Drastické obřady, při kterých hynou zvířata, někdy i lidé. Takovou představu má většina z nás o satanistických rituálech. Stálo by za to ji poopravit. Satanisté – alespoň ti čeští a moravští – nepořádají žádné krvavé orgie. Neobětují lidi ani zvířata. Oděni do rituálních rouch svolávají magickými formulemi požehnaní božstev. Působí spíš kuriózně než nebezpečně.
Egregor Bafometa v akci
V noci ze dneška na zítřek budou tuzemští satanisté slavit v Praze Halloween. Neveřejně, v přírodě. Pokud by byl rituál, konaný na jednom kopci na okraji hlavního města, veřejný, spatřil by divák několik desítek satanistů v černých rituálních rouchách s kápí (jen asistenti kněze budou v červeném), kterak pracují s energií božstev – po satanisticku: s egregorem Bafometa. Cíl? Získat požehnání Bafometa a umožnit síle z astrální roviny kontakt s naší hrubohmotnou rovinou. Aby se kontakt podařil, přečte kněz zvláštní pětistránkový text a účastníci na to odpoví provoláním v uranské barbarštině (uměle vytvořeném jazyce). Dostanou se přitom zřejmě do menšího transu. Magičnost obřadu zvýší rituální nástroje: magický meč, magická dýka a magická hůlka. Úkony s nimi provede kněz. Jeden z jeho asistentů se postará o obsluhu gongu, druhý bude podávat knězi pomůcky a svítit pochodní. Všichni účastníci se napijí z kalicha. Čeho? „Bude to vhodně zvolený nápoj lahodící patru, může být i alkoholický, většinou to bývá víno,“ říká satanista Pavel Brndiar, člen Rady Třinácti, která dnes řídí české a moravské satanisty. Že by se shromáždění mohli opít, Brndiar nepřipouští. „Jsou to profesionálové,“ dodává muž, který jako kněz povede dnešní zhruba hodinový rituál.
Rituální vraždy? Ani náhodou
Podle Brndiara nepřipadají oběti zvířat a lidí u satanistů vůbec v úvahu. „Náš templ se zásadně distancuje od vražd ve jménu Satana, od rituálního zabíjení lidí i zvířat,“ prohlašuje. „Naším templem“ přitom myslí První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy, což je nový název pro někdejší Církev Satanovu. „Pokud takové zabíjení někdo někdy prováděl, nebyl to satanista a satanismu vůbec neporozuměl,“ tvrdí rezolutně dvaatřicetiletý Pavel Brndiar. Zatímco v devadesátých letech byli satanisté v České republice sdruženi na volnější bázi, dnes má jejich organizace poměrně jasné kontury. „První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy zpřísnil přijímání nových členů. Dříve nás byly stovky, dnes nás jsou desítky. Eliminovali se lidi, kteří neměli o věc vážný zájem. Stávající členové zájem mají,“ vysvětluje Brndiar rozdíl mezi současností a devadesátými lety, kdy zdejší satanisty vedl kapelník skupiny Root Jiří Valtr. Určitý posun v životě satanistů je cítit i z Brndiarova sdělení, že „LaVey je překonaný“. Zakladatel Církve Satanovy (založena 1966), autor Satanské bible (1969; česky 1991) a výstředním způsobem života proslulý Američan Anton Szandor LaVey patří totiž mezi hlavní figury celosvětového satanismu. Shodou okolností tento týden v pondělí uběhlo deset let od jeho smrti. Satanisté v Čechách a na Moravě to přešli skoro bez povšimnutí. Pokud LaVeyovo výročí někdo vzpomněl, pak jen soukromě zapálením svíčky a „minutou ticha“.
