„Jsme povinni s tímto materiálem pracovat. Navrhla jsem analýzu stínů, podle nichž by se dalo poznat, zda fotografie odpovídají skutečnosti,“ reaguje na nové skutečnosti pro Radiožurnál Jandečková.
Ministr zahraničí Jan Masaryk za nevyjasněných okolností zemřel 10. března 1948. Jeho tělo leželo pod okny Masarykova bytu na Pražském hradě. Dodnes se spekuluje o tom, jestli to byla nešťastná náhoda, sebevražda nebo vražda na pokyn komunistických špiček.
Byl Jan Masaryk zavražděn? Nová kniha historiků hledá odpovědi |
Od té doby se objevilo mnoho různých svědectví, ale žádné vyšetřování nepřineslo jasný závěr. Dosud nezveřejněný zvukový záznam s novým svědectvím je starý více než 50 let a Hofmann v něm popisuje dění v Černínském paláci po smrti Masaryka. Nahrávku se podařilo získat Českému rozhlasu. Její části jako pak zveřejnil v pořadu Zaostřeno. Na nahrávce mluví kriminální inspektor Vilibald Hofmann. Ten byl podle rozhlasu na místě jako jeden z prvních a nahrávku namluvil v rodinném kruhu.
Vilibald Hofmann byl kriminálním inspektorem Oblastní správy Státní bezpečnosti v Praze a osudného dne měl službu. Třicátého dubna 1968 byl Hofmann pozván na výslech ke Generální prokuratuře, která tehdy znovu otevřela vyšetřování smrti.
Několik dnů po této výpovědi se Hofmann rozhodl pořídit zvukovou nahrávku se svým svědectvím. „Nahrávali to (výpověď Hofmanna), ale občas to přerušili. Hofmann říkal vypni to, protože asi nechtěl říct všechno, nebo vzpomínal, nevím. Já jsem vařila, tak jsem u toho moc neseděla,“ říká pro Český rozhlas Milena Grulichová, manželka Jindřicha Grulicha. Ten na existenci nahrávky upozornil badatelku Václavu Jandečkovou, která napsala zatím poslední knihu o Masarykově smrti.
Zvuková nahrávka přibližuje dění po nálezu Masarykova těla. Podle nahrávky přijel Hofmann k Černínskému paláci zhruba v 5:25 „Když jsme šli o půl páté ráno přes nádvoří do pravého křídla a až na půdu a pak poklopem na střechu sundávat vlajku, tak jsme tam pana ministra ležet ještě neviděli. Když jsme se vraceli zpátky, tak jsme ho tam našli,” cituje Hofmann odpověď zřízenců na jeho otázku, kdy ministra zahraničí Masaryka objevili.
Jan Masaryk zemřel před 60 lety |
Podle něj se ale mýlili v hodině skonání Masaryka. „Když bylo provedeno ohledání, doktor Hora se tázal pana policejního lékaře Teplého, kdy asi tak nastala klinická smrt. Pan doktor Teplý odpověděl takto: Asi před čtyřmi až šesti hodinami. Z toho vyplývá, že ti dva zřízenci se mýlili v datu, hodině skonání Masaryka,“ vzpomíná Hofmann a pokračuje, že následně přijel ministr vnitra Václav Nosek, jeho nadřízený. Hofmann ho podle svých slov informoval, že jsou zajištěné vchody, místo celkově, a čeká se na příjezd kriminální policie.
Na základě části nahrávky po příjezdu policejního lékaře Teplého všichni přistoupili k pozůstatkům zesnulého ministra. Později se prokurátor Hofmanna ptal, jak tehdy Masaryk ležel. Hoffman mu to předvedl. „Pan prokurátor povídá, pane, to jste si ale nevšiml toho, že kriminálka pozůstatky fotografovala,“ vzpomíná Hofmann a připouští, že možná mohl být na chvíli odvolán a mezitím byl mrtvý Masaryk vyfocen, ale když mu prokurátor fotky ukázal, tak kategoricky odmítl jejich pravost. „Povídám, to není původní snímek, to už je nebožtík upravený.“
Otevřená Masarykova rakev
Podle zvukového záznamu to poznal podle Masarykových nohou. „Ve vzdálenosti asi 15 cm od dopadu jeho nohou jsem našel čtyři kůstky, vyhřezlé kůstky palců, tedy články nártu. Požádal jsem jednoho z kolegů o čistý kapesník, svázal jsem to do uzlíčku a položil na zem vedle na pokyn policejního lékaře,“ vzpomíná na nahrávce Hofmann.
Kam přesně kapesník uložil, ale řekl pouze svému blízkému - Grulichovi. „Vím to jenom já. Kdykoliv se podívám na fotku a nevidím tam ten kapesník... Tak ta fotka byla později udělána, zrovna tak to posuzoval i Hofmann,“ říká Grulich. Podle historika Pavla Carboly a jeho vyjádření pro Radiožurnál to může naznačovat, že s tělem bylo manipulováno.
Hofmann od nadřízených také dostal rozkaz hledat závěť. „Nepřemýšlej, hledej závěť,“ přemítá o tom, jak to tehdy vypadalo, historička Václava Jandečková. „Hledali jsme závěť od osmi hodin ráno zhruba do půl jedné odpoledne, ale závěť jsme nenašli,“ doplňuje Hofmann. To, co našel, byl zmuchlaný dopis v koši, ten měl údajně být adresován Stalinovi, jen v jiném znění. „Je mnohem kratší a není v něm nic o tom, že by se chystal spáchat sebevraždu,“ uzavírá Jandečková.
