Kdykoli čtu společenské úvahy Václava Havla, roztočí se mi v hlavě kolotoč zmatených myšlenek a chaotických asociací, které nelze nijak seřadit do přijatelného vzorce.
Chybí tomuhle uvažování, jak už to u literátů bývá, realisticky ekonomický i demokratický rozměr. Ve svém právě publikovaném projevu na Foru 2000 autor velmi sugestivně naříká nad ohavnou, chaotickou, expanzivní a účelně materialistickou zástavbou skladišť, hypermarketů, kanceláří a stereotypních souborů vilek, jež devastuje přírodu a ze všech stran obklopuje město. Těžko nesouhlasit, je to nepochybně otřesné.
Havel se také ptá, kdo za takovou estetickou bezduchost zodpovídá. Právem však odmítá předválečné pokusy avantgardních plánovačů budovat „šťastná města“, protože ví, že vyústily nakonec v diktát plánovačů totalitních sídlišť. Inteligence zklamala, estetický dozor architektů nad rozvojem města není zřejmě řešení.
Havlovo kázání si ovšem viníka najde. Je jím (nepochybně bezuzdný kapitalismus), nabobtnalé sebevědomí a pýcha developerů naší ateistické civilizace, kteří měří všechno okamžitým ziskem a nectí dílo přírody a předků. Je jím ekonomický fetiš naší civilizace a zřejmě prokletá neviditelná ruka trhu: „Co způsobuje růst a růst růstu a růst růstu růstu, včetně růstu aglomerací.“
Nejsem ateista a ani mně se nelíbí uctívatelé mamonu a lidská pýcha je nepochybně nejhorší lidská vlastnost. Avšak objev svobodného trhu patří mezi největší objevy naší civilizace. Vymanil miliardy lidí z bídy. Majetek je běžným uměním tržní demokratizace.
Můžeme stokrát naříkat nad fádní estetikou masové produkce, jenže dřevotřískový nábytek, řadové domky a standardní auto jsou přesně to, co dnes může vlastnit většina lidí, jejichž prarodiče se ještě tísnili v jedné vytopené místnosti a děti s nimi spaly v jedné posteli.
Estetika plebejské demokracie je holt plebejská a odporní developeři musí prodávat na míru kapes svých klientů. Ani přísná školní výuka by nemohla mít zásadní vliv. Estetická vnímavost je do značné míry aristokratická záležitost. Vždyť duchovní středověká města, která tolik obdivujeme, byla výsadou početně nepatrné měšťanské vrstvy.
Nevidím ani pýchu naší posttotalitní civilizace. Pyšné byly hrady a paláce minulosti. Pyšné byly róby boháčů, tak jako jsou dnes jejich luxusní automobily, které se ovšem musí přizpůsobit demokratickému provozu silnic. Růst hospodářství znamená především zaměstnanost a vyšší životní úroveň. Samozřejmě že tržní hospodářství je nedokonalé a trpí nepříjemnými výkyvy.
Samozřejmě že je nutné, aby takzvané externí náklady, především ekologické škody, hradili podnikatelé, nikoli celá společnost. Žádné výzvy globálnímu lidstvu a hrozby zkázou tady nepomohou. Jenom demokracie si může takovou kontrolu nakonec vynutit.
***
Nevidím pýchu naší posttotalitní civilizace. Pyšné byly hrady a paláce minulosti. Pyšné byly róby boháčů, tak jako jsou dnes jejich luxusní automobily.
O autorovi| ALEXANDER TOMSKÝ, publicista
