Ve fotbalových kruzích se však nemluví o ničem jiném. O přestávce zápasu Mladá Boleslav – Slavia do éteru nedávno unikl jeho soukromý rozhovor s expertem Vladimírem Táborským. Okamžitě zlidověl – a je z něj i hiphopová píseň DJ Aliho.
* Nikdy jsem si nevšimla, že říkáte za každým slovem „ty voe“.
K „ty voe“ mě zřejmě inspiruje prostředí fotbalového stadionu a taky víra, že o přestávce si na rozdíl od přímého přenosu nemusím dávat pozor na každé slovo.
* Pokud vím, umíte nazpaměť Rozmarné léto a recitujete Kainara či Hraběte…
Když se ke čtení dlouho nedostanu, jako by se mi ztrácela voda ze studny. Čtení považuju za základ novinářské profese. Jen tak člověk zjistí, jak barevná jsou slova. Po dvou stránkách Vančury máte pocit, že jste objevili nový kontinent. Chodím v knihkupectví a stane se mi, že mě volá úplně neznámá knížka – vezmi si mě. Tak místo plánované jedné knihy přinesu domů šest. Pak se modlím, abych hodně létal, protože letadlo je jedno z mála míst, kdy můžu nerušeně číst.
* Jaká knížka vás zavolala naposledy?
Sedmikostelí Miloše Urbana.
* Z rozhovorů, které jsem s vámi četla, vyplývá, že berete svou práci hodně vážně.
I když budu moderovat závody medvědů na trojkolce, musím být maximálně připravený. Jako študák jsem býval flink, nějak to šlo všechno samo, teď se snažím věnovat práci maximum. Ale někdy je toho trochu moc. Třeba letos jsem neměl klasickou dovolenou: Olympiáda ve Vancouveru, fotbalová sezóna, golfová sezóna, skočili jsme do Jižní Afriky na mistrovství světa, dva dny po návratu pro nás začala česká liga – fotbal jede do půlky prosince. To bude moje první zastavení, těsně před Vánocemi.
* Neodnáší to váš rodinný život?
Výhoda a paradoxně těžká nevýhoda pro mě a mou ženu je, že nemáme děti. Na takový ten obvyklý život – rodiče plus dvě děti – moc nejsem.
* Jste takhle spokojený?
Jo, myslím, že jo. Každý, kdo by se mnou žil, by pochopil, že čím méně mě vidí, tím mě má radši.
* Máte pořád ještě dva kocoury?
Jedna kočka se nám před rokem ztratila, asi utekla za kocourem, tak máme místo ní nové kotě, Lízu. Náš starý osmiletý pán, kocour Frodo, si revír hodně brání, je tlustý a silný. Ač to nejsou žádné kočky s rodokmenem, spí s námi v posteli. Díky nim nemáme angíny, protože celou noc větráme, aby kočky mohly jít kdykoli ven a přinést nám myši. Takže ráno vstaň, otři jinovatku, rampouchy a pak můžeš jít do obýváku, kde je nádherně teplo. Mám kočky hodně rád, asi jsem byl v minulém životě kocour.
* Jak to děláte, abyste nebyl v tomhle životě nafoukaný? Do éteru unikne váš soukromý rozhovor, píší o tom všechny servery i deníky, pár dní nato je z toho hiphopová píseň… to se nestává každému novináři.
Hodně mi pomáhá vzpomínka na altánek v pražské Divoké Šárce, kde jsem, když jsem praštil se školou a následně mě vyhodili z koleje, přespával. V altánku jsem měl soukromí, ale budili mě srnci, strašně bekali už ve čtyři hodiny ráno, to se nedalo vydržet – i když spím sakra dobře. Vím, že sláva je pomíjivá, dneska jsem v baráku a zítra zas můžu spát v lese. Není podstatné, jestli mě lidé poznávají, ale jestli jsem aspoň občas se sebou spokojený. Nevadí mi kritika, když někdo napíše, že Bosák je idiot, nemám problém. Ale nesnáším nenávist. Třeba herec Ivan Trojan, který s námi ve Strašnicích hrával dlouho fotbal, skončil s aktivní hrou právě poté, co ho nějaký dvoumetrový idiot úmyslně sestřelil tak, že měl půl roku problémy s kolenem.
