Už jen pět měsíců nás dělí od klimatické konference OSN v Kodani, kde se bude přijímat nová dohoda o boji proti globálnímu oteplování. Do té doby pravděpodobně budeme vystaveni sílícímu toku zpráv o různých nových důkazech pro teorii, že lidstvo emisí skleníkových plynů dospělo na pokraj katastrofy a že Kodaň je naše poslední šance. Jedním z předních dodavatelů apokalyptického materiálu je fyzik atmosféry a zaměstnanec americké NASA James Hansen (viz Musíme jednat. Zbývá 20 let v úterních LN). Na serveru Lidovky.cz se zpráva o Hansenově předpovědi několik dní držela v čele nejčtenějších článků. Američana by ovšem úspěch u českého publika nepřekvapil, na takovou pozornost je totiž po léta zvyklý a záměrně ji vyvolává.
Ve zpravodajství bývá většinou Hansen titulován jako „renomovaný vědec“ neboli někdo, s jehož vývody je nám smrtelníkům zapovězeno polemizovat. Bližší pohled na Hansenovu vědeckou bilanci ale odhalí trhliny zpozorovatelné i laickým okem.
James Hansen je člověk na pomezí vědy a politiky, hlavní spojenec Ala Gora, který se o jeho erudici vždycky rád opře. Poprvé se Hansen výrazně zapsal do povědomí americké veřejnosti v roce 1988, kdy v dramatickém vystoupení před Kongresem svědčil o akutním nebezpečí oteplení planety. Musíme ho proto počítat k hlavním spouštěčům toho, co jedni považují za sirénu spuštěnou pět minut před dvanáctou a druzí za hysterii, jaká v dějinách vědy nemá obdoby.
Dalších deset roků po Kongresu jeho předpověď v zásadě vycházela a teploty stoupaly. Pak sice někteří vědci tvrdili, že se růst teplot zastavil, byly to ale ještě ojedinělé hlasy. Poprvé to vážně zaskřípalo v srpnu 2007, kdy jeden rýpavý důchodce zjistil, že v Hansenově tabulce pro teploty v USA za posledních sto roků jsou hrubé chyby a že pět nejteplejších roků se nekonalo po roce 1980, jak tvrdil Hansen, ale tři z nich ve třicátých letech. Ve stejné chvíli, kdy zlobil důchodce, začalo zlobit i klima, protože teď už nepopiratelně ignorovalo jeho dlouhodobé prognózy a Země se ochladila.
Oficiální první liga měřičů světové teploty sestává ze čtyř ústavů: Hansenův Goddard Institute, britské Hadley Centre, pracoviště alabamské univerzity v Huntsville a konečně kalifornská společnost Remote Sensing System specializovaná na vyhodnocování dat ze satelitů. Ve zmíněném roce 2007 se stala divná věc: tři posledně jmenované instituce hlásily pokles globálních teplot, jen Hansenův GI ne. Zhruba od té doby se dokonce i někteří z vědců, kteří jinak ve shodě s Hansenem zastávají teorii, že se otepluje a že to je vina člověka, od něj tiše distancují.
Hansen se ovšem od nich vzdaluje taky: nejenže zkritizoval nejzelenějšího prezidenta v historii Obamu za polovičatost, začal být také občansky neposlušný.
Před nedávnem byl spolu s několika dalšími aktivisty krátce zatčen, když se v Západní Virginii pokoušeli zablokovat příjezdovou cestu k povrchovému dolu. Ve stejném duchu Hansen zaštítil blokády uhelných elektráren ve Velké Británii. Elektrárny na uhlí mu vůbec leží v žaludku, nedávno je přirovnal k nacistickým továrnám na smrt. Zajatcem vlastní ukvapenosti To, co se stalo Jamesi Hansenovi, se vlastně může stát a taky stává leckomu, kdo má příležitost se veřejně vyjadřovat a dokáže si přitom zjednat pozornost: stává se zajatcem svých názorů. Protože málokdo má odvahu se za svůj omyl veřejně omluvit, raději v něm setrvá i za cenu toho, že ho musí rozvíjet.
Když se příroda v jednom okamžiku přestala chovat podle jeho počítačových modelů, zvolil expert NASA strategii „útěk kupředu“. Vydává stále hysteričtější prognózy, snad aby přebil své akutní rozpaky. Pokud se teploty Země rychle nevrátí k původním Hansenovým propočtům, doputuje jejich autor za pár let do vědeckého podsvětí. Ale na označení „renomovaný vědec“ nemá právo už teď.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Daniel Kaiser, komentátor LN
