. Nemůžu uvažovat tak, že si domů koupím stroj, budu tlačit do břicha, břicho se mi vytvaruje na kostičky a bude to super. Jsem běsnej, když tohle slyším.
* Laik má představu, že čím víc bude cvičit, tím bude hubenější. Tak to ale nefunguje. Proč chceme být štíhlí a necvičíme pro zdraví?
Vyzáblé modelky jsou všude kolem nás. Teď prý už začínají mít potíže s anorexií chlapi, když se dívám do různých sportovních časopisů, jsou tam opravdu hubený kluci. Teď jsem si chtěl koupit v Itálii kalhoty a do velikosti 32, kterou nosím, jsem se nedostal ani omylem. A najednou si říkal: Tak kdo je tady divnej? Já snad? Fotky, reklamy vytvářejí v lidech stres, aby byli hubení. I já byl relativně ve stresu, že mi ty kalhoty nejsou, a přitom jsem neztloustnul.
* Všimla jsem si i opačného trendu. Ti, kdo jsou štíhlí od přírody, jsou obviňováni z toho, že „nežerou“.
Ano. Teď jsem byl na Rhodosu s kurzem power jógy. A byla tam jedna paní, cizinka, velice štíhlá, udržovaná, asi šedesátiletá. Evidentně celý život cvičila. A já byl překvapený, jak její okolí reagovalo – podívejte se, jak ta ženská vypadá, ona nežere, to snad není možný. Já o tom celý den přemýšlel, proč to lidi říkají. Všichni přitom měli nadváhu. Tak kdo je tady nemocnej? A jak ti lidé snídají a večeří – samé zákusky, smažený vajíčka, do toho slanina. Obecně je problém, že chceme všechno rychle, a nechceme pro to nic dělat. Hodně klientů se mě ptá, jak shodit břicho a jíst chipsy. To není smysluplná otázka. Když člověk něco chce, měl by se umět zastavit: já si každý večer ve vaně rekapituluju, co jsem řekl, jak jsem to řekl, co jsem stihl a co ne.
* Ideál, který ženám předkládají reklamy, rozhodně není atletická postava,ale vyhublá. Takže spousta žen místo cvičení přestane jíst. A kila jdou dolů...
A to je špatně! Je to hřebík do rakve. (důrazně) Člověk musí jíst. Krása má mnoho forem, nemyslím si, že lidi musejí vypadat stejně jako třeba v Kalifornii, kde jsou všichni vysoký, opálený, vysoustruhovaný až hrůza. Nemluvím ale o obezitě, ta každopádně není zdravá. Může se mi stát, že mám špek na břiše, můžu mít třeba pět kilo nadváhu, proč ne. Ale musím vědět, když budu chtít zhubnout, že pro to musím udělat to a to. Nesmím se vymlouvat, že na to nemám čas. Člověk musí mít v sobě řád, kterého se drží, a díky němu jde krůček po krůčku k tomu, čeho chce dosáhnout.
* Ale i vy jste třeba vyfocen na nápojích s L-karnitinem. Spousta lidí si říká – když ho vypiju, zhubnu. A to je nesmysl.
Opravdu se vám zrychlí metabolismus. Přijal jsem tuhle nabídku, protože nápoj vám dodá energii a žene vás dál, když třeba běhám nebo cvičím aerobik. Není to ale tak, že ho budu do sebe lít furt, nejde pít dva roky L-karnitin nebo jíst tabletky, abych zhubl či nabral svalovou hmotu. Obecně jsem pro přírodnější cestu a říkám, všeho s mírou. Rozhodně bych se na doplňky výživy nespoléhal.
* Měl jste i vy období, kdy jste musel hubnout?
Měl. Dokud jsem dělal závodně aerobik, držel jsem se. Ale jak člověk stárne, zpomaluje se mu metabolismus a hlavně má tendenci si užívat – proč bych si nedal večeři nebo zákusek? Teď jsem měl přednášky ve firmách u lidí mezi třicítkou a čtyřicítkou o životním stylu a hubnutí. A vesměs to bylo tak, že lidé v tomhle věku si chtějí užívat, už mají postavení…
* I peníze.
Ano, obezita je nemoc z blahobytu, člověk si chce večer pohovět a navíc jí, i když nemá hlad. A proto je skvělá jóga, přivede člověka k sobě samému, aby prožíval svůj život a ne životy těch ostatních.
* A co to vaše hubnutí?
Před dvěma lety jsem měsíc necvičil, dal jsem si pauzu a do toho přišly Vánoce, přibral jsem asi osm kilo.
* Tak rychle?
Když je tělo zvyklé cvičit a pak se přestanete hýbat, kila jdou nahoru rychle. Konzultoval jsem striktně stravu, jaké jím kombinace potravin. Nešlo to vůbec lehce, není mi dvacet, kdy člověk poskočil a hubnul. Měl jsem velký problém se stehny, měl jsem na nich tuk a nešel dolů. Já si říkal, čím to je? A když jsem přestal jíst salámy, slaný jídla a pečivo, stehna splaskla. Zkusil jsem i různý očistný kúry...