Důraz na magickou praxi
„Dnes jdeme českou cestou, vytváříme vlastní tradice,“ pojmenovává změnu Pavel Brndiar. V čem tkví česká cesta? „Důraz klademe na magickou a duchovní praxi. Každý druhý člen má v bytě svatyni. Důležitá je pro nás mystika satanismu,“ upřesňuje Brndiar, který vidí smysl satanismu především v sebezdokonalování jednotlivce. Satan přitom pro Brndiara není nikým negativním. „Je to něco pozitivního, symbol pokroku, neztotožňuji ho se zlem,“ vyjmenovává poněkud překvapivě. A když ještě dodá, že je „v podstatě věřící“, že si váží poctivých křesťanů, že Boha hledá v sobě a z různých náboženských směrů se snaží brát to, co je pro něho dobré, člověk by zapochyboval, zda opravdu mluví se satanistou.
Násilný satanismus je okrajový
„Satanismus je velmi různorodý a pana Brndiara a První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy do tohoto pojmu zcela jistě lze zahrnout. Dokonce bych řekl, že tato verze je pro satanismus velmi typická, zatímco násilný, krvavý satanismus je okrajový,“ ujišťuje religionista Zdeněk Vojtíšek. Je možné deset let po LaVeyově smrti mluvit o nové větvi českého satanismu, která je vstřícnější k jiným duchovním směrům? „Po smrti Antona Szandora LaVeye se jeho volně organizovaná Církev Satanova ještě více rozvolnila a některé národní organizace – stejně jako ta česká – toto mezinárodní společenství opustily. Tím ale nepřestaly z LaVeye vycházet – i První ČeskoSlovenský Chrám Církve Satanovy je laveyovský, je například podobně protestní, elitářský či individualistický a podobně jako LaVey odmítá rituální násilí. V něčem je ale jiný: LaVey byl především exhibicionista a své rituály chápal jako účinné spíše psychoterapeuticky, kdežto čeští satanisté – zdá se mi – berou náboženský, magický rozměr obřadů daleko vážněji. Připadají mi také odpovědnější a ne tak křečovitě protikřesťanští,“ míní Zdeněk Vojtíšek. Zároveň ale doplňuje, že čeští satanisté jsou velmi individualističtí a že to, co platí pro Pavla Brndiara, nemusí platit pro všechny ostatní příslušníky této satanistické skupiny.
Různé druhy vzpoury
Domácí satanistickou scénu vidí jako „rozplizlou a doktrinálně nevymezitelnou“ i odborník na sekty a nové náboženské směry Prokop Remeš. „Démonizace satanistů se mi nelíbí, ani bagatelizovat to ale nechci,“ uvádí Remeš, který stoupence Satana považuje za egoteisty. „Mám přitom za to, že se tam natahují psychotické osobnosti. Brndiarův satanismus je ale nezhoubný. Brndiar na mě působí autenticky, sympaticky, satanismus vnímá jako formu přírodního náboženství,“ soudí Prokop Remeš. Dodává ale zároveň, že Brndiar má mezi českými satanisty tvrdé oponenty. Sám Brndiar to však nevidí tak ostře. „Rozpory jsou v detailech. Většinu názorů se mnou ostatní satanisté sdílejí,“ ujišťuje. Kam se čeští satanisté budou ubírat v budoucnosti, nikdo nedokáže předpovědět. Podle Remeše půjde o případné posuny v jejich pojetí vzpoury. „Satanista se musí bouřit, osmdesát procent satanistů se bouří proti establishmentu, těžko říci, proti čemu se budou bouřit příští vyznavači Satana,“ říká Remeš.
Liturgické nasazení
Sami satanisté by v nejbližší budoucnosti u nás rádi očistili satanismus od „mediálních nánosů“. Podle Brndiara by taky byli rádi, kdyby společnost přijala satanismus jako „přijatelnou variantu duchovního a magického konání“. Rychlá změna ale asi nenastane. I kdyby lidi přestali vidět v satanistech násilníky, nepřestanou je brát jako kuriozitu, která spíše pobaví, než vážně zaujme. Dobrou dílčí inspiraci však čeští satanisté nabízejí už nyní. Ihned po oslavě Halloweenu se pustí do přípravy rituálu na Valpružinu noc (noc z 30. 4. na 1. 5.). Půl roku budou vypiplávat detaily obřadu. Takové „liturgické nasazení“ jim mohou křesťanské církve závidět.
O autorovi| Bob Fliedr, komentátor LN
