Myslí si snad opravdu Ladislav Jakl, že Václav Havel nikdy nepochopil spásonosné principy svobodného trhu? Myslí si vážně, že Václav Havel, odchovanec Edmunda Husserla, Martina Heideggera a filosofů Šafaříka a Patočky, neporozuměl elementární tezi o svobodném trhu, který podle Jakla jako jediný generuje opravdové potřeby člověka a jako jediný je schopen tyto potřeby pravdivě zrcadlit? Jak neskutečně intelektuálně ignorantské musí být prostředí kolem Václava Klause, když v něm panuje o dramatikovi minimálně evropského formátu takto primitivní smýšlení.
Je nicméně s podivem, že v nouzi, ve společensky a politicky rozložené době, vyrukuje papoušek Václava Klause s docela gramotnými premisami volnotržního hospodářství, se kterými se opravdu reálně vede spor ve společenských teoriích. Svědčí to o jediném: „nutnost přinutila Dalibora housti“, jinými slovy totální průšvih donutil konzervativce a liberály kápnout božskou a vytasit se s teoriemi, které zůstávaly dlouhou dobu u ledu. Je to s podivem, protože Václav Klaus v současné době vykřikuje, že je politika současné ODS vyprázdněná, ale je velmi obtížné si vzpomenout, jak plná byla politika Klausovy ODS v plné slávě.
Konzervativní liberál Jaklův prořídlý copánek, což není myšleno osobně, v kombinaci se vždy poněkud nepadnoucím sakem a cizorodou kravatou, jako by reprezentovaly ony nesourodé principy liberalismu a konzervatismu. Základní Jaklova (Klausova) teze zní, že volný trh svým spontánním pohybem nabídky a poptávky vytváří to jediné, optimální prostředí ke svobodné a flexibilní výměně komodit. Tato teze je tím nejtěžkotonážnějším argumentem, který může ona politická orientace nabídnout, a jakkoli ji nechci zlehčovat, musím, zaštítěn mnoha pracemi západních myslitelů, podotknout, že už platí jen velmi podmíněně.
Díky globalizaci a monopolizaci mnoha odvětví dochází v postmoderním světě k jevu, který již dávno nekopíruje tezi o samoregulujícím se trhu. Tento v podstatě ušlechtilý model byl rozbit nadnárodními monopoly (je mi líto, že měl zrovna Marx v tomto případě pravdu), které nutí své produkty světu, a protože nemají konkurenci, nemají ani tzv. svobodní občané na vybranou. Navíc: tzv. obyčejní lidé trpí, oproti velkopodnikatelům a politikům, jednou ctností – chybí jim rafinovanost, a proto nabíhají na nabídku trhu, jakkoli je často zlovolně podbízivá a podvodná. Jsou manipulování k odběru toho, co ve skutečnosti nechtějí, ale podlehnou, neboť kombinace podprahové reklamy a monopolu vykoná své.
Jinými slovy: v globalizované nesvobodě svobodného trhu nemají konzumenti šanci na svobodnou volbu. Připočteme-li k tomu, že velké společnosti začínají národním vládám prakticky diktovat politický směr rozhodování, protože jsou zkrátka bohatší než státní rozpočty, ocitáme se v úplně jiné situaci, než jak nám ji líčí Jakl/Klaus.
Ladislav Jakl prezentuje společenský model, který má jen jedinou, zato podstatnou vadu. Neexistuje. Západní společnost nebyla schopna uhlídat principy, na kterých původně stojí. Václav Klaus a jemu podobní však mají pásky na očích a odmítají vidět, že se společnost od dob kapitalistického etického patosu férové výměny a nabídky radikálně změnila.
Manipulativní vědotechnika „Vděčíme“ za to rozmachu vědotechniky, kterou Václav Havel správně připomíná, s čímž souvisí i fungování mediální sféry. Globalizace a vědotechnika jsou zaměnitelné pojmy. Kdo má peníze, může jejich kombinace využít k manipulaci a vnucení svých produktů prakticky celému světu, který nebyl na tuto šarádu připraven. Zkrátka a bohužel, v této globální manipulaci nezbylo místo pro demokracii, která snad kdysi původně znamenala projev svobodné volby občanů.
Dnes je však situace opačná. Mocné firmy si objednávají politické strany, které pod záminkou služby voličům, slouží korporacím v prosazení čistě ekonomických zájmů. Po dvaceti letech tzv. demokracie to i v ČR prasklo, a proto dnes všechny politické garnitury pouze osočují ty druhé z lobování, což je jen alibistické slovo pro krádež.
O autorovi| Tomáš Vystrčil, publicista