* Sestřelil při hře?
Při hře ho záludně fauloval kriminálním zákrokem a pak se nad ním sklonil a řekl: „Tady to máš, ty herečko!“ Proč? To mi zůstává rozum stát. S tím se vyrovnávám čím dál hůř. Čím dál víc bych lidem jako on jednu vrazil. Jednou na to možné dojde – a zas z toho bude hip hop.
* A jací jsou teď ve vašem klubu, kde hrajete, ve strašnické Unionce, hráči?
Tam to teď trošku vypadá jako ve filmu Pedofil na výletě. Jsem o dvacet let starší než ostatní. Mám obavu, že nás jednou všechny vyženou ze sprchy, zatknou mě a bude. Je to ale nutný, mít v týmu mladé kluky, protože už skoro neběhám, nepouštím se do rychlých akcí.
* Jakou máte na hřišti funkci?
Hraji posledního obránce. Ten stojí především u vlastní brány, aby tam nepadaly góly – druhou polovinu hřiště většinou nepoškodí.
* Nikdy jste neprozradil, komu fandíte, máte pro nějaký tým aspoň slabost?
Pro outsidery na velkých turnajích. Fandil jsem Hondurasu, Trininadu a Tobagu, Jamajce. To jsou kluci, kteří si na mistrovství světa zahrají jednou za život. Doma mají pár hřišť, bůh ví, s čím hrají fotbal – a najednou hrají na největším turnaji na světě.
* Jak dlouho trvá příprava na mistrovství světa vám?
Dva měsíce. Tak šest až deset hodin denně vedle normální práce. Sháním informace, kde se dá. Volám zahraničním kolegům, pracuji s časopisy, internetem. Jakýkoli pramen je dobrý zvlášť v případě týmu, který jsem nikdy neviděl hrát. Nový Zéland, Honduras. Výborné bylo, když jsem sháněl informace o Angole. Jejich hráče snad nikdo nikdy neviděl. Webové stránky měli v portugalštině, protože Angola je bývalá portugalská kolonie, tak jsem se musel spolehnout na překlad, který jsem si zadal. A když hraje tým Spojených arabských emirátů, najdete informace o hráčích jen v arabštině. Bývá to docela dramatické, za dva dny najdu třeba tři použitelné informace.
* Jak poznáte jednotlivé hráče z klubů, které jste nikdy předtím nekomentoval?
Tak po deseti minutách bych měl mít srovnáno, kdo je kdo: třeba podle běhu. Jsou hráči, kteří mají nestandardní způsob běhání. Někdy zase víte, že bude kopat jen levou nohou, protože pravou neumí, někdo je nízký zrzek, někdo vytáhlý frajer s dlouhými vlasy. I díky tomu, že se na ně dívám při rozcvičce půl hodiny před zápasem, se je učím znát.
* Jak si ale pamatujete informace o nich, kdy kam přestoupili a proč?
Ke každému hráči mám kartičku, ke každému klubu obálku. Když hráč přestoupí, hodím ho do jiné obálky, nemusím mu vypisovat novou kartu. Obálčičku si vozím na zápasy, mám ji vždy u sebe. V letadle se může ztratit cokoli, ale moje kartotéka ne, ukrývá v sobě dvacet let práce.
* A píšete si lístky ručně?
Ano, počítač klekne minutu před zápasem a co? I když v Irsku, kde jsem komentoval zápas nahoře na střeše, se ukázalo, že i lístková metoda má své mouchy. Otevřel jsem obálku a najednou koukám, jak měsíce mé práce odlétají ve svěžím irském větříku…
* Máte moderátorské vzory? Třeba v Anglii, kolébce fotbalu, moderují dva muži – vzájemně se dost překřikují.
To mě zrovna nebaví. Je tam moc slov, moc popisu. Myslím, že divák si nezaslouží, abych mu říkal, že hráč běží kolem levé čáry a přihrává míč na pravou stranu, to vidí sám. Já mu spíš mám sdělit, proč se věci dějí tak, jak se dějí, jak by se mohly dít, a samozřejmě musím identifikovat hráče. Lidi mi píšou: Neopakujte mi pořád, kdo má číslo 4 za Spartu! Ale co když k televizi přijde osmiletý kluk a vidí fotbal poprvé? Nebo si jej jen tak pustí starší paní? Nesmí se to přehánět, ale identifikace je nutná. A vzor? Nikdy jsem neměl.
