Nynější ekonomická situace připomíná konec 20. let 20. století. Máme se bát krize? Ano i ne
KOMENTÁŘ
Obyvatelé jednoho vinohradského domu poznali na vlastní kůži, co obnáší riziko kolísání úvěrových trhů. Bezmála před osmdesáti lety se zaměstnancům pojišťovny Fénix vedlo dobře: ekonomika rostla díky exportní výkonnosti, nezaměstnanost klesala, lidé měli důvěru v budoucnost. I rozhodli se pojišťováci, že si konečně postaví vlastní dům. Založili družstvo a získali od banky úvěr. Do domu se spokojeně nastěhovali a snad jim ani moc nevadilo, že pětipatrová stavba s vysokými prvorepublikovými stropy je bez výtahu. Koneckonců, výtah dostavíme brzy, mysleli si.
Jenže se psal rok 1929 a začínala světová hospodářská krize. Tvorba úvěrů šla ke dnu. Nezaměstnanost vyskočila do obludných rozměrů. Pojišťovnictví utrpělo těžké ztráty. Pojišťovna Fénix zkrachovala v roce 1936. Její krach se zapsal do dějin: jednala o něm poslanecká sněmovna, senát, psal o něm i Ferdinand Peroutka v proslulé Přítomnosti.
Obyvatelé domu se výtahu nedočkali. Přišel rok 1939 a úvěry pod nadvládou německého nacionálního socialismu nešly na výtahy, ale na zbrojení. Pak přišel rok 1948 a úvěry v rámci stalinské plánované ekonomiky rovněž šly do těžkého průmyslu a na zbrojení. Pak přišel komunistický státní bankrot v roce 1953 a lidé měli jiné starosti než výtahy. Následoval rok 1968, po němž peníze šly na betonová sídliště, aby se normalizovaná veřejnost mohla těšit ze socialistické životní úrovně. Koncem 80. let, kdy tehdejší OPBH již o výtahu vážně uvažoval, přišel další dějinný zvrat...
Nyní se stavba výtahu konečně chystá. Vtírá se otázka, zda i tentokrát nějaké globální kataklyzma nespláchne naděje na výtah do septiku dějin. Shodou okolností právě během posledních měsíců se média hemží titulky jako Další oběť krize hypoték, Úvěrová krize na postupu, Index ekonomické důvěry v Německu na pětiletém minimu, Francouzský prezident varuje před rizikem globálního zpomalení růstu, Centrální banky pumpují stamiliardy do mezibankovního trhu a tak dále.
Znepokojivé paralely
Máme se bát? Odpověď zní - ano, ale jen do určité rozumné míry. Některé paralely s koncem 20. let mohou vypadat znepokojivě. Hypotéční boom tehdy i nyní. Plná zaměstnanost a růst mezd tenkrát i teď. Všudypřítomný optimismus a boom akciových trhů až do pověstného černého pátku v říjnu 1929 - zatímco nyní převažoval drtivý optimismus až do konce července 2007, kdy explodovaly špatné zprávy o špatných úvěrech v americkém hypotéčním trhu.
Paralely s 20. lety rovněž připomínají nepříjemný fakt, že i naše nynější prosperita je založena na dluhu. Dluh české vlády dosáhl v prvním čtvrtletí roku 2007 hodnoty 812 miliard korun; před deseti lety vláda dlužila jen 173 miliard. Dluh tedy během deseti let vzrostl o 370 procent, zatímco hrubý domácí produkt o 90 procent v běžných cenách.
Od července 1997 do července 2007 vzrostl objem spotřebních úvěrů více než 25krát. Objem úvěrů na bydlení vzrostl dokonce více než 88krát. Ano, úvěry obyvatelstvu rostly z nízkého základu a bez dobře fungujícího hypotečního trhu se vyspělá ekonomika neobejde. Faktem ovšem zůstává, že v roce 1997 dosahovaly úvěry domácností jen 6 procent HDP. Ke konci roku 2007 může vzrůst podíl zadlužení domácností až na 24%HDP. Když srovnáme vývoj veřejného sektoru a sektoru domácností, zjišťujeme, že na jednu stokorunu růstu nominálního HDP v období 1997-2007 bylo zapotřebí vynaložit 81 vypůjčených korun. Hospodářský růst během posledního desetiletí byl tedy výsledkem veřejného i soukromého zadlužování, nikoli geniální práce osvícených vlád.
Jistou útěchou nám může být fakt, že ve srovnání se západní Evropou a Severní Amerikou je česká ekonomika stále ještě málo zadlužená. Globální krize úvěrů se nás tedy téměř nedotkne. Zatímco centrální banky v USA a v eurozóně masivně zaplavují finanční trhy likviditou, aby předešly bankovní krizi, Česká národní banka zvýšila základní dvoutýdenní úrokovou sazbu na 3,25 %. ČNB tím posílá do světa signál: Máme zdravou ekonomiku, krize nám nehrozí.
Ani pokud jde o svět, opakování velké krize 30. let není na pořadu dne. Měnová politika centrálních bank se od té doby velmi podstatně vyvinula. Ačkoli prožíváme obdobný úvěrový boom jako ve 20. letech, jeho důsledky tentokrát nebudou ani zdaleka tak ničivé jako ve 30. letech. Pravděpodobně uvidíme poněkud horší makroekonomická čísla a skromnější hospodářské výsledky globálních firem. Žádné řetězové krachy bank se však konat nebudou. A potomci vinohradských pojišťováků nebudou muset po osmdesáti letech chodit pěšky do schodů. Úvěr na výtah byl již čerpán.
***
Uvidíme horší makroekonomická čísla a skromnější hospodářské výsledky globálních firem. Žádné řetězové krachy bank se však konat nebudou.
O autorovi| Pavel Kohout, ředitel pro strategii, Partners e-mail: pavel.kohout@partnersgroup.cz
