KOMENTÁŘE LN
Kritici Evropské unie často tvrdí, že federalizovaná Evropa je nesmysl, neboť jí schází společný základ – společná evropská politika. A rozumějme: společná evropská politika nemůže být něco, co „Brusel“ společnou politikou prostě stanoví, nýbrž to musí být společný zájem evropských zemí na politice a, b či c. Vypadá to možná složitě, ale v jádru je to prosté. Stačí nahradit ty abstraktní pojmy starým dobrým výrazem solidarita.
Bez solidarity silnějších se slabšími nevznikne žádná fungující společnost ani žádná unie. Bez prosté solidarity silnějších se slabšími nevznikne ani společná politika. A přísahámeli na evropské hodnoty, tím více je musíme hlídat v době krize. Takhle nějak lze shrnout postup Prahy v čele Evropské unie i prvního mimořádného summitu za českého předsednictví. Má-li fungovat solidarita, říkejme jasné ne protekcionismu (to míří na Sarkozyho Francii). Má-li fungovat solidarita, podpořme v tísni třeba Lotyšsko, ale nepodporujme myšlenku paušálního fondu na pomoc finančním sektorům střední a východní Evropy (to zase míří na včerejší požadavek Budapešti).
Nechceme-li, aby nás nováčky západní Evropa házela do jednoho pytle, vyhýbáme se už sousloví střední a východní Evropa, natožpak společným „středovýchodoevropským“ požadavkům. To není jen český zájem. Robert Fico tu argumentuje stejně jako Topolánek. A požadavek Budapešti na paušální pomoc střední a východní Evropě (do západštiny překládaný jako „pomoc Východu“) ten hrozivý stereotyp jen podporuje.
Je dobré Maďarsku vysvětlit, že i když EU je pro nás jakousi dědičkou habsburské monarchie, nesmí opakovat její chyby – tedy dualismus v podobě rozdělení na Předlitavsko a Zalitavsko v roce 1867, nyní na západ a východ. Právě tady se totiž solidarita silnějších se slabšími rozmělňuje.
Kdyby se k požadavku Budapešti připojilo více hlasů „východu“, byl by problém najít hranici mezi těmi, kteří solidaritu potřebují jako šanci a kteří jen jako roušku své neodpovědnosti. Evropa tu ukazuje vyšší úroveň téhož problému, jaký teď sami sledujeme v Chomutově. Ale právě tady musí rozhodovat společná pravidla solidarity.
Čtěte „Jasné ne plánu...“ na str. 13