* Čím to je, že se s lety snažíte být při komentování umírněnější? O své práci už léta přemýšlím a došel jsem k zásadnímu objevu: komentátor by hlavně neměl rušit. Když jsem v roce 1993 začínal, měl jsem pocit, že musím být vtipný za každou cenu, že musím vychrlit dvacet vtipů za poločas, aby byla řachanda. Pak člověk pochopí, že je to jako v životě – dobrého pomálu. Hlavní jsou hráči a fotbal.
* Máte pocit, že žijete ve světě celebrit?
Myslím, že svět je hladový po příbězích a hrdinech – tak si je lidé hledají. A sport je pro to ideální platforma. Můžete samozřejmě milovat herce, ale ti se dostanou za hranice Čech spíš výjimečně, zatímco ze sportovců se stávají celosvětoví bardi: Jágr, Čech, Nedvěd… nebo teď Sáblíková – přes noc se zrodila hvězda.
* Jsou fotbalisté hloupí, jak se říká?
Jako v každé profesi, záleží na lidech. Třeba Tomáš Jablonský v Jablonci hraje výborně na piáno, hodně chytrý mladý muž je Petr Čech, Honza Koller čte rád memoáry, i když mezi ně patří i vzpomínky masových vrahů. Kluků, kteří mají zájmy mimo fotbal, je celá řada, jen o tom nevíme. Negativní názor na fotbalisty často vzniká z rozhovorů hned po zápase. Hodinu a půl lítají po hřišti, naběhají jedenáct kilometrů, v poslední minutě gól, prémie i dovolená v čudu, tep 240. A někdo jim dá mikrofon a mají zápas analyzovat v podstatě shakespearovským jazykem. Na řeči o hloupých sportovcích vždycky říkám: Běžte do obory Hvězda v Praze 6, uběhněte deset kilometrů, sotva doběhnete, zapnu mikrofon – a uvidíme.
* Jaké jsou podle vás nejhloupější otázky fotbalových novinářů?
– „A jak jste viděl ten svůj gól?“ Na to bych já taky odpověděl:„No, přiletěl balon, tak jsem to tam kopnul.“ – „Přijeli jste vyhrát?“ Pořád čekám, až někdo řekne: „Kdepak, my to tady chceme pustit, kluci nám nabídli balík peněz, tak my to projedem 0:3 a pojedem domů.“ – „Pocity?“ I člověk, který má IQ na vrcholu spolku Mensa, bude při odpovědi na tuto otázku vypadat jako trotl.
* Mluvil jste o tom, že občas fandíte outsiderům. Proč?
Byl jsem vždycky svéhlavý, paličatý. Díky nápadu táty jsem přeskočil druhý ročník, abych chodil na základku do stejné třídy s o jedenáct měsíců starší sestrou. Aby mě hlídala. Mentálně to problém nebyl, ale fyzicky obrovský. Ve třinácti jsem šel na gympl, holky už byly vyspělý, připadal jsem si jak trpaslík. Bylo to divné období. Pak jsem během dvou let vyrostl o půl metru a rok navíc hbitě dohnal tím, že mě nevzali na školu.
* Tehdy jste nevěděl, co chcete dělat?
Věděl, už od šesti let. Sledoval jsem každý sportovní přenos, halová atletika v Jablonci, kolová, to mě nemohli odtrhnout – bratři Pospíšilové, Kydlíček–Houdek, Fafek–Bartoň, to prostě jezdilo! Turnaj ve Velké Bíteši! Skoky na lyžích! Říkal jsem všem, že chci komentovat v televizi sport – a všichni se mi smáli, protože tehdy to bez vstupu do strany nešlo. Táta seděl v padesátých letech na Borech, za Junáka, byl skautský vedoucí. Dozvěděl jsem se nedávno od historika, pana Zídka, že jeho proces měla údajně na starosti Brožová-Polednová. Táta měl dvě atestace, skončil jako lázeňský lékař ve Frantovkách, nic jiného dělat nesměl. A já bych k bolševikům nikdy nevlezl, to bych radši kopal výkopy.
