* LN Bylo pro vás snadné přijmout nabídku dokončit za Pavla Kouteckého film Občan Havel?
Vůbec ne, byl jsem přesvědčený, že je to nemyslitelné. Vrátil jsem se do vlasti v roce 1996, neměl jsem přehled o české politice, o lidech, kteří se v ní pohybují. Tím nemám na mysli Václava Havla - kdo to je, jsem věděl od sedmdesátých let a vždycky to pro mě byla nesmírně významná osoba, které jsem si vážil. Nicméně producentka Jarmila Poláková byla přesvědčená, že moje politická nezatíženost by mohla být při zpracování Pavlova materiálu výhodou. Tenhle argument jsem nakonec přijal.
* LN Zůstal po Pavlu Kouteckém kromě filmového materiálu i nějaký náčrt scénáře nebo idea, jak chtěl s materiálem nakládat?
Žádný scénář neexistoval. Pochopitelně jsem se pídil po jakýchkoli poznámkách, vyslýchal jsem Pavlovy spolupracovníky, ale on zjevně neměl jasně definovaný plán.
* LN Kolik času zabralo pustit si všechen natočený materiál?
Přesně tři týdny, dvanáct hodin denně. Nebylo to vůbec otupující, ani desátý, ani dvacátý den, protože ten materiál má v sobě prvky napínavého příběhu. Vždycky jsem byl nesmírně zvědavý, co přijde v dalších scénách.
* LN Málokdy se podaří, aby měl dokumentární film příběh, silný tah a napětí, jak jste toho docílil?
Jedno ze zásadních rozhodnutí bylo, že film bude plynout chronologicky, díky tomu má film tah. To do značné míry určilo jeho stavbu. Nicméně se neustále muselo přesívat, protože když jsme film sestřihali do první koukatelné formy, tak měl skoro čtyři hodiny a pořád se nám zdál zajímavý. Při tom přesívání jsme se například řídili tím, že ač se v některých scénách odehrávalo něco jiného zajímavého a měly jinou zápletku, zobrazovaly tentýž aspekt Havlovy osobnosti, vybrali jsme tedy jen jednu z nich.
* LN Dávali jste tedy přednost tomu, aby film vykresloval portrét Václava Havla, než aby zachycoval události?
Ano, dalším vodítkem bylo to, že celovečerní film by měl být příběhem Václava Havla, zatímco plánovaná několikadílná televizní verze by měla být příběhem společnosti, byť nahlížené prostřednictvím Havlovy osobnosti.
* LN Dalším mile překvapivým rysem filmu Občan Havel je humor...
Snažili jsme se využívat scény, které měly pointu. V natočeném materiálu jich nebylo mnoho, ale kdykoli jsme na takovou narazili, nebylo možné ji nevyužít. Třeba řetězové oprašování lupů ze saka nebo urputná snaha Václava Klause dostat se do reduty na večírek s Billem Clintonem...
* LN Udělali jste několik testovacích projekcí, pomohly vám reakce diváků při dokončování filmu?
Nijak jsem je vlastně nevyužil, protože testovací projekce jen dokázaly, že film lidi zajímá a baví, i když je nesmyslně dlouhý. Nicméně mi dodaly kuráže a utvrdily mě v tom, že je to kvalitní, zajímavý, vtipný a inspirativní materiál.
* LN Sám Václav Havel v této fázi film nějak komentoval?
Nechtěl se do toho plést, na ničem netrval. Ačkoli v jednom případě nám dramaturgicky pomohl, byť to tak asi nemyslel. Ale zdálo se mu, že ze scén, které se týkaly vládní krize v roce 1997, se vytvořil nepřehledný chuchvalec, dal nám impulz k tomu, abychom to zkrátili.
* LN Ve filmu se objevuje mnoho lidí z prezidentova blízkého okolí, kteří vystupují v řadě scén, nebo těch, které zaznamenáme jen jednou. Nicméně nikdo z nich není uveden titulkem se jménem. Řešili jste problém, zda lidi pojmenovat, nebo ne?
To byl jeden z důvodů, proč jsem ze začátku nechtěl ten film dělat: neměl jsem přehled, kdo je kdo. Ale když jsem celý materiál viděl, pochopil jsem, že je jedno, kdo je kdo, že podstata každé scény musí být jasná, aniž bychom přesně věděli, kdo v ní účinkuje. Samozřejmě, že jsem si všechna jména zjistil, ale film jsme stavěli tak, aby se divák zorientoval, aniž by znal jména a funkce všech přítomných. Pedantičtější divák se možná bude domáhat více informací, ale titulky se jmény by stejně nestačily, muselo by tam být vysvětleno, kdo to je. Z filmu by se stala encyklopedie a ztratil by dramatický tah. Nicméně by se to možná dalo realizovat na případném interaktivním DVD, o kterém dokonce Pavel Koutecký za svého života hovořil. V každém okamžiku filmu by se divák mohl odkázat na tu kterou osobu a dozvěděl by se o ní vše potřebné. Nevím, jestli to tehdy Pavel myslel úplně vážně, nebo jestli to byla reakce na množství materiálu, které se celé nezužitkuje... Ale nápad je to vynikající.
* LN Film se bude promítat na festivalu v Berlíně, kde ho uvidí především zahraniční publikum, které sice dobře zná jméno Václav Havel, ale o zákulisí naší politiky ví jen velmi málo...
To bude zkouška ohněm. Ale doufám, že podstata filmu je srozumitelná prakticky pro kohokoli.
* LN Už začala vznikat televizní verze filmu Občan Havel?
Ta teprve začne vznikat. Prioritou bylo soustředit se na celovečerní film, televizní verze, která by měla mít pět dílů nebo čtyři díly, je otázkou dalšího jednání. Nicméně v plánu je.
***
Miroslav Janek (1954)
V sedmdesátých letech natočil desítky amatérských filmů. V roce 1980 emigroval do USA. Tam působil jako střihač, kameraman a režisér na řadě pozoruhodných projektů. Jako střihač spolupracoval například s Godfreyem Reggiem na jeho celovečerních dokumentech Powaqqatsi, Naqoyqatsi a krátkometrážním Anima Mundi. V roce 1996 se vrátil do České republiky. Ve stejném roce natočil dokument Nespatřené o nevidomých dětech, které fotografují - film získal řadu cen. Dále natočil snímky: Hamsa, já jsem, Nachové plachty, Vierka, Chačipe... Od roku 1998 působí jako pedagog na Katedře dokumentární tvorby FAMU.
