Už ve svých 23 letech, tedy v roce 1929, začal Ladislav Pešek hrát v Národním divadle a získal si řadu fanynek. Některé z nich na něj po představení čekaly, aby se s ním mohly setkat. U jedné z fanynek se prý ovšem náklonnost stala přímo chorobnou.
Herec si své soukromí do velké míry hlídal, a proto není mnoho informací ani o pronásledování, kterému byl vystaven. Ani po letech o tomto období života nechtěl mluvit.
Na vyznání urputné fanynky prý Pešek nejdříve nereagoval. Ona ale na něj vyvíjela silný nátlak, mimo jiné mu vyhrožovala, že si sáhne na život. A tak si ji herec, kterého pamětníci popisují jako laskavého a zdvořilého člověka, nakonec vzal za manželku.
„I když jsem ho dobře znal a často se s ním stýkal, nemluvil jsem s ním o tom,“ říká Vladimír Justl, editor a literární historik. Za jeho působení v nakladatelství Odeon byla vydána kniha pamětí Ladislava Peška. „Mám pocit, že mu to bylo nepříjemné. Asi to nebylo něco, co by mohl jen tak hodit za hlavu,“ myslí si Justl. Na příběh se podle něj nabalují legendy, jeho základ je ale asi pravdivý.
Zamilovaná fanynka, která nakonec „uhnala“ Ladislava Peška k oltáři, mu prý psala básničky a podepisovala se Divá Bára. Za to, aby si ji vzal, údajně u Peška orodoval i její otec.
Když Divá Bára uspěla a stala se Peškovou ženou, její zájem postupně ochladl. Nakonec se rozvedli a herec byl konečně volný. Podruhé se oženil a z tohoto druhého manželství měl dceru.
Přes to, co si Pešek prožil, říkal o sobě, že je optimista a raduje se z každého dne.