* Pocházíte právě z Františkových Lázní, lázeňského města, kde se ženy léčí na neplodnost. Přišel jste o panictví s pacientkou?
Víte, co je nejhorší? Když si dnes představím, kolik jí tak je. Nerad bych to počítal.
* Myslíte, že už je v důchodu?
Doufám, že žije.
* Opravdu místní muži pomáhali v léčebném procesu?
Já znám chlapy, kteří se museli oženit na druhý konec republiky, protože se najednou zjistilo, že na tom dotyčná s tou neplodností není zas tak špatně. Je to podle mě tím, že my kluci jsme pořád pili místní prameny. Je to teda slaný, žádná pochutina, ale když jsme měli po tréninku žízeň, hodily se. Mně ale jejich pití moc nepomohlo.
* Do lázeňských domů se ovšem nesmělo…
Nosil jsem si žebřík. Takový kovový, dva a půl metru dlouhý, v jedenáct večer jsem ho vzal, kam bylo třeba, než mě potkali místní policajti, kam že jdu se žebříkem. Jenže jsme se všichni znali, takže jsem mohl v klidu pokračovat k cíli. Věděli, že nejdu krást.
* Jak dlouho vztahy trvaly?
Příjezd – odjezd. Tři týdny. Zamával jsem rychlíku, který odjel směr Praha; za hodinu přijel další. To tam tak fungovalo a myslím, že sex nám spoustu věcí nahrazoval, zábavy bylo tehdy míň. Dneska jsme na sex unaveni, protože stihneme a zažijeme za den stovky věcí, to tehdy nebyl ten případ.
* Mohl jste třeba mít syna a učit ho hrát fotbal…
Já bych to s dětmi asi neuměl, to na sobě pozoruji. Jsem dobrý strýc Herodes, ke mně můžete dát dítě na pohlídání, fakt si to bude dlouho pamatovat, ale nesmí jít o delší časový úsek. Takže se o mě v stáru nikdo nepostará, do důchodu půjdu až tak v pětaosmdesáti. Ještě horší je, že se svým tuhým kořínkem tu budu do sto dvaceti. Na zahradě budu pěstovat brambory a dvakrát týdně oprašovat hroby svých přátel. A co budu dělat zbytek týdne, to se uvidí. ?
***
BOSáKOVy HLášKy
? ... a netrefí se a netrefí. Co tomu asi říká manželka...
? Ten rozhodčí, toho snad vytáhli z basketu, ten asi píská kroky.
? Takhle rozzuřeného trenéra jsem ještě neviděl. Potkat ho v noci, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev.
? Guus Hiddink se tváří jako Václav klaus, když mluví o globálním oteplování.
? Nevím, co teď odpískal Rooneymu rozhodčí za faul? Zákaz předjíždění?
? Ševčenko neprorazil. To by u toho musel být jeho otec, tankista.
? Hraje se jen na jedné polovině hřiště, z toho bude mít radost správce hřiště.
? Zdá se, že fanoušci na něj pokřikují, hraj, nebo si kup lístek!
? Úúúú, to byl pane zákrok! Tak ten bych nepřál ani nejlepšímu příteli své ženy.
V mém klubu to teď vypadá jako ve filmu Pedofil na výletě.
JAROMÍR BOSÁK
? Narozen 13. 5. 1965 v Chebu.
? Od roku 1993 komentuje fotbalové přenosy pro Českou televizi.
? V roce 2008 získal spolu s tanečnicí Evou Krejčířovou bronzovou medaili v soutěži StarDance III.
? Únik rozhovoru Bosák–Táborský zhudebnil hiphoper DJ Ali, vidět jej můžete na www.youtube.com/ watch?v=P4Bg0T_TbcQ
? Facebooková stránka Hlášky Jaromíra Bosáka brzy dosáhne 170 000 fanoušků.
? Vyznačuje se tím, že z každého světového šampionátu napíše knihu, naposledy letos – Africký deník z MS v Jižní Africe.
O autorovi| Veronika Bednářová, reportérka Pátku veronika.bednarova@lidovky.cz
