Včera přepadla sedmdesátka muže, který ne vším, čím byl v životě, byl asi rád: buchlovickým ministrantem, absolventem filozofické fakulty, spolubydlícím Jana Lopatky a Rudolfa Zemana na koleji, členem KSČ, redaktorem Reportéra, signatářem Charty, prodavačem buřtů na Václaváku, pomocným dělníkem v Kotvě, zástupcem šéfredaktora polistopadových Lidovek, potom politickým komentátorem různých listů, od roku 1997 Práva. Kniha Orwellovo století a dva svazečky sebraných sloupků, doufám, patří k povinné četbě na fakultě žurnalistiky, neboť jsou pronikavým svědectvím o době a také zprávou o kvalitách novináře, který poznamenal i historii listu, který čtete. Kdo jiný si zasloužil Cenu Ferdinanda Peroutky, než právě Jiří Hanák, který v jeho stopách kráčí?
Každý z kolegů, kteří se živí sloupky či komentáři, ví, co je to za rasovinu. Jirkovo psaní ovšem působí lehce, jako by článek vznikl během přestávky na svačinu. Cítím za ním však mořskou hloubku znalostí mnoha oborů. Slyne bohatou, živou, vtipnou češtinou, libuje si v sarkasmech a ironii, rozhazuje přehršle citací, pořekadel, mudrosloví a přísloví, ba i moravských nářečních výrazů, jejichž význam si obvykle musím najít ve slovníku. Nikdy jsem ho neviděl v obleku či s kravatou, obávám se, že pod pojmem Versace míní hráče AC Milán, ale každý týden vleče domů tašku plnou nových tlustých knih z historie či životopisů politiků.
Tento textík není žádné laudatio, snad si tedy mohu dovolit pár šťouchanců a přiznat, že jsou chvíle, kdy bych drahého jubilanta nejradši přetáhl potěhem. Zásadně se neshodujeme v názoru na lustrace, 11. září 2001 nebo na velikost sexy mozku Jiřího Paroubka, těžce nesnáším jeho bytostnou skepsi při posuzování vyhlídek fotbalové Slavie na titul. O tom, že nakonec zakotvil právě v Porybného Právu, vůbec nemluvě. Avšak i tuze se pohádat s Hanákem považuji za poctu.
Když jsme se mu coby proslulému peciválovi z Novodvorské málem složili na letenku, aby se podíval třeba do Izraele, odzbrojil nás typicky čirým dětským pohledem a argumentem, že chceme, aby letadlo spadlo do moře a jeho sežraly rybičky. Co mu příroda nadělila jako novináři, odňala jinde. Například schopnost vnímat rockovou muziku. Všechno jsou to pro něj bubeníci a hotovo. Přitom když se nechá výjimečně ukecat, umí předvést v milovaných horňáckých písních dost znělý baryton.
Osobně jsme se poznali za svítání ilegálních Lidovek ve spikleneckém Filmovém klubu. Pak jsme v hromadných „zednářských“ sedánkách pokračovali pátek co pátek na štacích U rarášků, Mělnická vinárna, Konvikt. Ne že by nás odevšad vyhnali, leč podniky zanikaly a Hanák si přece nenechá nalít lecjaké patoky. Poslední roky jsme se usalašili v jedné vinárničce u Václavského náměstí, nazvané krycím jménem Rudý koutek. Neprozradím, kde je, abyste výkvět českých komentátorů neobtěžovali žádostmi o autogramy. Smajlík. Na zítřejší oslavu ovšem nutno najmout větší sál. Takže, Jiří, mnoga ljeta a hlavně na mě zase nekřič to tvé oblíbené: „Je to vůl, je to vůl!“
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
Co mu příroda nadělila jako novináři, odňala jinde. Například schopnost vnímat rockovou muziku. Všechno jsou to pro něj bubeníci a hotovo.