* Jógové očisty?
Ne, nedošel jsem tak daleko, abych si dělal klystýr, ale naučil jsem se vyplachovat si nos a chodím na výplachy střev, na hydrocolon. Člověk se pak cítí výborně. Začal jsem zkoušet i bylinky, detoxikační koupele, zelený ječmen namočený ve vodě, to pomáhá na trávení. Byl jsem zarputilej salámojedec a miloval jsem knedlíky. Teď je nepozřu.
* Slyšela jsem, že na hydrocolon se dá vypěstovat závislost...
Vlastně je to celkem nebezpečná záležitost, když tomu člověk podlehne a jde do extrému. Ale v rámci detoxikačních kúr, tedy na jaře a na podzim, to nemůže uškodit. Ale chodí tam třeba ženy, co si myslí, že zhubnou, a chodí jednou měsíčně. To samozřejmě není nic rozumnýho.
* Bylo nějaké období, kdy jste ztratil cvičící rituály, kdy se vám nechtělo do tělocvičny?
Zhruba před šesti sedmi měsíci. Cvičím skoro sedmnáct let. Musel jsem se na chvilku zastavit a utřídit si v hlavě, co vlastně chci. Každý má v životě období, kdy se trochu ztrácí. Každý má právo na slabou chvilku, i já ji měl – ale utřídil jsem si to a najednou se mi vrátila chuť do cvičení a radost. Musím mít své rituály, abych zvládl den a dostal se k cíli – začal jsem studovat dvě vysoké školy, jógu na FTVS a sociální a masovou komunikaci, dopisuju knížku, začal jsem vydávat noviny Get in Balance o józe. Kdybych neměl pravidla, zbláznil bych se. Jóga rituály učí – stačí už jen to, že při cvičení člověk nemá jít nad své možnosti, má cvičit jen tak, jak je mu to příjemné. Pravidelné cvičení je vidět jak na těle, tak i v mysli.
* Jaký je váš rituál na počátku dne? Cvičíte?
Ne ne. Potřebuju na příjemný den klid, dřív jsem byl ten typ, co nesnídal, zazvonil budík a já vyletěl z postele a hned z bytu do práce. Teď si naopak rád užívám ranní volno, mám půlhodinku pro základní jógová cvičení, kdy si udělám Pozdrav slunci a jógovou techniku na správné trávení. Pak se podívám na zprávy, přečtu si noviny, nasnídám se a teprve pak jdu za prací. Tu si plánuju od půl jedenácté od dvanácti, ale zase pracuju do noci.
* Nechybí vám volné večery? Dneska třeba cvičíte do půl desáté.
Musel jsem si to srovnat – cvičím jen tři večery v týdnu, víc bych psychicky neunesl, ani by mě to nebavilo. Navíc mám i víkendy pracovní, cvičím s veřejností. Alespoň dva večery chci mít sám pro sebe jako normální člověk. Když jsem třeba v pět hodin ráno jel do Ostravy cvičit po halách, a viděl jsem, jak jdou lidi z pařby, tak jsem si říkal: Jéžiš, ty se maj. Neříkám, že chci pařit, ale občas by člověk zašel.
* Neměl jste někdy z přemíry cvičení nějaké bolesti?
Když jsem měl problémy s organizací času, trpěl jsem bolestmi zad. A to i proto, že jsem dělal vrcholově sport, aerobik, atletiku. A vrcholová pohybová aktivita má na tělo negativní vliv, co je rekreační, je v pořádku. Hledal jsem prostředek, jak bych se mohl ozdravit, a nachomýtla se jóga. Mám klid i v hlavě, vím, že když jdu ve škola na zkoušku, tak ji zvládnu. Když mám před sebou hodně věcí, vím, že se nezhroutím, ale že si čas rozplánuju tak, abych je zvládl. A vím, že musím umět odmítat, abych se nezničil. A taky rád cestuju, poznávám nové věci, to je pro mě relaxace.
* Byl jste v Indii?
Nebyl, ale mám ji v plánu na příští rok. Nejsem člověk, který má rád špínu, takže neřeším pobyt někde v ášrámu, ale přemýšlím o nějakém resortu, kde se cvičí jóga, kde jsou detoxikační kúry a ájurvédská medicína, abych měl treatmenty, co mě nabijou, otevřou mi cestu. Jóga se totiž velice dobře dá studovat i tady v Čechách a pak už je na každém z lektorů, jak se tomu dál věnuje jak časově, tak finančně. Spousta mých přátel byla za jógou v Indii, někteří se vrátili nadšení, jiní zklamaní – i tam hodně finguje komercionalizace, všude je spousta aut a motorek, takže vzduch je tam velmi znečištěný. Zkrátka chci pojmout Indii odpočinkově.
* Měl jste někdy období, kdy jste nemohl cvičit ze zdravotních důvodů?
