„Super. Víc jsem si přát nemohla,“ usmívala se Hejnová.
Před zaplněným stadionem bojovala ve druhém semifinále běhu na 400 metrů překážek. A postoupila ze čtvrtého místa. Měla štěstí na soupeřky, protože pokud by startovala v prvním semifinále, její čas 55,17 by na finále nestačil.
„Říkala jsem si, že těžší semifinále mám já, ale nakonec to bylo naopak,“ řekla Hejnová, která startovala v nových bílých tretrách. „Kdybych vyhrála, možná bych je dostala i na míru,“ smála se.
Sama přiznává, že neumí běžet tak, aby se vydala ze všech sil. „Neumím v cíli umřít. To mi prostě nejde,“ krčila Hejnová rameny.
Ve stopách Kratochvílové Naposledy se v olympijském běžeckém finále představila Helena Fuchsová, v běhu na 800 metrů na olympiádě v Sydney v roce 2000. Ale poslední českou sprinterkou v olympijském finále byla v roce 1980 Jarmila Kratochvílová.
Mezi muži se naposledy blýskl překážkář Jiří Mužík, jenž na evropském šampionátu v roce 2002 získal stříbrnou medaili.
Hejnová si pro zítřejší finále nedává žádné cíle. „Ale budu bojovat. Nic není dopředu prohrané. Chci nějaké holky předběhnout,“ tvrdí česká rekordmanka.
Nejlepší výkon v semifinále předvedla Američanka Tostaová, která byla o více než vteřinu rychlejší než Češka. „Ale o zlato to bude bitva,“ myslela si Američanka.
Hejnová obkroužila ovál s nálepkou na rameni, na níž bylo pět kruhů a nápis Czech team.
„To si může dát ve vesnici každý, kdo chce,“ vysvětlovala. „Akorát to má prý být na levém rameni.“
