„Oranžoví baroni“ posílili Ačkoliv sobotním rozhodnutím výkonného výboru strany, kterým zamítl přímou volbu předsedy ČSSD, se zdají být poraženi oba kandidáti, kteří ji v médiích vehementně podporovali, při bližší analýze jejich manifestů je zřejmé, že jediným opravdu poraženým je Bohuslav Sobotka.
Přímá volba předsedy ČSSD byla součástí plánu modernizace ČSSD, kterým chtěl Jiří Paroubek omezit moc regionálních oligarchů ČSSD. Ti byli vždy hlavními odpůrci jakékoliv změny a logicky také modernizace ČSSD, včetně jejího otevření se novým myšlenkám, ale i postupům, jakým byly například vnitrostranická referenda či přímé volby okresních a krajských předsedů. Překvapivé vítězství ČSSD v krajských volbách však tyto stranické oligarchy, „oranžové barony“, posílilo a hlavně jim dalo argument proti modernizaci, totiž že ČSSD je schopna uspět i bez ní.
Atak zatímco v Sobotkově materiálu se podstatná část hlavních bodů modernizace objevuje, včetně změny delegačních mechanismů na konference a sjezdy a vnitrostranická referenda, což „oranžoví baroni“ musí logicky vnímat jako ohrožení svojí moci, v Haškově „Desateru“ žádné konkrétní návrhy tohoto charakteru nenajdete. Najdete tam naopak plno mediálně chytlavých frází o „nové generaci komunálních politiků“ či „straně slušných lidí pro slušné lidi“.
Důvody, proč tomu tak je, nelze hledat nikde jinde než v tom, že Michal Hašek od počátku staví svoji širokou mocenskou koalici za své zvolení právě i na „oranžových baronech“, které najdete i mezi signatáři jeho „Desatera“. Jak ovšem může být takový materiál, slibující „ČSSD nové generace“ a „stranu slušných lidí pro slušné lidi“, kdy prohlašuje, že „kdo není ochoten komunikovat s médii, nemůže se ucházet o funkce v politické straně“, důvěryhodný, když mezi jeho signatáři je i třeba takový Jaroslav Palas, to nechť posoudí veřejnost.
Je proto zřejmé, že zatímco k ambiciózním a potřebným změnám uvnitř ČSSD, které by nutně znamenaly omezení moci „oranžových baronů“, by Bohuslav Sobotka přímou volbu předsedy potřeboval – jeho program je na větší participaci členů na životě strany postaven – Michal Hašek nabízí jen kosmetické úpravy stylu a programu, k nimž přímo volený mandát nepotřebuje.
Rozhodnutím ÚVV se tak předsednickému postu přiblížil právě Michal Hašek, který již dnes má na své straně hejtmany a mocenskou koalici si uvnitř ČSSD buduje i vstřícností k velkým koalicím. Na jeho předsednické kampani je také znát rukopis lidí, kteří pracovali dříve ve volebním štábu Jaroslava Tvrdíka. Naposledy se tak stalo po pátečním předsednictvu, kdy se Sobotkovi nepodařilo prosadit usnesení proti velké koalici v Praze a médiím byla obratem poskytnuta soukromou PR agenturou interpretace výsledků, že pro Sobotkův návrh hlasovali jen jeho „nejvěrnější“ v čele s Richardem Dolejšem a Davidem Rathem. Jasným cílem bylo dostat do médií před sobotním jednáním ústředního výboru obraz Sobotky jako „kůlu v plotě“.
Méně rozdílů, než by se zdálo V ČSSD nyní panuje obava o to, co bude měření sil mezi Sobotkou a Haškem znamenat, jakými bude probíhat prostředky, kdo vše se na stranách obou kandidátů do tohoto boje zapojí a jak se vítěz tohoto střetu postaví k poraženému. Dosavadní vývoj střetu, kdy jsou mezi oběma kandidáty zřejmé nejen rozdílné pohledy na budoucnost ČSSD, ale také osobní nevraživost, dává těmto obavám reálný základ.
Vycházíme-li však z porovnání obou již zmíněných nominačních dokumentů, pak v nich lze ale najít v oblasti programu ČSSD mnoho shodných bodů. Média sice interpretovala základní rozdíly obou dokumentů tak, že Hašek odmítá zadlužování a chce oslovit podnikatele, zatímco Sobotka chce zvyšovat daně a nechce opustit levicového voliče, realita je jiná. Sobotka totiž také odmítá zadlužování, jen na rozdíl od Haška odmítá předvolební rétoriku české pravice postavenou na nafukování hrozby státního bankrotu a otevřeně přiznává nutnost zvýšení daní. Stejně tak Sobotka ve svém programu mluví o nutnosti získat „významnou část středních vrstev, včetně sociálně cítících podnikatelů“. Dohoda obou tedy na programu i směřování strany možná je.
Zásadní střet se však dá očekávat v tom základním, o čem politika je, totiž o tom, kdo a jak bude spravovat moc a jaká bude odpovědnost těchto lidí. Zda i po sjezdu v Brně budou mít v ČSSD hlavní slovo straničtí oligarchové, jejichž hlavním cílem je být u moci, zda strana zavrhne princip presumpce viny, k němuž se otevřeně nehlásí ani jeden z kandidátů na předsedu, a zda bude politika strany více marketingová než autentická, protože ve vrcholových funkcích budou autentičtí politikové scházet.
***
Přímá volba předsedy ČSSD byla součástí plánu modernizace ČSSD, kterým chtěl Jiří Paroubek omezit moc regionálních oligarchů ČSSD. Ti byli vždy hlavními odpůrci jakékoliv změny.
O autorovi| PETR DIMUN, bývalý PR manažer ČSSD
