Autorka příběhů o kouzelnickém učni má velký dar. Morální poučky dokáže sdělovat nenápadně, pomocí příběhu. Vynalézavý učitel tak v deskách sedmého dílu ságy - Harry Potter a Relikvie smrti - dostává skvělý materiál, který by mu mohl pomoci při diskusích s dětmi o dobru a zlu, o rasismu nebo třeba o nechtěném rodičovství.
V sedmém díle Harryho příběhu graduje nejen děj, ale i dvě stěžejní myšlenky celého souboru. Idea první: pro život jednotlivce i celou komunitu je velmi důležité, s jakými emocemi je člověk počat a vychováván. Idea druhá: rasistické smýšlení je pro společnost zkázonosné. Dobro a zlo Na první myšlence je vystavěn protiklad dobra a zla. Zatímco Harryho Pottera ochraňuje celý život rodičovská láska a mateřská obětavost, jeho protějšek Tom Raddle, Voldemort, je počat ze strany otce nechtěně, protože Tomova matka jej odvedla od jeho milé násilím, kouzlem, a Tom byl ihned po narození odložen do sirotčince. Mateřská starost Narcisy Malfoyové z „tábora zla“ o vlastního syna nakonec pomůže Harrymu před jeho definitivním vítězstvím v 7. díle.
V postavě profesora Snapea se na posledních stránkách vyjevuje také síla nezištné lásky: nesympatický profesor domněle stranící Smrtijedům ve skutečnosti celou dobu ochraňuje hlavního hrdinu z velké, byť neopětované celoživotní lásky k jeho matce.
Rasistické postoje, které mají nejprve podobu povýšenosti a později nesnášenlivosti vůči představitelům nečistokrevných rodů („mudlovským šmejdům“), autorka v posledním díle dovádí k vrcholu jejich institucionalizací. Ve světě ovládaném Smrtijedy je zřízena „komise pro registraci čarodějů z mudlovských rodin“. „Nečistokrevní“ kouzelníci jsou zatýkáni, vyslýcháni, vězněni a vražděni.
Jako každý dobrý autor se Rowlingová vyhýbá všemu, co by mohlo zavánět mentorováním, a svá poselství sděluje příběhem. Jen na několika nejzávažnějších místech nechá poselství zaznít samo o sobě, obvykle z úst úctyhodného kmeta Albuse Brumbála. Humánní kvintesence celého Pottera protentokrát zaznívá z ilegálního rozhlasu prostřednictvím kouzelníka s výmluvnou přezdívkou Kralevic, tedy mladšího člena „rodiny nejčistokrevnější“: „Jsme přece všichni lidé, ne? Každý lidský život má stejnou cenu a stojí za záchranu.“
Ve skřetech Rowlingová předvádí tvory, které ostatní považují za podřadné, méněcenné, za pouhé služebníky, a obdařuje je schopnostmi, které „vyšší“ tvorové nemají. Korektní chování vůči skřítkům se nadřazeným tvorům nakonec vyplácí.
V potterovském cyklu je ale obsažena i řada dalších témat. Kritika sociálních revolucí (moudrý Albus Brumbál i po smrti pohrdá sám sebou za to, že se chtěl stát „vůdcem revoluce“, použít k tomu násilné prostředky, „v zájmu většího dobra“ omluvit napáchané škody), vztah mysli a reality (to, co se děje v hlavě, je stejně skutečné jako to, co se děje mimo ni), vztah ke smrti jako přirozené součásti života, naše životní volby jako prostředek sebeformování, význam hudby (větší kouzlo, než na jaké se zmohou kouzelníci)... Vezmu-li v úvahu toto bohatství materiálu k zamyšlení, musím odolat pokušení doporučit ministerstvu školství, aby Harryho Pottera opatřovalo svou doložkou coby učebnici rodinné a občanské výchovy.
O autorovi| VERONIKA MISTROVÁ, Autorka vyučuje na FSV UK