Ano. Odletěl jsem na dovolenou a při návratu v letadle se mi něco stalo se žílami, dostal jsem trombózu. Když ležíte v nemocnici, je to vlastně taková nucená meditace. Máte čas přemýšlet o tom, co děláte a co neděláte, a je fakt, že jsem musel zvolnit. Dlouho jsem řídil jedno sportovní centrum, a tak mě to vyčerpalo, že jsem odešel a power jóga mi pohyb nahradila. Když jsem se vrátil do normálního života, vše se mi srovnalo a přišla volnost. Vynechal jsem spoustu zbytečností a věnuju se jen podstatným věcem. Samozřejmě že bývám unavený, ale vím, co proti tomu dělat. Ale ten pocit, když je člověk něco zvyklý dělat a pak najednou nemůže, je hroznej. Na druhou stranu to asi nebylo jen tak pro nic, byl to signál, abych ubral. Ty problémy s žílami jsem si de facto způsobil sám, protože jsem neznal míru a chtěl být pořád nejlepší.
* Za jak dlouho se projeví změny na postavě, když budu chodit řekněmě třikrát týdně na hodinu power jógy a k tomu běhat?
Během dvou tří měsíců. Ale nepůjde o nějakou rapidní změnu. Já to viděl na kolegyni, s kterou jsme fotili moji knížku o power józe, chodila hodně do posilovny, na aerobik, a byla nafouklá, svaly neprorýsovaný. Když jsme fotili druhou knížku, už byla krásně prorýsovaná. Změnily se jí proporce, takže to funguje.
* A to bylo opravdu jen tou power jógou?
Ne, u ní to bylo hodně i změnou jídla, jinak to nejde.
* Čeho si všimnete, když k vám přijde poprvé klient?
Podívám se mu do obličeje, zkusím s ním pár pozic a dívám se, jak tělo vypadá, kde jsou disbalance, problémy. Na druhou stranu nemůžu klientům říct hned, jak vypadají, abych je nenaštval – spíš upozorňuju, jak stát, co dělat s rameny, chodidlem, postupem času je opravuji, vstoupím do jejich intimní zóny. Určitě si všímám držení těla, lidé mívají staženou šíji, trapézy. Často nemají ponětí o těle, udělají nějaký pohyb a nevědí, že ho dělají. Život ale není tak dlouhý, abychom mohli nic necítit a jen žít v jednom kole. Nedávno jsem byl u kamarádky v jižní Anglii – když odcházela do práce, říkala, hele, kolem čtvrtý se vrátím a půjdeme grilovat. A já, který chodím z práce v devět, jsem si uvědomil, jak je super, že lidi mají volný čas, volné odpoledne – jdou se projít po útesech, dýchají, zahrajou si golf. Tady nás to žene dopředu a ve třiceti pak padáme vyčerpáním. Stále více mladých lidí umírá z přepracování. Mně taky říkají, že jsem extremista, pokud jde o cvičení, ale já si na svůj volný čas nenechám sáhnout.
* Muži na jógu moc nechodí. Proč?
Asi nevěří, že si udrží svaly. Já jsem vynechal posilovnu a vidíte sama, že svaly drží. Budu mít atletickou postavu, ale nikdy nebudu mít takový objem bicepsu jako z posilovny. V mužích se drží víc předsudky. Ale ve Spojených státech, kam často jezdím, chodí na jógu polovina mužů, polovina žen.
* Není to tím, že muži jsou soutěživí? Radši si zahrajou fotbálek nebo si přidávají kila na benchi...
Určitě, je to jejich přirozenost. Jógu spíše vyhledávají manažeři, co potřebují zvolnit, už nemusí bušit a soutěžit, protože něčeho dosáhli. A také chodí ti, co se nestydí, chlap se míň ohne než žena, to je přirozené. Hodně jim brání chodit na jógu ješitnost a strach z konfrontace se ženami.
* Nedávno se na posilovací hodině sešli tři muži a já. Necítila jsem se tam dobře, neustále mě chtěli předehnat ve výdržích a tak dál.
Prostě chlap chce být chlap a podvědomě nechce, aby žena byla lepší.
* Není proti principu jógy ten byznys kolem? Podložky, móda, ponožky.
Víte. (odmlčí se) Kdybych chtěl dodržovat všechny principy jógy, žiju někde v ášrámu. Ale žijeme v komerční době, kdy se na vše, co se stane populární, nabalí ty podložky, knížky a DVD. Myslím, že to princip jógy nepopírá, vše směřuje jedním směrem, a to k pohybu, odpočinku, lidi se přece rádi oblékají, chtějí knížku i pěknou podložku. Mým cílem není, aby všichni cvičili power jógu, mým cílem je, aby se lidi začali hýbat. Nebo alespoň přemýšlet o jídle. Já přece ničím neomezuju druhé, tak ať oni neomezují mě. Ať každý řeší svou cestu a věří tomu, co dělá. To je pro něj i pro okolí to nejlepší.
O autorovi| EVA HLINOVSKÁ redaktorka Pátku eva.hlinovska@lidovky.cz
