K jejich prvnímu využití došlo už za první světové války. Podle některých vojenských expertů Američané i Němci již tehdy zkoušeli jeden typ. Širší uplatnění bezpilotní stroje našly za druhé světové války, kdy byly využívané hlavně k výcvikovým účelům. Po skončení druhé světové války jejich vývoj ještě zesílil.
Bezpilotní letoun v moderním slova smyslu se však objevil až během války ve Vietnamu v šedesátých a sedmdesátých letech. Traduje se, že bezpilotní letouny, které sloužily k průzkumným účelům, byly vypouštěny zpod křídel letadla Hercules. Podle serveru www.military.cz firma Ryan alespoň dva stroje upravila tak, že mohly nést útočné zbraně. Údaje o využití letounů v tomto období však nadále zůstávají údajně neúplné. I Sověti v dobách studené války vyvíjeli bezpilotní zbraně. I tady však platí, že jejich zdokonalování podléhalo utajení.
K dalšímu rozkvětu dochází v 80. a 90. letech, kdy bylo již možné potřebné technologie dostatečně zmenšit, navíc vypukla i éra počítačů. I proto se tehdy bezpilotní prostředky dostaly do skutečného centra zájmu amerických ozbrojených sil a CIA.
Balkánské války Bezpilotní prostředky Američané v 90. letech nasadili při konfliktech na Balkáně. Jednalo se přitom o typ Predator, který byl určen nejen k průzkumu, ale mohl vystřelit i dvě střely. Později byl nasazen i během bojů v Iráku a Afghánistánu.
Ve vývoji bezpilotních letadel pokračují USA i další státy i v současnosti. Mezi velmoci v této oblasti patří i Izrael, který údajně bezpilotní prostředky použil při některých operacích v pásmu Gazy.
Britský deník The Guardian letos v březnu uvedl, že Izraelci při operacích v pásmu Gazy pomocí bezpilotních letounů zabili osmačtyřicet civilistů, včetně dvou malých dětí.
